Bratislava – Slavcon 2006

dsc_3286.jpg

Den první

Už je to tak. Z bývalého odpůrce Conů se najednou stal Conomaniak. Jak jsem před rokem na Cony odmítal jezdit, dnes se skláním před moudrostí starších a zkušenějších a na Cony jezdím už téměř rok. Začalo to loňským KoprConem, pokračovalo v únoru Pragoconem. O prázdninách to byl přímo Festival Fantazie, který už jsem na tomto blogu popsal. Nu, a nyní v září jsem jel na další. Dokonce do ciziny!

Do vzdálené Bratislavy se s Crusherem a celou tou sebrankou kolem Perryho Rhodana (on totiž Crusher, ač na to tak nevypadá, sedí elegantně na dvou židlích, a nikdo neví, pro koho toho špiona vlastně dělá…:-) chystáme v podstatě od Festivalu Fantazie, kde nám můj spolušéf UPKB-Dominionu Mr. Johanson, sdělil, že s námi počítá do programu.

Po naší expedici do Gdaňska vypadal výlet do Bratislavy jako brnkačka, takže jsme to vzali s klidem ostřílených cestovatelů. Ten den mi ještě padl do oka inzerát v AWC, kde nějaký MAC fundamentalista po svém přezbrojování prodával čtyři roky starý iBook G3. Napadlo mě, že by nebylo úplně od věci mít zase nějaký psací stroj, a tak jsem tam zavolal. Džejms mi hned nabídl ať si ho vyzkouším a já po té šanci skočil jako hospodyně přes dvoumetrovou zeď pro péřovou deku. V práci jsem skončil ve tři, kolem půl čtvrté jsem byl v AWC a v 15:45 mě už vítal Alasak u dveří Crusherova bytu. Ve čtyři měl dorazit Crusher v Schade a plán začal mírně selhávat. Jako ostatně pokaždé, když jde o dodržení časového harmonogramu a našeho milého Crushera. Naštěstí tentokrát nebyl až tak úplně „out“ a dorazil pouze o neuvěřitelných 15 minut později…! 🙂 Nevídaný úspěch!

Kolem 16:30 jsme odrazili z centra a za 20 minut jsem již mohl Crusherovi a KaPe (se kterou začal Crusher chodit… a ona s ním… to jsou věci, že?? 😀 ) předvést jak sbalit na Con snadno a rychle. Z deset minut jsem měl spakováno a zazipováno do Bushmanova báglu (zapomněl jsem doma pouze baterku, což je úspěch. Vzhledem k tomu, že ten den byl, co se sklerózy týče, docela tristní. No… nejdřív nechám ráno na posteli mobil a pak, v práci u notebooku, hodinky…) vše, co jsem uznal za vhodné, Crusher se venku rozloučil s KaPe a konečně jsme mohli vyjet naostro. Náš předpoklad se opozdil o necelou hodinu, což bylo za daných okolností vcelku uspokojivé!

Nad Místeckou se pomalu snášel soumrak, asfalt pod koly Schade utěšeně utíkal zpět do Ostravy, a po krátké zastávce v nějaké dědině před Ostravicí, kde jsme zanechali Lamovi jeho bibli o Star Treku, nás čekala moje oblíbená „vysokohorská“ partie kolem Šancí na Bílou a na hraniční přechod v Makově. Na hraničním přechodu jsem si čenžnul české za slovenské a koupil si slovenskou bagetu s debrecínkou. Schade zajela k důležitému okýnku, kde se musí dokázat, že jsme opravdu češi a ne muslimové. Zde se do toho Crusher opravdu obul. Kde stačí obvykle ukázat doklady z otevřeného okýnka, on vystoupil z vozu a zdvořile naše pasy ukázal vstoje. Ještě se musí hodně učit… 🙂

dsc_3240.jpg

Kolem nás již převzala vládu noc a naše světlomety střídavě přepínané z dálkových na blízkové osvětlovaly místy téměř dokonalou silnici. V Bytči se naše cesta stočila vpravo na Bratislavu a po cca 20-ti kilometrech se změnila na dálnici, po které jsme dojeli zdárně až do hlavného mesta.

Tam teprve začaly naše navigační potíže, když most, po kterém jsme měli jet, nás zničehonic míjel po pravé straně a my, neplánovaně, projeli po mostě pod Bratislavským hradem. Stočili jsme se zpět a pro velký úspěch jsme si přejezd mostu zopakovali. Jako maják v moři nás pak navedl na správný kurs světelný monolit se znakem McDonald`s, když jsme ovšem opět beznadějně zakufrovali, a než jsme se vzpamatovali, byla restaurace za námi. Naštěstí jsme nalezli nájezd na ten správný most a na ulici Košickou. Střední škola už byla doslova za rohem a světlo a v její vstupní hale bylo příjemným zakončením naší cesty.

