Festival Fantazie, dokončení

Den druhý
V úvodu článku pro dnešní den (6.7.2006) se ještě vrátím ke dni předchozímu. Na osmou večerní byla ohlášena beseda s herci dabujícími postavy seriálu ST:Enterprise. Ta beseda byla… jedním slovem ÚŽASNÁ. Nechtějte po mě, abych si jmenoval jejich jména, a i když bych tady mohl napsat jména postav, které dabují, většině čtenářů by to stejně nic neřeklo, ale takový Jiří Prágr, léta dabující např. Dustina Hofmanna, byl absolutně neopakovatelný. Klub Trekkies.TNG, který tuto besedu spáchal, zaslouží uznání a musím říct, že dojmy z tohoto večera dokázali smazat i rozčarování z neslané, nemastné přednášky o Geneu Roddenberrym a z faktu, že po desáté večerní je nemožné najít v Chotěboři jakékoli otevřené restaurační zařízení. No, nemůžeme být tak zhýčkaní a veka s paštikou + teplý ledový čaj musel stačit. Nakonec… vždyť je jedno co jíš. Důležité je s kým jíš. A koho jíš. Následoval spánek.
Vstával jsem brzy, v naději, že najdu sprchy prázdné. Leč osud to zařídil jinak… Oprava… nikoli všichni, ale pouze naprostá většina sci-fistů jsou inteligentní lidé. To hovado, které se vybobkovalo do jedné ze dvou sprch, které byly k dispozici pro cca 700 nocležníků, by zasloužilo v těch sračkách vymáchat rypák! Naštěstí tři představitelé té inteligentnější většiny sdíleli tento osud se mnou, a tak jsme čekání na volnou sprchu trávili přirovnáváním naší situace k situaci pacienta stojícího v čekárně u zubaře, leč v poněkud horších hygienických podmínkách, následně k čekárně na patologii (má-li toto oddělení čekárnu, přirozeně) a nakonec jsme se shodli, že někteří z nás by byli přímo zralí na operaci slepého střeva při plném vědomí. Zatím jediná vážná skvrna na tváři mého prvního Festivalu Fantazie tím ztratila trošinku na síle.
Po “shower intermezzo” jsem se vrátil bludištěm chodeb Chotěbořské Základní školy zpět na náš pokoj/třídu, kde jsem sbalil spacák a své věci a začal se připravovat na Den-D. Den, kdy náš skromný klub Dominion, nedávno spojený s plzeňským klubem UPKB našeho přítele Jaremiho Johansona (nic bližšího jsme prostě vybrat nemohli) vystoupí ze své pohodlné anonymity a uskuteční dlouho připravovanou přednášku, v níž jsme dokázali do té doby neuvěřitelnou věc. My jsme tím impulzem, který se přenesl přes všeobecně rozšířené neshody v oblasti české ST scény a domluvili společnou přednášku čtyř klubů, která dopadla nad očekávání dobře.
Ještě před tím jsem se ovšem zúčastnil přednášky o Perry Rhodanovi, kterou připravil Crusher. Abych ho psychicky podpořil, že… Protože každé malé dítě ví, že Perry Rhodan není nic jinýho než obyčejný vlakový čtení, že? (Už vidím Crusherův výraz… 🙂 )
Při obědě jsme se osobně seznámili s našimi slovenskými přáteli, kteří nás pozvali na Comics Salón do Bratislavy, kde se náš klub zavázal připravit blok přenášek o ST.
Ovšem, nastala čtrnáctá hodina, přednáškový sál Kulturního domu Junior se nebezpečně zaplnil, a já byl vhozen před lidi, abych to spustil. Co vám budu vykládat? Zmocnila se mě tréma jako Mažňákův tatík ježka v kleci a kruhy před očima mi bránily ve výhledu. Nicméně zvládl jsem to. A podle nezávislých pozorovatelů na mě tréma nebyla vidět. Čert jim věř.
Po besedě, jíž se zúčastnilo dle mého odhadu cca 70-80 lidí, jsem to potřeboval vydýchat a tak jsem zašel do baru Velký voči na půllitr řácky vychlazený Coly s ledem a šťastnou náhodou jsem pak mohl až do odjezdu sedět v chladném předsálí Chotěbořského kina společně s Hypo. Opět jsem si uvědomil jak okouzlující a přátelská je tahle mladá dáma, kterou jsem takovou dobu považoval za nedosažitelnou celebritu české Star Trek scény. Opět musím zohlednit fakt, že díky sci-fi člověk získává přátele, kteří s trochou dobré vůle vydrží skutečně dlouho.
Nastal čas odjezdu. Na rozdíl od cesty do Chotěboře jsem zpět do Ostravy jel s MJ a Alfáckým P. Projížděli jsme vesnice s bombastickými jmény. Pro příklad uvádím třeba Bílek. Nebo Čertoviny. Opravdu, kdo rozhodil po Vysočině tyhle názvy byl asi patřičně naplněn vtipnou kaší. Cesta do Ostravy mi ukázala jak moc se dokáže změnit člověk za volantem. Jindy klidný MJ, kterého občas dávám za příklad chladného a za všech okolností drtivě logicky uvažujícího člověka, se za volantem své červené filcky mění, čas od času, v krvelačnou bestii, která pro expresivní výraz nejde daleko. Dlužno dodat, že jiný člověk by ve chvíli, kdy MJ klidně pronese: „Co je to kreténa před námi?“ mlátil pěstmi do volantu, troubil, blikal, případně by si rval vlasy a od huby by mu šlehaly blesky adrenalinu. Takže vlastně to zase tak strašné není… 🙂
Vzhledem k tomu, že MJ není vybaven dálniční známkou, byli jsme nuceni jet po okrskách a vedlejších silnicích. Paradoxně byla tato cesta tímto mnohem zábavnější, a nebýt krátkého kufrování v Olomouci a hlavně následného hlubokého zajetí po dálnici, kde jsme byli nuceni onu dálniční známkou nakonec zakoupit, mohl bych říct, že i hezčí než má cesta DO Chotěboře. Domů jsem dorazil krátce po půlnoci a sotva jsem se vybalil, praštil jsem sebou na postel a do rána o sobě nevěděl.
Festival Fantazie byl tímto za mnou a tábor se mílovými kroky blíží. Poslední dny před odjezdem vzpomínám, co všechno jsem ještě nestihl dodělat a co všechno musím ještě připsat na seznam věcí, které chci s sebou. Přece jen by bylo zoufalé, dojet na tábor, vytáhnout tiskárnu a všimnout si, že nemám kabel.
Zatím se loučím a pokud vše dobře dopadne a nestane se nic zvláštního, můj následující článek by už mohl být z tábora.

PS: Zde se můžete mrknout na fotokomiks z Festivalu Fantazie.

Advertisements

4 comments on “Festival Fantazie, dokončení

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s