HP orgie

Úvodem bych rád poděkoval Lukovi za bezmeznou trpělivost a toleranci. Rovněž bych rád poděkoval firmě Apple ze její skvělý operační systém, Linusi Torvaldovi za vytvoření Linuxu, a následně lidem kolem linuxových distribucí SuSE a Ubuntu.
V neposlední řadě chci poděkovat firmě
Hewlett-Packard za její přístup k vlastním produktům, kterýžto zapříčinil rozvinutí mých objevitelských schopností na poli instalace operačních systémů. Děkujííí…

Čtvrtek, 31. srpna 2006
Navštívil mě v práci Luke. Jeden z Rohlíků, který chtěl koupit notebook. Chvíli jsme se o tom bavili, chvíli jsme rokovali o možných konfiguracích a handrkovali se o ceně, načež padlo rozhodnutí, že si koupí notebook HP 6310. S dobrým procesorem (Intel Core Solo), velkou pamětí a slušným diskem. Navíc měl udávanou velkou výdrž, a jelikož Luke je již majitelem licence Windows XP, vybrali jsme verzi dodávanou bez OS (byl na něm nainstalovaný FreeDOS… nádherná sentimentální vzpomínka na dobu, kdy počítače měly kouzlo, programátoři nebyli obeďárovaní teenageři a Windows byly stejně nestabilní). Dojednáno! Následoval klasický postup… Na skladě v Praze notebook byl, stvořil jsem tedy klasickou objednávku, kterých dělám denně desítky a odeslal ji raději hned, aby mi všechno zboží (i s notebookem) přišlo druhý den (tedy v pátek).

Pátek, 1. září 2006
V pátek dorazím do práce, natěšený, že konečně možná zkusím nainstalovat na nějaký „obyč“ PC stroječek (tedy na ne-Apple) Mac OS X, abych to „vočích“. Celý nedočkavý jsem iniciativně zavolal řidiči auta, který potenciálně mohl mít kýžený notebook na korbě svého náklaďáku, a chtěl jsem ho poprosit, aby dnes vyjímečně dovezl zboží co nejdřív. Neměl ho na autě. Nevadí, řekl jsem si, asi to veze jiná přepravka a zavolal jsem jiné přepravce. Ne, ani ta náš balíček na depu neměla. To už jsem lehce znervózněl a pro jistotu zavolal do skladu v Praze, zda nám náhodou nezapomněli poslat zboží… Nezapoměli. Dokonce jsem získal číslo přepravního listu té první přepravky, kterou naše zboží předešlý den odešlo… Přepravky, jejíhož pana řidiče jsem kontaktoval hned ze startu. Zatelefonoval jsem tedy na centrálu DPD (ona první přepravní společnost), abych se informoval o osudu našeho balíčku. Mladá slečna se silným pražským přízvukem na druhém konci telefonního kabelu mi sdělila…, „že je možný, že je ten balík někde stopnutéj, a že má pravděpodobně vodlepenej přepravní lístek. Ať jí prej popíšu ten balík, jak vypadál, i jeho vobsáh, že to celý zprocesuje a pak mi dá fýdbek…“. Ten den nepřišlo naše zboží z Prahy ještě na jednu firmu, takže jsem musel uvěřit faktu, že čirou náhodou existují už dva balíky „někde stopnutý s vodlepenejma štítkama, výď…“ a oba od naší firmy. (Ovšem to bych se nesměl dozvědět z dobře informovaných kruhů, že na depo DPD do Mošnova přijel kamion tak plný, že pár balíků prostě zůstalo na depu v Praze. Ještě, že existují tak spolehlivé přepravní společnosti….)
Měl jsem problém. Nejen, že Luke nedostane svůj NB v pátek, jak jsem mu slíbil, ale navíc si nevyzkouším ani ten Mac OS X. Bylo to k vzteku. Zapnul jsem ve svém mozku funci šílených nápadů a pokusil se o téměř nemožné. Najít dodavatele zmíněného notebooku tady v Ostravě (což je možné, vzhledem k tomu, že dva největší české velkoobchody sídlí v akčním okruhu 15-ti kilometrů ode mě). Naštěstí se dal objednat a to dokonce od firmy, která nabídla jeho převoz ke mě do práce ještě tentýž den. Vyšlo to! Dobrá věc se povedla a já si střihl ono pověstné gesto Pata a Mata, které předvádějí pokaždé, když se jim podaří něco zprasit. Oddechl jsem si, utřel zpocené čelo a s naivním přesvědčením, že je to vše, čím mě ten jeho stroj může ještě nepříjemně překvapit jsem se opět začal těšit na Masox spuštěný na notebooku od HP… Jaký to však byl omyl!
Odpoledne přišel Luke i se svou milou a já je chvíli napínal, pln humoru a dobré nálady tím, že notebook zatím nedorazil, tak ať na chvíli posedí. Nevydržel jsem to však dlouho. Za deset minut jsem před Luka postavil krabici a s triumfálním úsměvem mu podal nůž na její „panenské“ rozříznutí. Notebook byl venku a já, frajer z největších, vrazil do mechaniky DVD s Apple výdobytkem. Tedy OS X. Instalace naběhla, proběhla a systém se rozjel stejně hladce jako krumpáč projede kupou hnoje. Celý jsem se rozplýval a hned jsem u Luka uplatnil evangelium šíření ovocných produktů na disky ne-Apple počítačů. (Je to chyba, říkám to narovinu. Stejně jako si bryndzové halušky nejlépe vychutnáte na Slovensku, v ovčím kožichu a s fujarou v ruce, tak si Mac OS X vychutnáte nejlépe na originálních počítačích od Apple… Možná to není nejlepší přirovnání, ale co do dostupnosti je to totéž. Halušky si doma sice dokážete udělat, ale dokud jste je neochutnali tam, tak víte houby jak to může chutnat.)

