Slušný víkend – Remake

Stejně jako Alasak před několika týdny, i já jsem obdržel zbrusu nový kus počítače od Apple, a to iMaca. (Kdo neví o čem mluvím, a nemá ani zájem vědět, může mrknout sem)

Pokud o tom chci psát, musím začít ve čtvrtek, kdy jsem Ho poprvé spatřil. Z obrázku na velké bílé krabici se na mě zubil krásný iMacek a po dlouhé cestě tramvají domů jsem se konečně mohl pokochat pohledem do, jako vždy, dokonale zabaleného kartonu a konečně jsem si mohl užít to vzrušení, když člověk vstupuje tam, kde dosud nikdo jiný nevkročil. Což ovšem nebyl zrovna tento případ.
Musím říct, že mám pevnou vůli. To vás upozorňuji hned od startu… museli byste totiž pochopit jak moc miluji technické novinky a tudíž by vám bylo jasné, že vybalení, zapojení a zapnutí je přímo rituál! No, tak já dal přednost milé společnosti PP a návštěvě knihkupectví. Ano… iMacka jsem jen vybalil a zapojil, což jsem náležitě zdokumentoval, a pak šel na exkurzi do Librexu a neplánovaně také na dvacetjedničku (bés cipulé) do McCongu (1 McCong). Bylo to moc hezké odpoledne, ale abych byl maximálně upřímný, byť mi s PP bylo moc dobře (což zmiňuji zcela na okraj, jen pro přesnost…:-), přece jen jsem už byl natěšený na iMacka.
I tak jsem opět projevil nebývalou morální sílu, když jsem ještě před příjezdem domů navštívil zahradu svých rodičů, kde právě probíhala taková mrňavá garden-party (2,5 McCongu). To už jsem však byl tak nalomený nedostatkem iMaců ve své blízkosti, že jsem odmítl druhý i třetí šťavnatý iSteak trapnou výmluvou, že nemám hlad a krátce před ukončením párty jsem opustil voňavou zahradu.

Nebudu popisovat zapnutí a následné peripetie při panenském spuštění OS X, to je cílem článku na úplně jiném blogu. Nicméně jednu maličkost, spojenou s iMackem, bych přece jen rád zmínil. Totiž… ta krásná bílá krabice….. Víte… já nejsem krabicofil!! Fakt ne! (Což každý, kdo měl kdy nějaký kontakt s jakýmkoli skladem určitě pochopí..) Ale když Apple balí ÚPLNĚ VŠECHNY svoje produkty do absolutně nejhezčích kartonů, co jsem kdy viděl!!! Ve skladě s Apple produkty se člověk nutně musí cítit jako v galerii moderního výtvarného umění. Nejsou to žádné rádoby estetické obaly á-la čokoláda Milka. A typické hnědé kvádry z recyklovaných novin, do kterých se balí ostatní počítače, už vůbec ne! Když máte to štěstí a dostanete se někdy k rituálu otevření krabice nějakého Maca, tak to pochopíte. Tady končí šeď obyčejných PC a začíná srdcová záležitost. Krabici od svého iBooka jsem měl od doby jeho zakoupení (leden '06) pod stolem v předsíni, a pokaždé, když jsem kolem ní procházel, můj zrak na ni zálibně spočinul, řekl by klasik. Krabici od iMaca měl potkat podobný osud, žel díky své velikosti a díky tomu, že bylo nemožné dostat se skrz ty dvě bedny na záchod, putovaly obě včera odpoledne do sklepa, doprovázené mým lítostivým pohledem.

To fakt není JEN monitor!!!

Pátek
Dopoledně mě navštívil DM. Byla to plodná návštěva, byť si chudák rekonvalescentní DM odnesl (kromě DVD média) krutý poznatek, že ne každá wi-fi síť v okolí je pro něj dostupná…
V podvečer proběhl rovněž poslední předtáborový sraz, na který se dostavila (kupodivu) absolutní většina vedení. Chyběl pouze Jocho – vedoucí a KI – praktoška. Byl jsem mile překvapen, ovšem to pouze do té doby, než mi jistý šikovný trojlístek předvedl poněkud svérázné pojetí času. Do té doby jsem netušil, že existuje časoprostor, kde obyčejných 10 minut vydá za téměř půl hodinu…. Takže jsem byl poněkud podrážděný, ale dlouho jsem to nevydržel (jako obvykle), a také díky PP, (na ICQ večer) jsem za pár hodin o ničem nevěděl. Navíc… doma mě čekal iMac, vzpomínáte?
Kromě toho jsme konečně rozdělili oddíly!!! Díky pomoci Percyho a G4 večer v mé jeskyni, je za námi jeden z klíčových momentů pořádání jakéhokoli letního tábora. V okamžiku, kdy máte rozdělené oddíly, nabývá charakter tábora naprosto konkrétních rozměrů a my si rázem uvědomili, že dvanáctý červenec je skutečně za příslovečnými dveřmi. Byť zatím jen v přízemí.

