Bryndzové halušky

Kdysi dávno, jednoho hezkého odpoledne, mě navštívil můj kamarád Velkej Dý a začal mě přemlouvat, abychom jeli někam na večeři. Tvrdošíjně jsem odmítal kamkoli jet a zuřivě jsem svůj názor bránil. Do doby, než jsem neuváženě řekl: „Hele, nejedu na véču, nechce se mi… leda bys chtěl jet na Maru na halušky“ a milej Velkej Dý na to:
„Tak jedem…“

Bryndzové halušky ze salaše „Dechtáre“ na dálnici podél Liptovské Mary jsou, vážení přátelé, pojem! V mém případě jsou úzce spjaty s mým dětstvím, kdy jsem s rodiči jezdíval každičký rok na prázdniny za prababičkou do Podolínca (což je větší obec na hlavním tahu z Popradu do Starej Ľubovni). Zuřivě jsem odmítal jezdívat vlakem, ač jinak cestuji vlakem velmi rád, jen proto, že bylo nemožné zastavit na Dechtároch. Každý rok byly pro mě ty skvělé halušky v dřevěné salaši na břehu obrovské přehrady znakem počátku, ale i konce prázdnin. Dlouhá léta, která jsme do Podolínca jezdili, mnohdy i během roku, pro mě byly halušky na Dechtároch obrovská událost! Přiznám se, že mě to asi poznamenalo, protože Liptovské bryndzové halušky jsou dodnes mým jídlem number one! Pro bryndzové halušky jsem schopen udělat téměř cokoli. I provrtat koleno! Doneste vrták a uvidíte…

Tak dlouho a tak často jsem babičku doma nutil vařit halušky, až jí jednoho dne došla trpělivost a musel jsem se je naučit vařit sám.

Po přečtení předchozího odstavce vám tedy musí být jasné, že halušky jsou pro mě srdcová záležitost a stejně jako tenkrát, kdy mě Velkej Dý usadil výše zmíněnou hláškou, tak i včera, když zaznělo klíčové slovo „Dechtáre“, seděli jsme v Dýho Boře (stříbrný Volkswagen Bora) a cválali jsme k Frýdku-Místku dřív, než stihl doříct „halušky“.

Bylo škaredě. Bylo po volbách (Jak dopadly, to už asi víte. Zvítězila ODS, ale je to hořké vítězství). Pršelo. Hranici jsme překročili na stejném místě jako při mé nedávné cestě na Malou Fatru. „Vysokohorské“ prostředí, liduprázdný přechod a sešup do Turzovky. Následně ještě přejezd Javorníků do Kotešovej a už jsme si to šupajdili po pravém břehu Váhu do Žiliny, kde jsme si ověřili, že slovenské Tesco je stejné jako české Tesco, a pravděpodobně stejné jako jakékoli jiné Tesco na světě. Akorát v jiném Tescu ve světě nepracuje v pobočce Tatrabanky ta šikovná slečna, která tak rychle a mile vyřídila change tvrdých českých babek za tvrdší slovenské babky (za 500 jsem dostal 650 a nějaké drobné).

Pokračovali jsme údolím Váhu kolem zříceniny hradu Strečno skrz Malou Fatru do Martina, kde Dýho Boru pozdravil mateřský koncernový závod Fauvé (VW), a už jsme se ponořili do dalšího údolí směrem k Ružomberoku, kde nás pro změnu pozdravil typický puch nedaleké papírny. Za Ružomberokom, necelých 10 km, už začíná slovenská D1, což pro mě znamená zvýšený srdeční tep, neboť Dechtáre jsou už blízko!

Ale než k nim dojedeme, tak ještě malá vsuvka… týdenní dálniční známka na slovenské dálnice stojí 150,- SK a je údajně k dostání na většině benzínových pump. Slovo „většina“ označuje pravděpodobně pouze benzinová čerpadla společnosti ÖMV, protože jedině tam byla k sehnání. A to jsme stáli na všech benzinkách od Žiliny po Ružomberok… Takže doporučení pro motoristy… dálniční známku si kupte přímo na přechodu nebo u ÖMV.

S Velkým Dý jsme se dohodli, že nejprve projedeme kolem salaše po druhé straně dálnice, projedeme k dálničnímu přivaděči na Liptovský Mikuláš, kde se otočíme a zastavíme na parkovišti až po cestě zpět. Bohužel jsme si pozdě všimli, že na dálnici v protisměru, po které jsme měli za pár minut jet, byl uzavřen jeden pruh. Bohužel právě pruh, ze kterého je odbočka k parkovišti u salaše. Už jsme chtěli nastanuvší situaci vyřešit pohanským klením, když si, na poslední chvíli, Velkej Dý všimnul nenápadné odbočky na parkoviště mezi velkou sbírku stavebních strojů.

