EJ! Tri dni ma nahaňali…

Bylo po akci. Poslední rohlíci odešli, dvě místnosti osiřely a my se s G4 pustili do jejich úklidu, zatímco Crusher ještě dospával. Venku začali nějací lidé dělat kravál a Crusherovi to vůbec nevadilo… klidně spal dál, až jsme si začali myslet, že je mrtvý. Nebyl… viděli jsme jak se pohnul… a protože byla zima, přikryli jsme ho matrací.

Když se probudil tak nás oba s G4 překvapil nápadem, abychom si udělali nějaký podobný výlet jako před týdnem. Já byl pro, protože navrhoval Pustevny, kterýžto kraj mám na Beskydech vcelku rád a jsem pro pořádání podobných neplánovaných akcí. Nicméně G4 nás překvapil svým negativistickým přístupem. Byl zásadně proti! Naše snaha zapůsobit na jeho vlastnecké cítění dosáhla vpravdě obřích rozměrů. Nasadili jsme ten nejtěžší argumentační kalibr ve snaze fokusovat se na zefektivnění přímé linie našeho problému a začali ho nutit k poslušnosti kávou. Nechtěl se dát, držel se zuby-nehty svých pozic, ale káva u McDonald‘s ho dostala. Dvojitá, silná a velmi malá. Tak černá, že i mlíčko, které do ní nalil, ve snaze zmírnit její dopad, tu černou barvu pouze potvrdilo. Postavila ho na nohy. Bylo to něco, co mu jeho únavu vyrazilo z hlavy div, že ne i z mozkem.

Plán byl následující: zajedeme ke mě, uschováme cennosti v bezpečí mého bytu a vyrazíme na Pustevny. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, slečny se na nás smály (když jsme platili útratu u McD‘s) tak co nás mohlo držet v rozletu? Dojeli jsme k mému domu a mě osvítilo. Dostal jsem nápad! Takový, který vás napadne jen jednou za čas… Navrhnul jsem oběma přítomným cestu nikoli na Pustevny, které jsou příliš blízko, než aby to byl cíl hodný naší úrovně. Nejprve sledovali mé nadšení poněkud nedůvěřivě… asi jako někoho, kdo o sobě sveřepě prohlašuje, že je krtek a nedá si to vymluvit, nicméně po několika pádných argumentech pochopili význam této výzvy a neváhali podstoupit rizika spojená s mým nápadem. Jo, vy vlastně ještě nevíte co jsem navrhnul… No, cestu na Malou Fatru do Vrátnej Doliny. Nádherná ochutnávka velehor kousek za Žilinou.

Crusher však objevil a vzápětí pojmenoval malý problém, který nám mohl naši cestu poněkud ztížit. Leč i ten byl na nejbližší benzínové pumpě vyřešen. Bylo jistě zajímavé sledovat jak počítačový obchodník, programátor a student telekomunikací kutí nad manuálem jak nalepit značku CZ na zadní dveře našeho kočáru. Vy se možná smějete, ALE ZKUSTE SI TO! Už jenom vybrat správnou barvu byl zapeklitý kousek… Každopádně se nám to podařilo a my mohli vyrazit.

Cestou na FM jsem jako divý fotil Lysou, ale přes sklo to prostě není ono. Těch fotek jsem nasekal asi padesát, ale žádná nebyla nakonec použitelná.Rozhodli jsme se pro hraniční přechod Turzovka. Už jsem tam nějakou dobu nejel a byl jsem zvědavý jestli ten kouzelný kousek Beskyd kolem přechodu je stále tak kouzelný, jak si ho pamatuji. Byl. Čím jsme se prokousávali jednotlivými metami nadmořské výšky výše a přibývalo kolem nás sněhu, tím více jsem byl nadšený. Díky naší živé diskuzi jsme si dokonce málem zahráli na Schengenskou dohodu a projeli bez povšimnutí hraniční kontrolou. Naštěstí tu budku Crusher zaregistroval včas, dupl na brzdu a posbíral všechny dostupné občanky. Chudák si nebyl moc jistý, když je pak předával pohraničníkovi skrytému za malým okýnkem. Bylo jasně vidět, jak se mu třesou prsty. Naštěstí byl průjezd hranicemi nakonec tak hladký, že jsme zapoměli vyměnit naši měnu za tu „jejich“.

A pretože sme zrazu boli na Slovensku, začal som rozprávať po slovensky. Držalo ma to veľmi dlho, skoro až do Vrátnej, ale pretože mi zdialky, eště pred Žilinou padla brada dole, keďže sa predo mnou zjavila prakrásna scenéria Malej Fatry, predsa som sa českému „ty vole!“ neubránil. Išli zme popri ľavom brehu Váhu až do Žiliny a vďaka geniálnemu značeniu ciest v tomto krásnom meste nebol väčší problém nájsť výpadovku do Terchovej. Ešte jedna malá zastávka pri odbočke k jednému hoteli a už sme mohli zpievať: „Ej tri dni ma nahaňali aj tak ma nedostali…“, lebo sme sa vrútili do Terchovej ako vichor z brucha farárovej kravy.

