Drajvtrú kydink

Stávají se různé věci na drive thru v Ennis. Divné, ještě divnější a velmi divné, některé směšné a některé veselé. Dokonce i některé hezké, ale těch je málo. A to je dobře, člověk by si na to zvykl, a to nedělá dobrotu. Několik vzorových objednávek za všechny: (pro přesnější představu čtenářovu uvádím přepis anglické konverzace s přiloženým pokusem o český překlad) Celý příspěvek

Cesta tam a zase zpět, poněkolikáté

To se takhle jednou mrknul hobit na aerlingus.com, aby zjistil, zda nějaký Nazgúl neletí do vnitrozemí a hele, za dva měsíce nějaký letěl. I zabookoval si milý hobit místo hnedle za ušima a začal se nezřízeně těšit.

Den míjel den. Hodina odcházela jedna za druhou a všechny upadaly rychle do ztracena. Hobitovi se zdálo, že čím víc se blížil den odletu, byly dny delší a i ty zpropadené hodiny upadaly do ztracena pomaleji než zhulený elf. Celý příspěvek

Forbidden London

Měl jsem tady o prázdninách na návštěvě Lanu. To není nic divného, lidé mívají návštěvy a rovněž tvoří návštěvy. A jezdí na návštěvy. Různě daleko a na různě dlouho. O návštěvách koluje spousta pověstí, počínaje Bohem v domě přes hůl v ruce a páchnoucí rybou konče. Nechápu souvislost, ale nepopřete, že existují.

Nicméně návštěva Lany byla velmi povznášející, neboť, jak se jistě pozorným pozorovatelům podařilo potvrdit pečlivým pozorováním, Lana a já… inu… tvoříme pár. A je to venku a veřejně a na mém soukromém blogu, snad se Lana nebude moc zlobit… Na druhou stranu, na Facebooku už jsme pár nějakou dobu a Facebook navštěvuje o pár lidí víc než můj skromný, neobnovující se blog, takže by nemusela🙂 Celý příspěvek

Hladký návrat

Čekání před naloděním

Vzhledem k tomu, že znovu sedím na přední palubě v baru na lodi Oscar Wilde, myslím, že moje druhá cesta Evropou se pomalinku chýlí ke konci.
Zpětný průjezd Polskem, Německem, Belgií, Holandskem a Francií proběhl přímo nudně hladce, ačkoli oproti předchozí cestě to byla změna více než vítaná. Vyjelo se kolem šesté z matičky Ostravy, když ještě předtím opustila naše město moje drahá smutná polovička na cestě sice kratší, ale zato po kolejích.
Doprovodil jsem ji až na nástupiště, jak se sluší a patří, a pak jsem nabral v centru Weslyho. Po další hodince už se tedy vyplulo směr Polsko. Celý příspěvek