Rodinná sešlost

Rodinné oslavy jsou jednou z mála příležitostí pro sčítání rodiny. Pak ještě pohřby. A vlastně dědická řízení všeobecně…. to potom vyplouvají na povrch nejrůznější tetičky, bratránci a prastrejci a člověk se nestačí divit kohože to osud přihrál do jeho blízkosti. Třeba ten pajtáš, který mě před nedávnem ve frontě u poklady v Tescu tak příšerně vytočil, že jsem se sháněl po medu, mraveništi a čtyřech kůlech coby originálním způsobu usmrcení, se najednou ukázal jako můj příbuzný! (Takže jsem se nakonec, jako projev dobré vůle, musel spokojit jen s mraveništěm a medem) (Autor v tomto případě nepíše o nikom konkrétním, aby nedošlo k nedorozumění). Na loňském táboře, mezi dětskými účastníky se taky překvapeně vylíhl jeden poměrně příjemný příbuzný. A kupodivu jsme na sebe narazili náhodou. Perconty ho totiž navrhnul jako možného kandidáta na Rohlíka. Lépe řečeno JI. Je to totiž moje milá, fotogenická PP, víme?
Stoly, postavené ve tvaru písmene „U“ (v jeho spíše hranaté podobě), příbuzní nasáčkovaní na každé volné židli, hovězí vývar v hlubokých talířích, Bruce Springsteen zpívající z repráku (téhož repráku, který nám hrál na táborových diskotékách, mimochodem…), že se narodil v USA, usmívající se babičky, usmívající se masové kapsy s nivou a všeobecná pohoda opanovaly oslavu 30-ti let společného soužití mé tety a mého strejdy. (Musím se jich zeptat jak to vydrželi takovou dobu…) Zároveň to byla tetina oslava 32. výročí jejích osmnáctých narozenin. Takže vlastně dvojitá sláva a uznejte, že 30 let je vážně hustá doba a rozhodně si to zaslouží připomenout.
O rozruch se nejprve postarali nějaké dětičky pohybující se takovou rychlostí, že jsem je občas vnímal poněkud rozmazaně, posléze dva kloučci, kteří, ve snaze udávat rytmus tamburínou při hudební produkci mého bratra a švagrové, vydávali absolutně disharmonické a nerytmické zvukové efekty, a později k večeru malá holčička, která tvrdošíjně nedovolovala své mamince tancovat s kýmkoli jiným než s ní. (poznámka: na rodinných oslavách nedávat z ruky tamburínu a nepokoušet se o tanec s maminkou, kolem které pobíhá malý ďáblík v růžovém svetru!!)
Večerní švédský stůl plný malých kuřecích žízečků, sekané, kyselých okurčiček, křenu, chleba a jiných drobných radostí, kterými nás život ve své všeobjímající a laskavé náladě čas od času obdarovává, byl podkreslený melodií Sinatrovy „Strangers In The Night“ a můj úsměv byl stále širší a širší. Důvodů bylo několik. Tancující Koki, možnost pouštět muziku podle svého gusta a zábavné scény na napodobenině tanečního parketu byli jen některé z nich. Přiznávám, že jsem se netěšil na chvíli, až odejde PP i se svými veskrze sympatickými rodiči (a to jsou z Poruby… 🙂 ), ale moje obavy byly neopodstatněné. Stále zbývala spousta materiálu ke zkoumání a dokonce jsem si našel čas na napsání úvodu tohoto příspěvku. Přesto si dovolím doufat, s veškerou úctou, že další podobná akce nebude příliš brzy…
Jaké jsou vaše zkušenosti s rodinnými sešlostmi? Trpíte jako zvíře, nebo si je s chutí užíváte?

Reklamy

4 comments on “Rodinná sešlost

  1. Megaoslavy čehokoliv jsem nesnášel a zařadil bych je do kategorie traumata z dětství. Doháněla mě kšílenství pozornost lidí, které jsem často ani neznal, ptž to byl strýček nebo tetička z páteho kolene. A při řečech „no ty’s nám ale vyrostl“ nebo „tebe si pamatuju jako takhle malého“ jsem vyskakoval z kůže. A zlatým hřebem bylo štípání do tváří doprovázené „no ty jsi ale krásný chlapeček“. Naštěstí se v naší rodině už nic takového nepraktikuje. Daní za to je, že s některými z rodiny se vidíme méně častěji.

  2. Noo tak téhle oslavy jsem se zúčastnila taky, takže vím…sice jsme odešli dříve (jak píšeš) a díky tomu jsem nestihla opilé příbuzné, ale snad jsem o tolik nepřišla.
    Chlapečci s tamburínou sice byli absolutně mimo rytmus a taky mi celkem lezli na nervy, ale jsou to přece jen děti. Jenže to ty nepřiznáš, ptz jediné roztomilé dítě pro tebe je Koki 🙂 ale já ti to neberu, jelikož musím uznat, že Koki je strašně roztomilý a hrozně fajn.
    btw: já se na další oslavu náhodou těším, zase se zašiju u tebe u dj pultíku a bude klid, takže díík! (sice jsi to neuznal, ale fakt jsem u tebe byla úplně nejvíc, jak jsem jen mohla)

  3. no mě docela rodinné oslavy baví a to už od malička…….i když se někdy zvrtnou, né však z mé strany…..jsem asi až moc společenský člověk a téměř se všemi členy rodiny udržuji dlouhodobě výborné až nadstandartní vztahy(je v tom i trochu zištnosti přiznávám)……vždy(a to bez výjimek) se dobře a pobavím jelikož funkci baviče a šaška mám v rodině já(také černé ovce když se to tak vezme)…..takže shrnuto podtrženo rodinné oslavy mi nevadí a s tím když jsou v rodině nějaké baráky(rodinného typu) je to ještě lepší = gárden párty apod ;o)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s