Docela se nám ulevilo, přiznám se.

Salaš byla téměř prázdná, teplá a krásně to vevnitř vonělo. A halušky? To se nedá popsat, to se musí zkusit. Velkej Dý zpráskal dvojitou porci… obžera. 🙂

 

Po vydatné krmi jsme vyšli na omšelé přístavní molo, kde jsme několik chvil pozorovali neklidnou hladinu Liptovské Mary. Foukal silný vítr a nad hlavami se nám honila hustá mračna. Vrcholky Západných Tatier byly obalené do mlžných oparů a nebýt těch hnusných paneláků v Liptovském Mikuláši, neměla by tahle chvíle vůbec žádnou chybu.Možná se vám může zdát šílená myšlenka jet „jen“ kvůli večeři 250 kilometrů tam a 250 kilometrů zpět. Možná si v tuto chvíli ťukáte na čelo a vyjadřujete své přesvědčení o poškození našeho duševního zdraví… Chápu vás. Vím, že to není normální a vím, že ty halušky přijdou poněkud draho Nebudu tento počin nijak obhajovat, jen si dovolím malou poznámku… čím by byl život bez občasné kontrolované šílenosti? 🙂

Pokud vás zajímá jak se k haluškám dostat alternativním způsobem, přečtěte si tohle.

Advertisements

17 comments on “Bryndzové halušky

  1. Ano, znám to tam. Je to místo s „přidanou hodnotou“ v tom nejlepším slova smyslu. Takových je na Slovensku na trase Frenštát – Košice, kterou občas absolvuji, více. Ale ty halušky jsou tam asi nejlepší.

  2. Dehtáre znám ještě z doby, kdy jistý pan Herzeg tam s haluškami začínal, tamní JRD šilo trenýrky, betonovalo silnice v Tatrách a hlavně vařilo skutečně skvělé halušky a ovšem za pár šupů, tenkrát ještě československých. Sloužil jsem tehdy v posádce Liptovský Mikuláš (ještě bez těch šílených paneláků)a do dehtárské salaše jsem vodíval party záložníků, aby měli vzpomínku na celý život. Jo, a hrudkový ovčí sýr jsem už taky lepší nejedl. Sbohom, Dehtáre!

  3. Tak musím říct, že mě Vaše vyprávění dostalo. Původně jsem měl namířeno na Salaš Krajinka, ale začínám uvažovat o změně plánů. Na Slovensku jsem už dááávno nebyl, až minulý týden se mi povedlo zajet do Slovenského Grobu na husacinu – také to byl příjemný zážitek. Takže bych přehled příjemných výletů rád rozšířil :-))

  4. som uz bivala zamestnankina salasa dechtare,ale osobne nechcite vediet pravdu co papate a ako vas okradaju. je too hnus a slovensku hygienu to nezaujma lebo?????

  5. Pozdravujem bývalú zamestnankyňu, ktorá nevie z akým
    ,,Y,, sa toto slovo píše a nie len to….Už by si mohla vo svojom veku vedieť pravopis, lebo takéto veci sa učia na základnej škole.
    Neviem prečo píše slečna takéto klamstvá a nezamyslí sa prečo bola prepustená z práce!
    Určite by sa nikomu z našich ctených zákazníkov nepáčilo, keby ich prišla slečna obslúžiť s cigaretou v ruke, ako to urobila ona.
    Keď nepoznáš základné pravidlá slušného správania, nemôžeš pracovať ako čašníčka a mala by si sa poobzerať po inom povolaní. Zákazník si určite urobí úsudok sám…..

  6. Pingback: Dechtáre, Dechtáre « Abych nezapomněl…

  7. Na salaši sa aj účtuje bačovsky… Poviete, že zaplatíte a tmavovlasá servírka Vám
    z hlavy vypočíta cenu a samozrejme lístku z registračnej pokladne sa nedočkáte.
    Zastavujem sa tam často jedlo je výborní, ale toto nevidí majiteľ?
    Či u nás to takto funguje?

