Jeseníky, léto 2006

Jak jsem v posledním článku předestřel, pokud se nic nepřihodí, napíšu až z tábora. Přihodilo se… A tak píšu.
Půjčili jsme si opět Crusherovu schade a přemluvili PP, aby jela s námi, a aby mi postála modelem s mou novou bytovou dekorací (to jsme ji ovšem řekli až na cestě… neboť jsme vychytralí). Což sice nebyl primární cíl, ale aspoň jsem vyzkoušel Yashicu, dvouokou zrcadlovku formátu 6×6. Fotky zítra vyvolám, abych viděl.
Cíl byl předem dohodnutý… Losinky. Na tom jsme se shodli prakticky ihned. Takže G4 přistavil v 7.15 ráno kočár před můj vchod a nabrali jsme směr centrum. Abychom téměř přesně v 7.30 zjistili, že třetí člen výpravy (KO) nepojede, neboť oslava předešlého dne se ukázala býti větším problémem, než prve doufala. Bohužel jsme tudíž museli zbytečně zajíždět do centra. No, nevadí… aspoň jsme mohli navštívit ARAL a pořídit nějaké poživatiny. To jsem ještě nevěděl, že bageta, která byla sice bez majonézy, bude až po okraj naplněná cibulovo-pórkovou pomázánkou a houska se sekanou tvrdá jak dřevo. Kdo mě zná, tak ví, že cibuli, pórek a česnek fakt nemusim. Může to být zdravé jak chce…
Dojeli jsme před dům, kde údajně bydlí PP, ale ukázalo se, že to je špatný dům. Naštěstí ten správný byl hned vedle a ještě lepší bylo, že PP už byla venku a captala k naší schade.
Výjezd z Ostravy proběhl bez problémů. Chtěl jsem ještě zastavit u Benziny, protože mě dost vytáčelo to moje cibulovo-pórkové “potěšení” (naštěstí se G4 nabídl, že to se mnou vymění za rohlíky se sýrem, tak jsem jen doufal, že budou aspoň dva… přece jen, bageta je větší než rohlík, že…). No, takže pokud budete chtít někdy na Benzině kupovat bagety, jeďte rovnou na jinou benzinku. Ten výběr byl dost ubohý. Ještě, že aspoň ten benzín mají…
Cesta probíhala klidně a nerušeně až do Velkých Strání (neplést s Dlouhými Stráněmi s přehradou!!), kde byla objížďka a tudíž jsme do Bruntálu přijeli neznámou, ale o to hezčí cestou. Za Bruntálem jsme uviděli bouřková mračna nad Skřítkem a já dostal strach, abychom měli kde uskutečnit moje fotopokusy a-la Kill Bill. Prostě jsem chtěl vidět, jak bude vypadat samurajský meč v rukách křehké dívky… nenormální nápad, že? A kdo kdy tvrdil, že fotografové jsou normální? Takový Saudek je určitě mnohem víc nenormální než já!
Zastavili jsme na jednom odpočívadle, sluníčko posílalo své paprsky skrz koruny vzrostlých stromů na jehličím pokrytou zem a mě se zdálo, že světlo bylo OK. No… světlo bylo OK (na fotky mrkněte do galerie), ale ty podpapíráky…. já to asi nechápu… byli jsme cca 1,5 od motorestu na Skřítku. Záchody jsou tam zadarmo, ale češi prostě, snad v rámci národní tradice, musí chodit bobkovat do lesa při silnici! S tím, ruku v ruce, byli stovky malých, hnusných a bodavých muchniček, které mi svou sveřepostí připomínaly neblaze proslulé “midges”, otravující turisty ve Skotsku. Naštěstí byla PP naprosto úchvatná modelka a fotky, jak se zdá, vyšly. Sice ještě musím vyvolat to 6×6 nadělení, ale uvidíme… Moc jsem zvědavý, jak to bude vypadat, přece jen střední formát je střední formát.

