Tomášek, part three – last part

Tak jsem zase doma ve svém království 1+1 ve třetím patře čerstvě zatepleného domu u zastávky tramvaje. Po více než třech týdnech „azylu“ v domě svých rodičů, kde jsem si mohl dosyta užít svého synovce (nebo on mě, podle toho jak se na to kdo dívá), napsat článek o Ostravě, vyhloubit dvě díry na základy pro zahradní altán, krátce asistovat u večerního grilování žebírek, ze kterých jsem si ovšem nic nevzal, protože jsem už byl po večeři, a vyfotit bráchovu třídu na Obchodní akademii, kde učí.

Naučil jsem se krmit Tomáška a koupat ho. Taky uspat, což se mi podařilo dokonce čtyřikrát.

Kdysi jsem někde četl o simulaci krmení malého dítěte…. To se prý musí koupit menší dýně… musí se vydlabat jako na Halloween (importovaný svátek z USA. U nás ho slaví většinou zazobané pražské rodiny, které tím chtějí ukázat, že jsou „v“ (in)) a pak pověsit ke stropu na špagát. Následně tu dýni rozhoupejte a lžičkou se v tom pohybu zkuste trefit do toho otvoru, který představuje ústa. Za vniknutí potravy do jiného otvoru se vám pochopitelně odečítají body.

Nicméně nejvíc na mě zapůsobilo uspávání drobečka… a je putna jestli po obědě, kdy má polední siestu, nebo večer, kdy je to ovšem ztížené tím, že se mu chce spát o dost méně než v poledne. Je povznášející pozorovat ho, když má jít do postýlky. Nejdřív rezolutně odmítá jen si lehnout. Potom, když už ho dokážete položit, se nestačíte divit, co všechno dokáže provádět v posteli.. sice už neleze ven, ale za to vás chytá za hlavu a mačká ji k polštáři se slovy: „hajáme?“, popř. zaujímá nejrůznější pozice naprosto se neslučující se spánkem a když se pokusíte přikrýt, tak jeho aktivita vzroste přímo geometricou řadou.

Trochu mi to připomínalo krocení divoké zvěře. Obešlo se to sice bez obvyklých druhotných efektů (zlomená noha, vypíchnuté oko, zlomená páteř), ale ten postup, kdy se z rozdivočeného drobečka pomalu stává stále klidnější drobeček a následně tiše spící drobeček, je prostě excelentní. Vidíte energii, jak se pomalu zmenšuje a zmenšuje, až napětí povolí naprosto a klidně oddechující drobeček potom nutí člověka chvíli nevěřícně koukat, pak zapnout elektronickou chůvičku a potichu zmizet.

Nicméně tři týdny nemocenské skončily a návrat do drsné reality zpečetil žlutý post-it lístek na dveřích mého bytu se vzkazem „umýt chodbu!“. Ne… nebojte… o víkendu ji umyju… 🙂

 update 1.6.2006
Chodbu jsem o víkendu skutečně umyl

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s