Mazurská jezera

Samozřejmě to všechno mělo být původně úplně jinak. Divoká pánská jízda na Žermanickém “jezeře” zůstala pouze v mé hlavě, protože jak G4 tak Perconty museli oba na chmel. Mým náhradním “sólo” cílem se mělo tudíž stát Žywiecké jezero, ale nakonec se objevila možnost účasti kamarádky PN a já si vzpomněl, že v Polsku je jezer daleko více. Konkrétně v Mazurské obasti :-)
Slovo dalo slovo, DDM mi “zafinancovalo” cestu posláním výplaty za tábor, něco přidala PN a ve čtvrtek večer (tady se udála další změna, původně jsem chtěl jet až v pátek brzy ráno, ale času bylo málo a cesta by nám ubrala celý den, takže tak…) kolem osmé jsme opustili Ostravu v zelené CS2 (Crushere, moc ti tímto děkuji! Tohle bylo opravdu naposledy…. už nikdy více tě o auto obírat nebudu, slibuji :-) ). Cíl – polské město Pisz, brána do Mazur.
Cesta tam proběhla až neuvěřitelně klidně. Za Katovicemi nás dohnala tma, která se s námi rozloučila až u Pisze. Za Varšavou se na nás nalepil slabý déšť a já se nalepil na dva litevské kamióny, které si to šupajdili pěkně zostra domů. Když na mě přišla únava, což bylo cca 100 km za Varšavou, přistavil jsem CS2 se spící PN na parkoviště u benzinky a trochu jsem si zacvičil. Rovněž jeden Red-Bull mi přišel k duhu. No a pak už jsme uháněli mírně zvlněnými borovými lesy tak dlouho, dokud jsme nenarazili na první jezero. Což nám ovšem chvíli trvalo.
V Piszi, jelikož ještě bylo poměrně brzy na jakékoli podnikání čehokoli, jsem otočil čumák CS2 k severu a tím operativně změnil cíl cesty na městečko Gizycko, jehož poloha mezi dvěma jezery (shodou okolností druhé a třetí co do velikosti) mě lákala víc.V Gyzicku jsme byli před osmou ranní. Na parkovišti bylo liduprázdno. No a kam vedli naše první kroky? Přece k přístavu. Gizycko jich má hned několik.
Zajímali jsme se o půjčení kajaků (25 zl/den), ale po zralé úvaze (přece jen, kolik toho upádlujete za jeden den?) jsme náš záměr trochu přehodnotili. To hlavně potom, co nám bocman přístavu nabídl za 100 zl/24 hod malý motorový člun s malinkou kajutou. Takový… skútr mezi motorovými čluny. Vzhledem k jeho rychlosti toho za těch 100 zlatých obeplujeme zhruba tolik co s kajakem za 4 dny (4 x 25 zl = 100 zl.) a tudíž naše volba byla jasná. Osobně jsem se do toho malého člunu zamiloval na první pohled.

dsc_2377.jpg

 

Museli jsme ještě počkat na jeho majitele, takže jsme mezitím skočili pro auto a zaparkovali ho za 10 zl přímo v přístavu.
Majitel (asi sedmnáctiletý kluk, který přijel na červeném skútru :-) ) nám ukázal jak se člun ovládá. Jak se nasává palivo do motoru, jak se používá sitič, jak se startuje, jak se přidává tah, jak se mění směr kupředu a vzad a hlavně, že se to ovládá téměř stejně jako auto. Volantem (kormidlem). Ovšem s tím rozdílem, že zatáčí opačně, než byste čekali. Prostě, otočíte kormidlem doleva, koukáte doleva a mezitím drtíte pravobok člunu o betonový sloupek čnící z vody na pravo od vás.
S ovládáním jsem si pak zažil nejednu humornou chvilku, hlavně při plavbě po kanálu spojující obě jezera, mezi nimiž Gizycko leží. Ten kanál má cca 2,5 km a napříč protíná celé městečko. Doprava na něm je řešena téměř stejně jako na silnici. Platí zákaz předjíždění (nebo se tam prostě nepředjíždí), pluje se vpravo a v jednom místě, hned na začátku je jednosměrka tvořená výklopným mostem, jehož spodní okraj je cca 1,5 metru nad vodní hladinou. Provoz se v pravidelných intervalech opakuje cca 7x denně, čímž se 7x denně odřízne jedna strana Gizycka od druhé a auta buď musí stát a čekat, nebo jet po jiném mostě, který je výš nad vodou a nemusí se zvedat.
Kanál byl široký odhadem 40 metrů, ovšem pod naším inkriminovaným výklopným mostem byla jeho šířka poloviční. Takže na tom místě byla pro lodě zřízena semaforová uzávěra, která v jednom okamžiku pouštěla pouze lodě z jednoho směru.
My k ní dopluli po řadě veselých chvilek, kdy jsme se museli nějak vyšněrovat z přístavu a neprorazit mezitím trupy několika vznešených plachetnic kolem nás.
Že řízení zabírá opačně, s tím jsem se psychicky vypořádal dobře, ale v praxi, kdy zjistíte, že zpětný chod se nastavuje až vzadu u motoru, že páka tahu jde hrozně ztuha a navíc se blíží poněkud rychle ústí přístavu do jezera (resp. jeho levá část tvořená železnou tyčkou trčící nebezpečně blízko nás), tak vás napadají různé myšlenky… (Jedna z nich byla: “Doprdele, co tady dělám?”).
Z břehu jsme museli vypadat komicky, když jsme se snažili trefit se do 40 metrů široké mezery. PN raději vlezla do kajuty…Druhá historka následovala necelých 100 metrů před oním mostem. Měli jsme zelenou, která se na nás smála. Pluli jsme k ní, když najednou blikla červená. Rychle jsem zařadil zpětný chod a točil kormidlem, aby náš remorkér přirazil k betonovému břehu kanálu. Pravému. Jenže jsme pluli k levému a v protisměru se objevila hrozivá příď dopravního parníčku.
No… sranda. Zvládl jsem to… musím se pochválit. Po několika neúpěšných pokusech jsem “zakotvil” u pravého břehu a křečovitě se ho rukou chytil. Stál jsem asi 5 metrů od mostu a pomalu si rukou pomáhal couvat, protože mi bylo jasné, že z té vzdálenosti se nemám šanci trefit. Stejně jako z kterékoli jiné, ostatně… :-)
Kolem nás mezitím proplul vláček několika desítek plachetnic a já mohl uklidnit své nervy :-)
Nakonec jsme úspěšně propluli pod mostem a kromě toho, že jsem se ukázal být neschopným udržet loď v přímém kurzu (což se projevovalo tím, že jsem se střídavě vyhýbal rybářům na břehu a do protisměru plujícím plachetkám) mě plavba kanálem nadchla. Nicméně po vplutí do jezera “Kisajno” jsem si otřel rukávem čelo a pogratuloval si k úspěšnému složení zkoušky řízení malých motorových člunů.
Před námi bylo jezero plné plachetnic.