Chceli zme niekde vymeniť peniaze, lenže doboha kde? Bola sobota, všetky zmenárne boli pozatvárané, hlad sa vkrádal do našich žalúdkov a situácia vyzerala neudržitelná. V jednej krčme pri odbočke do Vrátnej som sa spýtal, či nevedia kde sa dajú zmeniť voľajaké peniažteky za slovenské, ale nevedeli. Čo sa dalo robiť? Išli zme ďalej. Okolo alobalového Jurka Jánošíka (ej, tri dni…) do priesmyku k Vrátnej, kde nás očarili divoká riečka, skaliská nad nami a takmer prázdné parkovisko. Hlad bol zabudnutý a my sme sa vybrali na malú túru na skaliská. Neubehlo ani pol hodiny a my sme pozerali na naše parkovisko a Crusherovu schade z peknej výšky. Aj po reťazoch sme išli!

Byla to fakt síla. Ani ne tak nahoru jako potom dolů. Nevím z čeho jsem měl větší strach… jestli z toho, že šlápnu blbě, nebo že šlápnu blbě a opřu se o foťák nebo, že šlápnu blbě, opřu se o foťák a spadnu i s foťákem na to parkoviště pod námi, kde mě vzápětí přejede naložený náklaďák nebo autobus, okradou mě a to už pak fakt nerozchodím, nebo jen z toho, že kolem mě nahoru stále někdo chodil a já se pokaždé galantně vyhýbal ze svahu, kde jsem mohl třeba blbě šlápnout, nebo blbě šlápnout a opřít se o… atd. Do těch schodů to ještě šlo, ale když přišly na řadu skály a řetězy tak se mi dýchalo o poznání hůř. Nebyl to sice takový záhul, ale šlápni vedle, frajere, a zastavíš se až dole o silnici… Ale víte co? Stálo to za to! Výhled skrz zalesněné svahy na sněhem pokrytý Chleb mi vynahradil trápení ohledně řetězů i morbidních představ ohledně ukončení života. 🙂

Hlad začal nabývat konkrétních rozměrů a nám nezbylo než vyhledat vhodnou kolibu k jeho zahnání. Dojeli jsme asi kilometr k lyžařskému středisku, kde byly tuny aut, lyžařů, prachu a asi dvě restaurace. Kupodivu ta, kterou jsme otipovali jako vhodnou, až tak plná nebyla a navíc brali kreditky, takže to byla výhra číslo jedna. Kombinace bryndzových halušek, česnekačky a zákvasu to jistila. V protějším rohu místnosti seděla skupina maďarsky mluvících kuřáků. Seděli a bavili se vcelku hlasitě, skoro bych až řekl velmi hlasitě, byť se mnou někdo nemusí souhlasit. Takže jsem se neubránil, a ač se za to stydím, párkrát jsem prohlásil něco ve smyslu jaká je ta maďarština průser, když se na to dívám z pohledů těch chudáků Maďarů… kolem nich samí Slované a Germáni a oni… takoví Tataři… (Já vím, že to nejsou Tataři… to já jen tak pro srovnání). Skupinka Maďarů se po zaplacení účtu zvedla, a když procházela kolem našeho stolu, uslyšel G4 z úst jednoho z nich kousek slovenštiny, o čemž mě vzápětí informoval. Zahrál jsem sice drsňáka, ale v tu chvíli by se ve mě krve nedořezal! Faux-pas jako vystřižené z příručky o slušném chování, kde jsem však byl uveden jako odstrašující případ! Tímto se všem Maďarům, jakož i všemu maďarskému omlouvám. Čabajka je nejlepší klobása na světě, Budapešť nemá konkurenci a kdybych pil, tak věřte, že jedině Tokai. Až umřu, vysypte můj popel nad nějakou Pustou!

Zbytek cesty byl pak už trapně dokonalý. Několik citlivých situací, kdy nás předjeli spěchající řidiči, přejezd hranic, návštěva Lany a Lamy (moc příjemné) a ve večerních hodinách příjezd do rodných končin, kde jsme příjemně znaveni (po šestatřiceti hodinách) usnuli téměř ve dveřích našich domovů. S příslibem, že to brzy zopakujeme.

Fotogalerie zde

PS: Během zpáteční cesty došlo k rename našich přezdívek. Vězte tedy, že pokud to bude jen trochu možné jsem já Paollo, Crusher je Marco a G4 (pokud to přežije) bude nadále Jamal (čti Džamal). Minimálně pro nás… 🙂

Advertisements

3 comments on “EJ! Tri dni ma nahaňali…

  1. S těmi Maďary to bylo trochu jinak. Celou dobu se bavili tou svojí divnou řečí a když došlo na placení, přepli na slovenštinu. Přechod mezi jazyky byl stejně plynulý jako u některých našich spoluobčanů. Nevím, asi nechtěli, aby jsme věděli, o čem se baví. Každopádně já jsem doufal, že Paollovy narážky neregistrovali a pokud ano, že nebudou mít zájem na tom, aby promlouval vreckový nožík 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s