PP

Další zastávka byla v místě našich dvou předešlých táborů. Nostalgie na mě sáhla svou ledovou rukou, a já věděl, že je něco špatně. Vzpomínky se na mě nahrnuly jako hlína do hrobu, vyvstaly mi v hlavě okamžiky veselé i smutné, ale všechny nádherné, protože tak dobrý tábory jako tady, se jen tak opakovat nebudou. Losinky byli vzácné svou konstalací dostupnosti, umístění a krásou okolí. Bohužel… ukázalo se, že jsou daleko, takže s tou dostupností to nakonec tak slavné nebylo. Prošli jsme se na kótu 19, sešli do zámeckého parku, cosik pofotili, a se slzou v oku nakonec odjeli směr Jeseník.
Červenohorské sedlo, ve výšce 1013 m.n.m, bylo naší následující zastávkou. Cestou tam jsme narazili na bandu poláků v historických amerických džípech, což bylo dobré. Ovšem pak jsme za nimi jeli 20 km na Červenohorské sedlo, a to už tak dobré nebylo. Ale nevadí, na parkovišti jsem si je mohl v klidu vyfotit… PP do nás hučela, že by chtěla na výlet. Do kopce!!! Nechápal jsem to, a když jsem si vzpoměl jak mě zmohlo těch 250 metrů na kótu 19, považoval jsem to za zoufalý nápad (a to mám hory vážně rád). Jenže PP je mimořádně dobrá v přesvědčování a tak jsem o 45 minut později stál v němém úžasu na Červené hoře a fotil ostosedm. Nádherný výhled na masiv Hrubého Jeseníku, na Dlouhé stráně s přečerpávačkou na useklém vrcholu, domečky v Sedle a vrcholek posetý pahýly stromů, zničených nějakou vichřicí… tohle všechno prostě za ten krátký výšlap stálo. Díky, PP.
Cestou dolů (doslova) se nám ozval Crusher, kdy mu vrátíme schade… 🙂 vtipálek… ubezpečil jsem ho, že ještě dnes do půl sedmé, což kvitoval spokojeným zabručením a naše cesta za poznáním letních Jeseníků mohla pokračovat na poslední zastávku, do penzionu Zamo v Holčovicích. Tam opravdu dobře vaří! Opravdu! Zajeďte si tam někdy a dejte si cokoli… budete unešeni!
Napapaní a okouzlení půvabnou slečnou servírkou (teda… aspoň já a G4) jsme se vydali na cestu domů. Sice nás ještě čekala krátká zastávka ve Městě Albrechticích, neboť jednomu z nás se moc chtělo, ale jinak zpáteční cesta proběhla bez komplikací. Krátké rozloučení s PP a následné delší čekání na Crushera, který jako obvykle nestíhal, bylo oživeno seznámením se se zvukem motorů dvou žlutých Lamborghini v centru. Ještě nás čekala cesta do Alasakova obydlí v té díře u Bohumína, a pak již konečně konečná u mě před vchodem. G4 mě poprosil o fotky a PP o tento článek, se kterým jsem proto spěchal, a tudíž naleznete-li nějaké chyby, obracejte se v komentářích přímo na ni.

PS: Film jsem vyvolal, ale jsem lama, protože jsem si nezkontroloval teplotu lázní a vývojka byla příliš teplá. Sice jsem zkrátil dobu vyvíjení, ale asi moc  tak je film jako vytažený z mlhy. Bude to síla tohle vyvolávat…

Reklamy

2 comments on “Jeseníky, léto 2006

  1. Tak výlet to byl skvělý a krajina stála za to. Prostě bezvadné. Jen teda potkat v Losinkách znovu alchymistu jsme fakt nemuseli, no alespoň jsme díky tomu byli odrazeni od poobědvání s malými caparty a užili jsme si to v Zamu. Dík!!

  2. No musím říct, že máš pravdu s tím nádhernám výhledem na Pradědu….už několikrát jsem měla tu čest a vždycky se mi až zatajil dech při té kráse…..Máme totiž chatu v Andělské hoře, takže spousta mojich známých bud z Andělské nebo jejícho okolí na Pradědu pracovali a to jak v zimě, tak v létě….takže jsem měla spoustu příležitostí to tam navštívit. Jednou dokonce i v době, kdy rozhledna byla zrovna uzavřena, ale kámoš zařídil, že nás tam po takové plošině vyzvedli….měla jsem v kalhotách naděláno :O))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s