maly.jpg

Chvíli jsme jen tak rejdili a já zkoušel ovládání člunu. Rychost, prudké změny směru až jsme se málem vyklopili ve vlastní brázdě, vyhýbání se překážkám a dokonce i zakotvení pomocí těžké kotvy, která ležela v kajutě. Našli jsme si tichou zátočinu na jednom z ostrovů a tam jsme náš člun nakonec uvázali. Ono to zní sice strašně jednoduše, ale manévrování před najetím na bahnité dno bylo podobné manévrování mateřské letadlové lodi na Slezské Hartě.

dsc_2368.jpg

Celé odpoledne jsme na tom místě setrvali. Ke slovu přišel vařič i baterie lahví s neperlivou vodou. Na tom ostrůvku jsme byli sami, jen na břehu proti nám zakotvila jedna modrá plachetnice s pirátskou vlajkou.Byli bychom tam zůstali přes noc, ale protože se nebezpečně smrákalo a zvedal se vítr, navíc se v kajutě na podlaze objevila nějaká voda, rozhodli jsme se nakonec netrávit noc na ostrově, ale dali jsme přednost klidu nějakého levného penzionu.
K večeru jsme odrazili od břehu a zažili pár horkých momentů, kdy nechtěl naskočit motor a my už už končili v rákosí, ale nakonec se plavba zpět do Gizycka obešla bez těch zábavných excesů jako při naší plavbě sem.
Mít větší loď, aby se na ní dalo spát i v nepříznivém počasí a mít více času, dokázal bych si takhle představit dovolenou. Všem vřele doporučuji navštívit Mazurská jezera, čímžto plním přání pana bocmana, který se na nás při loučení zeširoka usmíval a ukládal nám na srdce, abychom o nich řekli svým přátelům. 2700 jezer a jezírek, hluboké lesy a přívětiví domorodci… to jsou všechno bonusy, se kterými tam rozhodně počítejte.
Za zmínku stojí rovněž možnost toho již výše zmíněného kajaku. Spousta kanálů i přírodních vodních toků a tůčků je dostupná právě a pouze kajakářům, kteří tady mohou naprosto povolit uzdu své veslařské vášni a měsíce o sobě nedat znát.

Dál už se jelo podle klasického scénáře víkendového výletu. Dvě noci v penzionu ve vesnici Wilkasy á 30 zl/os a polská kielbasa k večeři.
V sobotu jsme objeli jezero “Kisajno” po silnici a navštívili jsme bunkry, kde v době okupace Polska sídlil gen. Lammers a velitelství Wehrmachtu. V té oblasti je takových bunkrů daleko více, například hitlerovo “vlčí doupě” se nachází vcelku poblíž a nestavěli jsme tam jen proto, že tam bylo lidí jak opic. Proč tam tihle týpci bydlívali je jasné. Celé Mazury byli kdysi součástí tzv. Východního Pruska a tak, když bylo Polsko okupováno, zabrali si to tam němci zase.
Nicméně koho zajímá více historie, ať mrkne na tyhle stránky a počte si. Pak pochopí… :-)

dsc_2381.jpg

V neděli kolem osmé ranní jsme vyrazili zpět do Ostravy, do které jsme po cca deseti hodinách šťastně dorazili.

About these ads

2 comments on “Mazurská jezera

  1. Máte,prosím, nějaký kontakt na bocmana přístavu nebo přístav (tel., mail)?Mám na týden 2 vnoučata na hlídání a ráda bych s nimi na vodu. Jsem bývalá jachtařka, nyní už bez lodě. S dětmi nechci vyjet „jen tak na blint“. Na Mazurech jsem ještě nebyla. Děkuji. R.E.M.

  2. Pingback: 2010 in review « Abych nezapomněl…

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s