Víkend 2. – 3. září 2006
Ovšem to, co následovalo byla vpravdě noční můra každého IT specialisty. Nechci to popisovat do přílišných podrobností, ale jen pro ilustraci… Dva dny jsem kolem toho notebooku chodil, škrábal se na hlavě, nechal si po zádech běhat mráz, čelo se mi rosilo studeným potem, zkazil jsem kvůli němu palačinky a začal jsem pochybovat o svých schopnostech. Strávil jsem sobotní i nedělní večer tím, že jsem ten Lukův notebook krmil vším, na co jsem doma narazil (myslím tím různé operační systémy, nikoli palačinky). Všechny (slovy dva) na něm běžely bez problémů, ale ten hlavní, který byl nejvíc žádaný (Windows XP)(což nepochopím…) nikoli. Notebook stál na židli, šklebil se na mě a přísahal bych, že jsem z jeho strany slyšel několik škodolibých uchechtnutí. Po spuštění instalace Windows se objevoval stále tentýž problém. Totiž, že Windows nenalezly na Lukově notebooku žádný disk… Přitom tam byl!!! Na vlastní oči jsem ho viděl!!! A nebyl jsem sám! Oba výše zmíněné systémy ho viděly rovněž!!! Zkusil jsem na ten ubohý disk všechno. Prováděl jsem mu takové věci, že by mi nejraději propláchl hubu pěstí, kdyby mohl… Veškerá moje snaha tady byla platná jako utopenci plovací vesta. Rezignovaně jsem tu Lukovu kraksnu zabalil do batohu a utěšoval se tím, že mi v pondělí přijde ten původní objednaný stroj, a že ho nakonec vyměním. Dokonce to zašlo tak daleko, že už jsem byl ochoten věřit, že jsem narazil na skutečně špatný notebook.

Pondělí, 4. září 2006
V pondělí dopoledne dorazilo páteční zboží a z velké krabice na mě vyjuknul inkriminovaný noutbůček. Přehodil jsem ho ve škatuli s tím Lukovým, založil jsem servisní zakázku a vyměněný notebook jsem vrazil znechuceně do batohu. Pak jsem se chvíli věnoval své práci. Ale démonek, sídlící v mé hlavě do mě hučel s takovou naléhavostí, že jsem zhruba za hodinu to mrňavé monstrum z batohu opět se zaklením vytáhl, položil ho na stůl a zapnul. Mechanika DVD se otevřela, vděčně přijala instalační CD se základem firemního rozpočtu společnosti Microsoft a spustila se instalace…, která skončila přesně ve stejném okamžiku, jako tisíce instalací provedených během uplynulého víkendu. Zatmělo se mi před očima a zavrávoral jsem. Polkl jsem nasucho a první myšlenka, mihnuvší se mi po tomto šoku v hlavě byla, jak běžím po nádherné zelené louce pod modrou oblohou, která se rozprostírala nad modrým pruhem s tlačítkem „START“. Další myšlenka byla, že mi byl ten S-ATA disk čert dlužen! Následující myšlenka přiběhla už sama od sebe… Cože?? S-ATA? Náhlé procitnutí!! (Takové procitnutí, jakého je schopen jen člověk, který se dlouhou dobu cpal bryndzovýma haluškama s pocitem, že mu něco chybí, a pak si najednou vzpoměl na bryndzu.) V příštím okamžiku jsem začal třískat hlavou do stolu (No… obrazně řečeno… mám v práci stůl dost vysoko, a tak bych si spíš omlátil bradu…) a nadávat si nadávkami, které vůbec neznám. Načež jsem v notebooku pustil BIOS, udělal jsem malinkou změnu v jednom z mnoha nastavení, znovu spustil instalaci… a jako když střelí…. instalace se spustila a bylo to.
Sice následoval mariáš s přebíjením ovladačů, protože HP k notebooku žádné nedodalo, a tak se to muselo všechno nasosat z Internetu, ale to už byla na rozdíl od uplynulého víkendu procházka růžovou zahradou.

Advertisements

4 comments on “HP orgie

  1. Toto a podobne martyrium jsem absolvoval s jednim diskem na stolnim PC ….
    Zakladni trapeni bylo s mym prvnim S-ATA diskem … uuuuplne stejne …. nechapal jsem jaktoze XP disk nevidi, kdyz BIOS jej detekuje hned pri startu stroje … trvalo to tenkrate 4 dny …. umorne prace 🙂
    Druha situace s tim rozdilem ze jsem se s tim trapil cca 4 hodiny a pak jsem to odnesl do alfy, kde mi sdelili, ze musim „naswitchovat“ S-ATA disk !!!! … kdo to kdy slysel ze se musi S-ATA switchovat ? Kdo ?

    …..

    Ale jinak vsem preji prijemny den 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s