  8. Já bych tedy na Dechtáre kvůli haluškám rozhodně nejel. Buď jsem tak náročný, nebo se to tam od „spanilé jízdy“ autora blogu dost změnilo. Zastavili jsme tam letos na jaře abychom něco pojedli a můj prasynovec Tomáš si objednal halušky. Zná je od své babičky, mé sestry žijící v Prešově, ke které jsme tam jeli. Do halušek několikkrát šťouchl vidličkou a odmítl je jíst. Řekl jsem si, že kluk je rozmlsaný a že to tam přece za ty peníze nenechám. Ale bohužel jsem mu musel dát za pravdu. Dělám si občas halušky sám doma a tyhle jim nesahaly ani po paty. Byla to taková napůl halušková kaše plovoucí ve spoustě omastku s několika kousky slaniny. Po několika soustech jsem to vzdal i já. Nechci být hnidopich, možná jenom měl kuchař zrovna špatný den, ale je to moje zkušenost.

  9. Dobrý den,
    dovolte připomínku k článku „Bryndzové potešení“
    (hledal jsem adresu na husí pečínku ve Slovenském Gróbu a zabloudil až k haluškám, jak se to často stává …)
    píšete “ … nezapomeňte občas zamíchat pražící se slaninku (pozn pro vegetariány: Vy si můžete maximálně zastříhat ušima). “ – tak k těm vegetariánům: my jsme ti poloviční vegetariáni – nejíme červené maso – ale slovenskou kuchyni milujeme. Moje kreativní žena vymyslela náhradu: Halušky dělá stejně jako Vy ale namísto „slaninky“ dává nasekané uzené kuřeci stehno nebo krůtí šunku (morčací pro slovenské přátele) opečené na oleji. Výsledek je stejný (pro nás) jako u té slaninky. K tomu dělá fantastický zelný salát (šalát) s feferonkami … No třeba to někoho inspiruje … Zdravím Vás a přeji vše dobré

  10. strach a hrôza, kam to spejete znova k starým časom, keď to bolo zatvorené?
    Urobte si poriadok s nepríjemnými zamestnancami a s poklad. blokmi viď vyššie. Pravda ale mne to aj tak nikto nepreplatí aj v Čechách fungujú iba účty perom ako na Dechtároch.

  11. Ja vam poviem svoju skúsenosť,do leta 2007 som uznaval iba Halušky na Dechtároch,daval som si občas aj 2 porcie a bral domov na ukážku otcovi /ktorý je velmi dobrý kuchár/- že ako maju vyzerať pravé halušky ,ale bol som tam včase keď nabieha expreso -myslim že nonstop,v ten den mi vobec nechutili ani som ich nedojedol-prvý raz,vždy som myslel že su tam preto take dobre ,že ich robia vždy čerstve-vo velkom,ale nahodou mi vbehol do kuchyne 3 ročný syn,tam som videl,že halušky boli na velkom pekači dávno hotové – chladné a čašník ich krajal ako francuzske zemiaky a prihrieval sam na pekači – v bystre mal zo 15 ludí , chudak mal toho dosť-majitel asi zaraba malo ked nema na kuchara,mozno to bola iba nahoda,ale treba nato davať pozor,lebo…….

  12. Náš zákazník náš pán, ale na Dechtároch to prestáva platiť, robte niečo pán majiteľ, lebo o pár mesiacov Vám zostane len zlé meno a konkurencia je veľká.
    Halušky už nie sú halušky, obsluha no… dá sa, ale pokl. blok len na vypýtanie.

  13. Vážení přátelé a návštěvníci Dechtárskeho salaša. Já jsem býval jedním z kuchařů na“Dechtároch“,ale bylo to v době kdy ty halušky stáli „jen“,dvacet korun,přesněji v roce 1994.Ta parta lidí,která se mnou pracovala,byla úžasná.Jako čecha mě přijali do kolektivu suprově a jsem jim za tuto životní zkušenost vděčný.Mě bylo tenkrát 24 let.Dodnes si pamatuji recept na ty pravé a dobré ničím nepančované halušky,sám jsem jich navařil tisíce porcí,a jaké byly.Nikdy žádná stížnost nebyla,ba i pan Dočolomanský si je chválil a spousta jiných skvělých lidí.Kamáráti nerobte hambu Dechtárom,veď stačí málo straťiť meno.Zdeno Linhart.

  14. Díky za skvělý tip. Seděli jsme na free wifi v Liptově a hledali kam jít na dobré halušky. Tento web nám pomohl vyřešit problém 🙂
    P.S. Líbí se mi takovéto spontanní výlety!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s