Výlet po Jeseníkách

Holasovický kostel

V sobotu jsme využili nabídky mého kamaráda Crushera na zapůjčení jeho vozu (vínově červená schade favorit) a vyrazili na výlet po Jeseníkách a Osoblažsku.

Naše expedice ve složení G4, moje maličkost, Ivetka KO a hrdý majitel vozu Crusher, vyrazila ráno kolem osmé od vchodu Crusherova domu a s malou zastávkou na doplnění zásob u blízkého Kauflandu (pozn. pro G4: Alienland) opustila civilizované hvozdy ostravské kotliny.

Po několika desítkách minut rychlé, leč bezpečné jízdy, jsme zastavili u mé tety v Krnově, kde jsem si vyzvedl svůj zapomenutý spacák (který jsem pak úspěšně opět zapoměl v kufru Crusherovy schade). Poté, co za námi zůstalo poslední město (což jsme kvitovali vcelku radostně) jsme se začali těšit na Osoblažský výběžek.

Našim prvním cílem byl Dívčí Hrad (Maidelberg). Po krátkém hledání, kdy jsme projeli kolem několika výhrůžně se tvářících domorodců tmavé pleti v křiklavě žluté stopětce a kolem skály, na níž onen zmíněný hrad opravdu stál (to jsme pro změnu projeli bez povšimnutí kolem odbočky k němu) jsme konečně zastavili u rezavého plotu. Krátká alej vedoucí k železné bráně nás nenechala na pochybách a skutečně, na jejím konci stál náš Dívčí hrad! Patrový barák se čtyřmi okrouhlými nárožními věžemi zakončenými cimbuřím, na téměř čtvercovém půdoryse. Zavřený. Ivetka KO si vyfotila několik pupenů na stromech v aleji, já si vyfotil Ivetku KO a G4 s Crusherem si přečetli informační tabuli na počátku aleje. Pod Favorita nám vlezli asi tři kočky, za rezavou brankou na nás klidně hleděl nějaký pes, ptáčci nám zpívali a tak nějak celkově jsem měl pocit naprosté pohody kolem nás. Jak jsem ovšem podotkl, hrad byl zavřený. Škoda.

Další v plánu byly Slezské Rudoltice (Rosswald). Zámek, který tam stojí, má přezdívku „Slezská Versailles“. Jenže nikdo z nás netušil, jak se tam dostaneme. Já si matně vzpomínal akorát na to, že by tady někde v okolí měli bejt….

OK, řekli jsme si, zajedeme do Třemešné (Röwersdorf) a možná na nádraží narazíme na nějakou mapu… (do poznámek na příště: MAPU S SEBOU!!!! Doma ve skříni je ti na ptáka, vole!!) Po cestě zpět do Třemešné (Röwersdorf) jsme na chvíli zastavili u krásného kostela v Liptáni (Mährisch Liebenthal). Vysoká cihlová stavba velikosti katedrály, které může konkurovat jedině ten obrovský cihlový kostel v Petřkovicích, nám padla do oka už při první cestě kolem, takže když jsme projížděli kolem podruhé, zastavili jsme poblíž branky na místní hřbitov, po jehož hlavní avenue jsme vystoupali ke vchodu. Byla to fakt hezká stavba. Na hřbitově nás pobavila (dá-li vůbec se na hřbitově o něčem říct, že dokáže pobavit) nevysoká kamenná zídka, zcela jistě velké historické hodnoty, na níž se skvěl obrovský zelený nápis „Zákaz skládky“, načmáraný nějakým místním umělcem za pomoci široké malířské štětky a patnácti litrů svinibrodské zeleně. Dokonce, jak jsme zjistili, bylo toto upozornění respektováno. Pod tím nápisem bylo čisto, skládka žádná… ta začínala cca 15 cm od tohoto nápisu oběma směry.

V Třemešné (Röwersdorf) na nádraží se nám naskytla příležitost seznámit se s místní specialitkou… úzkorozchodnou železniční tratí. Jedinou, kterou ještě v ČR provozují České Dráhy… Ano ano, je to táž milá společnost provozující Pendolino. Jediný rozdíl je v tom, že roztomilý vláček, jezdící po vesele uzounkých kolejích zpravidla dojede do cíle… Na nádraží nám hodný pan přednosta s mrožím knírem ukázal speciální mapu Osoblažského výběžku a nás málem omylo… kolem odbočky na Slezské Rudoltice (Rosswald) jsme dnes už dvakrát projeli!!

Dál to bylo jednoduché… ke Slezským Rudolticím (Rosswald) je potřeba dvakrát sjet z hlavní cesty… Nejprve v Liptáni (Mährisch Liebenthal) a následně v Horních Povelicích (Ober Paulowitz). Je to poněkud matoucí… A zábavné, protože mimo Osoblahy (Hotzenplotz) jsou Slezské Rudoltice (Rosswald) něco jako místní středisková obec.

Konečně jsme na kraji cesty spatřili ceduli se jménem námi hledané obce! Projeli jsme kolem dalšího hezkého kostela, pak kolem poněkud specifické stavby, kde sídlí Referát cizinecké a pohraniční policie a nakonec jsme zaparkovali u vinárny poblíž zámku.

Zámek ve Slezkých Rudolticích je skutečně krásná stavba. V informacích na Internetu se dočtete: Čtyřkřídlá patrová budova s podstřešním atikovým patrem kolem čtvercového nádvoří. Vstupní průčelí má mohutné boční rizality, zdobený vstupní portál, nad nímž je hranolová věž s cimbuřím, z východního křídla vystupuje zámecká kaple….

