Gdaňsk 01

Středa večer a čtvrtek
Start akce byl vcelku váhavý. Diplomaticky řečeno. Skutečnost byla daleko více nervydrásající a vyčerpávající. Ale od začátku.
Přesně podle předem dohodnutého plánu přijel G4 za mnou do práce, dokonce už i s Alasakem, který skončil dříve ve škole, což mě potěšilo. Zajeli jsme na poštu, protože jsem potřeboval zaplatit inkaso a pak už jsme zamířili k domu mých rodičů, kde G4 provedl víceméně odborný zásah na základě Crusherova přání v oblasti přívodní hadice do nádrže. Pak jsme odjeli na OMV kousek od G4 domu, načepovali Crusherově Schade téměř plnou nádrž, zajeli jsme k vysavači, kde jsme ho nakrmili jednou desetikorunou, abychom se přesvědčili, že 5 minut na povysávání auta velmi dostačuje (už jsme nevěděli, co bychom vysávali, a mě se honilo hlavou, že by s tím možná šlo vysát nějaké palivo z poblíž zaparkovaných aut…) a tak posledních pár sekund činnosti té luxovací příšery jsme obětovali na oltář lepším zítřkům a nakonec jsme milou Schade zkoušeli prostřelit WAPkou, protože jsme měli pocit, že to potřebuje.
Z čisťounkou a mokrou Schade jsme zamířili do Shopping parku vyměnit české za polské, pozřít něco malého v místním McPubu, a mohli jsme zamířit ke mě domů, kde jsem se konečně mohl sbalit i já. A hlavně vytečkovat černým fixem celou cestu z OV do Gdaňska.
Crusher nám ještě chvíli brnkal na nervy se svým zápalem do práce (chápeme ho. Všichni ho chápeme, opravdu! Ale nikdo z nás nechápe proč si toho tolik nabírá… s takovou bude za deset let na odpis a bude programovat maximálně spínače osvětlení k akváriím… Prosím, kdo ho zná… zkuste mu občas poslat po ICQ něco hezkého, aby se v té práci nezbláznil…), ale kolem šesté bylo rozhodnuto! Otevírá se startovací okno na sever a je nejvyšší čas vyrazit, než se stihne zavřít.
Což se stalo za přibližně třicet sekund po té, co jsme vítězně vyjuchali před dům a naše zraky spočinuly na zlověstné skvrně pod naší Schade. Po bližším ohledání bylo jasné, že nejde o pot nýbrž o část obsahu nádrže našeho vozu. G4 v prvním okamžiku nevěřícně zavrtěl hlavou, ale situace byla jasná jako raketomet v rukách talibance.
V bláhové naději, že se jedná o ojedinělý výron paliva jsme odrazili směrem do centra přes kruháč na J. Kotase, nicméně proud benzínu řinoucí se zpod Schade byl natolik razantní, že jsme ji odstavili ke kraji a horečně uvažovali co dál. Já cítil, že se nám Gdaňsk počíná pomalu vzdalovat, ale to bylo v tuto chvíli na vedlejší koleji. Důležitější byl život Schade! Zkusili jsme asistenční službu ABA, ale jediný výsledek byl, že nám to odtáhnou někam do ústraní, v pátek na to mrknou a pak to možná za dva a půl tisíce opraví… do konce pátku. To bylo pro nás nepřijatelné hned z několika důvodů. Jednak to bylo opravdu hodně peněz, jednak jsme v pátek chtěli už chodit po Baltem omývaném poloostrově Hel a jednak jsme měli v záloze ještě pár majstrštyků, které se ovšem v průběhu času ukázaly býti na zdravotní stav naší Schade účinné stejně jako záchranný kruh na zamrzlém rybníce.
Prvním majstrštykem byl tatínek G4, kterému tímto skládám hlubokou poklonu. Když se stručně seznámil s naší situací, nelenil, zalehnul pod Schade a s drobnou výpomocí nás přihlížejících bravurně celou situaci vyřešil. Přes drobné svízele typu přirezlé kolo, nevyhovující dřevěná podložka na hever, neexistující servisní podpora Schade, děravá přívodní hadice na palivo do nádrže, neustále zhasínající světlo, Alasakovo zaměření na propagaci a reklamu apod., se za necelou hodinu znovu rozsvítilo světlo na konci tunelu a já cítil, že ten Gdaňsk možná přece jen uvidím.