Sobota
Ráno kolem osmé mě vzbudily kvílivé brzdy u autobusové zastávky na Plzeňské. Občas tam jsou ty brzdy slyšet, to když nějaký nešťastník vyzkouší v praxi přednost na přechodu pro chodce, nebo naopak nějaký debil zkouší příčný slalom mezi jedoucími kamiony. Občas je dokonce kvikot týraných pneumatik zakončen tupým nárazem, to zrovna tehdy, když se nějaký fiškus/řidič snaží nainstalovat do zadku auta jedoucího před ním. To je vůbec nová disciplína na našich cestách, všimli jste si? Ovšem zamýšlený důsledek téhle vymoženosti zřejmě není zcela totožný s jinou typicky českou specialitou, totiž análním alpinismem. Ale zpět k slušnému víkendu!

Dopoledne mě navštívili Crusher s Alasakem. Vyzbrojeni MacBookem se hned připojili do mé soukromé wi-fi sítě "Cortex" a Crusher začal psát přednášku o Rhodanovi na FF do Chotěboře, zatímco Alasak a já jsme si vyměňovali poznatky z 14-ti denního testování Mac OS X.
Italské těstoviny se smetanovou omáčkou a žampiony, podávané v jediné nerezové míse (lenost umývat talíře…) ukončili plodné dopoledne a následoval film "Piráti ze Silicon Valley". Po jeho skončení jsme se rozhodovali co dál. Naše utýrané Macy, honěné na nejvyšších frekvencích svých ubohých procesůrků toužili po odpočinku a my se rozhodovali co podnikneme. Padali různé návrhy… Výlet do Hrčavy, výlet na Pustevny, výlet do Ostravice, atd. Výlety jsme však brzy zavrhli, neboť insuficientní stav našich prostředků nám tyto výstřednosti momentálně neumožňoval. Je to strašné, když je člověk otrokem peněz… oč lepší je stav nezávislosti na nich! (vlastně… když nad tím tak přemýšlím… ono asi je dobré být sem-tam otrok…:) Nakonec padlo rozhodnutí uspořádat další grilovací událost. Tím by byla vytvořena tradice, protože pokaždé, když někdo z nás "ládoval Macka" (to zní strašně dvojsmyslně, ale já mám opravdu na mysli pouze instalování aplikací a operačního systému do některého z produktů Apple Computer), tak v obou případech došlo rovněž ke grilovací události. Ta dnešní proběhla po návštěvě Hypernovy, kde jsme získali potřebné kuřecí součástky, pečivo (takový divný tmavý chleba, co se tvářil jako kakaová bábovka), Clausthalery a středně propečený Rajec. Crusher si cestou k nám vyzkoušel jaké to je požívat za jízdy nanuka tak zvaným způsobem "Hands free". Což znamená, že jednou rukou drží volant, druhou rukou drží nanuk a třetí rukou řadí rychlosti. Ta třetí ruka byla ovšem moje. Snad jsme neporušili žádný předpis… řadil jsem jen asi pětkrát… Tak mi prosím nestrhávejte body…
Asi to bylo fajn, jelikož se nám Crusher zmínil, že by si na automatické řazení dokázal zvyknout.
Ale to už jsme seděli u grilu, pozorovali zlatnoucí křidýlka a hráli na prázdné flašky od Clausthalerů nějakou neznámou symfonii. Alasakův MacBook nám k tomu taky sem-tam něco zahrál, a když jsme naše ležení kolem desáté vyklízeli a zametali stopy po naší přítomnosti, byli jsme si jistí, že až si Crusher pořídí toho Miniho, musíme opět něco ugrilit.

Advertisements

2 comments on “Slušný víkend – Remake

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s