Jak je ovšem pro náš Absurdistán typické, je v této stavbě sklad zdravotnického materiálu. Ale ono je to vlastně dobře. Bůhví, jestli by ještě vůbec tenhle zámek stál, nebýt nijak využitý. Možná by ho postihl stejný osud jako zámek v Kunčičkách.

Po prohlídce alespoň okolí zámku a několika pokusech o uměleckou fotografii jsme Slezské Rudoltice, a potažmo Osoblažsko, opustili. Potvrdilo se nám, že tohle poměrně velmi chudé místo má rozhodně co nabídnout. Bohužel v podmínkách, jaké panují v naší milé zemi to jaksi ne a ne nějak rozchodit. Jak je možné, že tak nádherný kraj, který nabízí zámky a hrady, táhlé kopce a lesy, a který by kdekoli v západní Evropě figuroval na předních místech ve všech turistických průvodcích je u nás tak těžce out? Asi proto, že to není Praha… navíc, co byste vy Slezáci chtěli? Nestačí vám Olomouc, voé?

Zřídlo s vajíčkovou vodou

Bylo těžce po polednímu a nastal čas oběda. Penzion ZAMO v Holčovicích to jistil a my, posilnění jeleními kotletami, brokolicí a zmrzlinovým pohárem pokračovali dál na Karlovu Studánku. A tam… sníh… Což nás nepřekvapilo, přece jen se Karlova Studánka nachází pod Pradědem, kde jak známo leží sníh hodně dlouho do jara. Jenže toho sněhu nebylo zrovna málo… Prošli jsme se s Ivetkou KO po parku, a když jsme podesáté zapadli po stehna do sněhu, změnili jsme plán a vrátili se raději na hlavní cestu. Mezitím G4 a Crusher zašli zpět do auta pro láhev od ledového čaje, protože někoho napadlo, že by nemuselo být špatné napít se místní léčivé vody. Pramen se nachází prakticky naproti Slezskému domu, dominantní stavbě nad hlavní ulicí. A jak chutná a voní ta voda? Mno, uvařte několik vajec natvrdo, slejte tu vodu do sifonové láhve, udělejte tuning s jednou bombičkou… pak to vylejte do jiné láhve, dokonale uzavřete, protřepejte, otevřete (dejte pozor, aby to nevystříklo) a přivoňte k tomu… pokud vás neodradí ten odér, tak se pokuste napít… JO! A léčí to! (teda… ta minerálka ze zřídla, ne to, co si připravíte podle zmíněného receptu)

Byl čas odvézt Crushera do Vrbna pod Pradědem, kde chtěl pobýt do pondělka ohledně ztracených dokladů. On totiž Crusher, ačkoliv prohlašuje, že je Ostravák, má své kořeny právě tam. Vyložili jsme tedy Crushera, počítač a kysanou smetanu a naložili devatenáctipalcový monitor a po krátkém rozloučení a spáchání několika snímků okolí, které na mě působilo silně „ukrajinským“ dojmem jsme vyrazili na neplánovanou cestu do Šumperka na setkání s Geoffreym Anachronyxem.

Na místo jsme dorazili kolem půl sedmé, a protože se již vcelku smrákalo a tím pádem byl Šumperk poněkud nevhodným místem k fotografování, tak jsme zapadli do příjemné restaurace a posléze se prošli nočním Šumperkem. Zde se potvrdila teorie, kterou zastává G4… totiž o tom, že kde se pohybuji já, pohybují se i exoti typu homeless, ožralců, agresivní mládeže popř. kombinace všeho zmíněného. Jak nám překvapený Geoffrey sdělil, tolik exotů jako v onen kouzelný sobotní večer v Šumperku nikdy neviděl. Když tuto teorii poněkud rozvinuli, došli k přesvědčení, že nás muselo sledovat několik autobusů, po střechu naložených exoty už z Ostravy a pak, když jsme dorazili do Šumpu, vysypali svůj obsah někde poblíž centra, kde se pak nebezpečně rojili. Má to asi něco společného s mým pověstným „štěstím“ na zjevy v MHD. Akorát se pole působnosti rozšířilo i za hranice Ostravy, což mě nikterak neuklidňuje…

Geoffrey si myslí, že pokaždé, když zavítám do Šumperka, tak jen hledám chyby a poťouchle na ně pak upozorňuji ve snaze udělat z jeho rodného města nějaký zapadákov. Není to pravda! Rád bych zde uvedl na pravou míru, že nikterak neodsuzuji skutečnost, že jsem jednou dostal jídelní lístek politý a slepený pivem, že mi nijak nevadí studená pizza a občas nevlídný personál… Jsou to věci, které se mohou stát kdekoli a svádět to na Šumperk je hrubé znevážení tohoto místa! Geoffrey, pokud čteš tato slova, pak věz, že je mi Šumperk velmi sympatický. Mám to tam rád! Je to kouzelná vesnice! 😀

Domů, do Ostravy, jsme dorazili krátce po půlnoci, příjemně unavení a plni zážitků. Jak jsme se shodli, že takových akcí musíme ještě pár uskutečnit…

PS: Německá jména obcí v Osoblažském výběžku jsem uvedl pro potencionálního čtenáře z řad Sudetoněmeckého Landsmanšaftu.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s