dsc_2330.jpg

Po cestě za Crusherem jsme pro jistotu zajeli na Shellku na Místecké, abychom ověřili těsnost tatínkova řešení a vše vypadalo OK. Startovací okno se opět otevíralo a já už se zase začal těšit na dlouhou objevnou výpravu.
Přijeli jsme do Mariánek před Crusherův workplace, vystřihli snímek Schade před cestou, poplácali Crushera po zádech a vesele vyjeli směrem k Dubině kvůli Gimlymu, abychom ho odvezli domů, když můj pohled padl do zpětného zrcátka a já v něm spatřil dlouhou skvrnu táhnoucí se za našim autem (ne nepodobnou krvácející ráně utíkajícího střeleného myslivce).
Upozornil jsem rezignovaně na tuto skutečnost Crushera, který okamžitě zajel do boční uličky, kde jsme všichni vystoupili a zdrceně pozorovali kapající benzín do neustále se zvětšující skvrny na zaprášeném asfaltu. V tu chvíli jsem velmi silně pocítil, že se zřejmě vyskytl Někdo, kdo si vyloženě nepřeje, abychom ten zatracený Gdaňsk navštívili. Jeho plán ovšem nevyšel. Zatvrdil jsem se a počal tuto záležitost brát jako svou osobní výzvu. S poměrně silně vyvinutou fixací na Gdaňsk jsem počal obvolávat všechny své známé i neznámé, o kterých jsem věděl, že mají cosi společného s opravami Favoritů, byť to bylo jen letmé podání šroubováku při vyšťourávání nečistoty s nasávacích otvorů pro chlazení.
Když bylo jasné, že tento večer nikam nejedeme, zaprosil jsem u rodičů, zda by nám nepomohli převézt naše maličkosti včetně sbalených věcí do našich domovů s tím, že ráno je moudřejší večera. Mezitím mi volal zpět Velkej Dý, že pohřešovaný díl, totiž gumovou hadici, má možná jeho klient, a že mi ji může na druhý den připravit k odběru. Což jsem vděčně přijal, protože jsem si nedokázal představit, kde a jestli vůbec je něco takového sehnatelného o státním svátku. Crusher se ponořil pod svou Schade a s neuvěřitelnou vervou a vskutku McGyverovským zápalem dokázal díky své nevšední invenci a manuální zručnosti snížit frekvenci kapání, až nakonec téměř zcela zastavil výron paliva z nádrže. Stačil mu k tomu igelitový sáček, alasakova lepicí páska a papírová sluneční clona ze Shopping parku (ležel na ní…:-) a díky kombinaci všeho zmíněného jsme na druhý den mohli odjet s těžce raněnou Schade do Havířova, kde jsme měli najít kýženou gumovou hadici ve schránce na dopisy.
Hadice tam byla… dokonce dvě! Bohužel naprosto jiné, než jaké jsme tak zoufale potřebovali….
Další tah na bránu od Nepřejí Vyšší moci vyšel na jedničku. Zoufalý Alasak si sednul na silnici s hlavou v dlaních, Crusher zkoušel telefonovat a řešit naši situaci s další dávkou známých (bezúspěšně) a mě se v hlavě probudil plán jak s těmi falešnými Bohy zatočit.
Řekl jsem si, že pokud si Někdo skutečně nepřeje, abychom ten sever navštívili Crusherovou Schade, vezmeme v úvahu jiný způsob dopravy… a totiž vlak.
Po návratu do Ostravské smogové kotliny jsme se ještě pokusili o zvrat na bojišti, ale Vyšší moc tentokrát slavila úspěch a nastal čas na naši odpověď.
Zpáteční jízdenka do Gdaňska koštuje 1137 korun. Místenka do Varšavy stojí 30 korun, a protože jsme bezvýhradně důvěřovali paní pokladní, že z Varšavy do Gdaňska nám v tu dobu jede pouze lehátkový vlak, byli jsme nuceni vypláznout ještě 380 korun za lehátko. Ještě jsem sice nikdy v lehátkovém vlaku nejel, ale nějak jsem o toto pochybné prvenství nestál. Je pravda, že náklady na cestu nám tím stouply, ale kdybychom se rozhodli jet vlakem hned, tak by se cena potenciálně projetého benzínu velmi nelišila od ceny lupenů na vlak.
Gimly se uvolil, že nás na nádraží odveze nekapající Schade a jelikož se tak skutečně stalo, ocitli jsme se v 17.30 na druhém nástupišti Hlavního nádraží v Ostravě a čekali na EC Polonia z Vídně do Varšavy. Ale to je již pokračování a na to si musíte ještě pár dní počkat.

dsc_2339.jpg

…to be continue

Reklamy

5 comments on “Gdaňsk 01

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s