Medlovský víkend

Uplynulý víkend se nesl ve znamení akce, kterou naše firma pořádá už téměř tradičně pro naše dealery ve Žďárských vrchách u rybníka Medlov (GPS: 49°36’57.77″N,16°3’16.45″E). Nebojte, nebudu psát co všechno bylo připraveno pro pobavení hostů, spíše bych se zaměřil na doprovodný program. Takový náš malý soukromý doprovodný program probíhající během cesty tam i zpět.
Z Ostravy jsme vyrazili (já a LCH) kolem čtvrté. Samozřejmě, že vím o LCH choutkách vidět po cestě nějaké zajímavosti a tak jsem se na jízdu do Fryšavy docela těšil.
Nejdřív jsme zkysli v zácpě na Rudné u Shopping Parku, protože o 2 km dál, kde se slučovaly jízdní pruhy kvůli stavbě dálnice D47 (té dálnice, na kterou se zřejmě my Ostraváci budeme moci další roky vesele těšit) nějací povedení kulišáci nemohli přijít na kloub tzv. zipovacímu pravidlu. Sluníčko pražilo, auta se na sebe lepila jako vzteklé hrozinky a kolona se pomalu šinula vyprahlou silnicí. Ten dvoukilometrový úsek jsme zvládli za bezmála 20 minut. Další malá kolůnka se sáčkovala na výjezdu z Rudné. Někteří z vás jistě vědí jakým kuriozním způsobem je Rudná v Porubě zakončená, že? Hlavní cesta zatáčí doprava, kde se tvořila ona kolona, ale my jsme ji objeli a zatočili vlevo na Klimkovice. Z toho směru stála další kolona, v jejímž čele byla Avie se zoufalým řidičem, který měl hlavu položenou na složených rukách na volantu. Zřejmě tam stál dlouho… přece jen… v našich podmínkách se na slušného řidiče musí vypisovat dlouhatanánský pořadník.

Naše první zastávka byla krátce po projetí městem Odry, protože nás zaujal krásný výhled na Beskydy a hrad Hukvaldy. Druhé zastavení bylo u Shellky v Hranicích na Moravě a třetí v Plumlově. Tam to bylo moc hezké. Je tam totiž takový podivný zámkohrad (GPS: 49°27’53.63″N,17°0’50.77″E). Kdo neví, ať mrkne tady. Za sebe musím říct, že zámek v Plumlově popírá fyzikální zákony. Podle mého názoru by něco takového vůbec nemělo stát. Představte si vysokou skálu k níž je shora a z boku připlácnutá obrovská stavba, do které kdyby se pořádně opřelo slunce tak se zákonitě musí vyvrátit do rybníka pod sebou. Nenechte se zmýlit! Mě se to líbilo! Akorát nechápu jak je možné, že to vůbec stojí a drží pohromadě. Ten zámek však mé obavy zjevně nesdílí, a proto vesele stojí dál a stát bude ještě dlouho.
Naše další cesta vedla skrz rozsáhlý vojenský újezd (pravděpodobně rejdiště známého 102. průzkumného praporu v Prostějově) po naprosto zázračně kvalitní silnici, nad kterou nám oběma zůstával rozum stát, až jsme nakonec, kolem osmé večerní, zakotvili u Hotelu Medlov na břehu stejnojmenného rybníka.

Hotel a rybn�k Medlov

Následovalo ubytování v depandancích (dvě patrové soustavy unimobuňek plné pavouků a prosté jakéhokoli venkovního osvětlení) a už jsme mohli vplout do večerního programu, kde hrála prim skupina „The Pangea„. Kluci, kteří vystupují jako jedna z mnoha Beatles-revival kapel, a podle mého soudu jedna z těch lepších.

The Pangea

Druhý den nás čekala zuřivá lovecká výprava na vrchol 2,5 km vzdálené Pasecké skály. Zkusili jsme cestou hledat hřiby, ale nakonec jsme tuto snahu vzdali a prostě je jen sbírali. Takže zatímco zbytek osazenstva hotelu Medlov začal běhat po okolních lesích s GPS moduly „GPS Cross-Country“, my už jsme byli dávno zpět a mohli jsme ještě vyzkoušet veslování napříč rybníkem v pramici, jejíž stabilita budila na první pohled nedůvěru. Neprávem. Na zpáteční plavbě se nad hladinou rybníka zvedl silný vítr, vlny bičovaly do boků naší lodě, ale my jsme přesto bojovali a po všech potížích úspěšně přistáli v mateřském přístavu. Vrátili jsme vesla, naobědvali se a vyrazili na zpáteční cestu do vzdálené matičky Ostravy.

Cestou zpět nás nemile překvapila objížďka za Bystřicí nad Pernštejnem (GPS: 49°31’25.55″N,16°15’42.95″E). Ovšem jako již mnohokrát, i zde platilo, že vše zlé je k něčemu dobré. Díky objíždce jsme se mohli pokochat pohledem na obrovskou hráz přehrady Vír (GPS: 49°33’52.83″N,16°18’37.22″E) a projet se divokým údolím řeky Svratky zpět na naši cestu.

Hráz V�rské přehrady

V Plumlově jsme ještě jednou zastavili, ale tentokrát na hrázi Podhradského rybníka, abych znovu mohl nevěřícně kroutit hlavou a nechápat. Ta stavba opravdu bere dech. V informacích o tomto objektu jsem se dočetl, že přestavbou hradu měl vzniknout čtyřkřídlý zámek s pokoji v každém křídle. Bohužel z projektu sešlo (že by Karel z Lichtenštejna nedostal dotace na stavbu z Evropské unie?) a tak nyní stojí pouze jedno křídlo, které sice vypadá naprosto úžasně, ale projít se pod ním určitě nepůjdu.

Plumlovský zámek

V Boskovicích, kde byla další zastávka, jsem měl konečně možnost vidět in-natura pověstné městečko Wild West. V bývalé pískovně postavil jakýsi nadšenec kopie dřevěných staveb z USA z období divokého západu. Povedlo se mu to a podle očitých svědků to tam občas dost žije. Na pískových prostranstvích se prohánějí opilí kovbojové na koních, sem tam někoho zastřelí, lítačky v několik salónech jen lítají, jak jimi probíhají pistolníci. Na ulici proniká zvuk piána jehož pianista se očividně snaží být zastřelen, procházejí se kolem vás dámy v korzetech, jezdí kolem vás dostavníky v nejrůznějších stupních rozkladu. Nápisy na štítech domů jsou vyvedeny oním klasickým písmem, které se často používá na plakátcích s nadpisem DEAD OR ALIVE. Šerif nad tím vším bdí svým ostřížím zrakem, drtí mezi zubama sirku a ruce má zavěšené proklatě blízko svých Smith&Wessonů.

Wild West

Tak přesně takhle to tam nevypadalo. Spíše to na mě působilo jako ospalé hraničářské město v době, kdy se 200 mil od něj našlo zlato a všichni jeho obyvatelé odtáhli tím směrem, aby si taky smočili rypák v nějakém tom zlatonosném písku. Průvan občas prásknul nějakými dveřmi (nebo to byl zoufalý majitel saloonu?), mezi dřevěnými stavbami, na nichž české nápisy působily poněkud nepatřičně, se proháněl vítr a jediný život byl v okolí vozů s plachtami, kde fungoval jakýsi bufet. Udělal jsem pár snímků a pokračovali jsme v cestě zpět.

Následovala krátká zastávka v Prostějově a pak už nám nic nebránilo dojet k Hranicím na Moravě, kde jsem zavzpomínal na dobu své vojenské základní služby (jako ostatně pokaždé, když tudy projíždím), zatočit na Valašské Meziříčí a nabrat kurs na Frýdlant nad Ostravicí, kde vystoupila naše spolucestující, kolegyně KH. Po zhruba 30-ti minutách jsem opustil zelenou felicii i já a Medlovský víkend pro mě tímto skončil.

PS: Pokud nevíte co jsou Depandance, tak se podívejte na následující snímek

Depandance

Reklamy

3 comments on “Medlovský víkend

  1. Na tom Plumlově jsem loni taky byl, odvážil jsem se i dovnitř a nespadlo to (ač nejsem žádné peříčko). Zámek měl po dokončení vypadat v podstatě jako Bratislavský hrad (ale větší) a uvnitř toho myšleného nádvoří je dodnes zřícenina hradu – dosti zřícená – který byl předchůdcem této stavby.
    Myslím, že by zámek potřeboval obrovskou finanční injekci do oprav, neboť horní polovina je na pokraji katastrofálního stavu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s