Jako správní applisté jsme rozbalili naše nádobíčko na stole a vzbudili jsme tím oprávněný údiv i nepochopitelný odpor. Tři notebooky od Apple a dva iPody, to už byla skoro hotová Apple Expo. A nejhezčí na tom bylo, že na všech se pracovalo. Nehrálo… pracovalo! 🙂


Den druhý

Ranní sprcha je fajn osvěžení. I slovenský hot-dog (sezamový rohlík plný sympatické pikantní klobásy a pokečupovaný kečupem) byl fajn a dobrá Dobrá voda společně s Alasakovým Mekbůkem nás bavili až do Johansonova příchodu.

Pak následoval cyklus přednášek. Nejdříve Johanson a jeho „úvod do Star Treku“, protože na Conu v těchto vodách je Star Trek zatím neznámou a po jednom díle z řady DS9 jsem přišel na řadu já a moje divadlo na téma „Proč nesnáším Star Trek“. Jelikož to bylo vcelku krátké, tak jsem přidal jeden kvíz a Johanson dokončil „CV – Star Treku“.

Po jeho vsuvce nastal čas oběda. Odebrali jsme se na něj se skupinkou scifistů, kteří sledovali obě naše přednášky a nutno podotknout, že až na poměrně dlouhé čekání (jako… na šest jídel čekat více než hodinu… to je na vypíchnutí oka…) nebyl vůbec špatný. Leč nikoli jídlem. Myslím hlavně zůčastněné. Opět se mi potvrdilo, že mezi scifisty je spousta moc fajn lidí… 🙂 (nakonec ani to jídlo nebylo tak špatné, ale vzhledem na délku kořenů zapuštěné do kamenné podlahy té restaurace, které z nás při čekání vyrašili, ji hodnotím známkou 0,3 McCongu).

Odpoledne se neslo ve Star Trek sekci víceméně podobně. Crusher seznámil přítomné co všechno je může na cestách ve vesmíru potkat, promítli jsme jednu epizodu ze seriálové řady ST:Voyager a na závěr jsme zařadili seznámení s naším klubem. Pěkně jsme se slovenskými scifisty pokecali a po Trelově přednášce o paralelním vesmíru jsem poprosil Crushera a Alasaka, jestli bychom se trochu neprojeli po večerní Bratislavě a „neulovili“ zopár snímků Bratislavského hradu a mostu Apollo. Oba souhlasili a z původně krátké projížďky po Blavě to bylo nakonec zastavení v Auparku (místní shopping center), kde se nám paradoxně docela líbilo, protože to nebyla taková klasická Mekka šampónů a zmrdů jako u nás v OV (teda…. ne, že by tam nebyli šampóni a zmrdi…. ti tam přirozeně byli, dokonce víc než u nás), ale vcelku líbivě architektonicky navržené nákupní prostory.

Vyměnili jsme si ještě pár českých za slovenské, nakoupili v místním McD`s nějakou tu poživatinu a vydali se fotit Bratislavský hrad… z rakouské strany… 🙂 Přejeli jsme hranice, zastavili v širém poli, já vybalil stativ a teleobjektiv, nastavil velmi dlouhý čas a po prvním snímku mě málem omylo. Hrad byl vidět. Dokonce dobře… a spolu s ním několik drátů přímo skrz snímek… Ach jo… 😦

dsc_3313.jpg

Pak jsme zastavili na chvíli v Bergu (cca 45 minut) a dobře zdokumentovali místní školu, kostel, hasičskou zbrojnici a nápaditou studnu tří národů. Dokonce nás oslovil místní šéf hasičů, proč prý fotíme večerní Berg. Tak mu Crusher poloněmecky vysvětlil, že to je pouze moje osobní manie, a když jsme mu ukázali moje fotky, tak pokýval hlavou, s úsměvem nám popřál hodně štěstí a odjel. Chvíli po něm jsme z Bergu vyrazili o pár kilometrů a pár desítek let zpět do východní evropy i my. (pro zájemce je zde několik fotek z nočního Bergu)

Sotva jsme dorazili na místo Slavconu, hned nás zaujal ruch ze školního dvora. Spousta lidí sledovalo rej kejklířů s ohněm a krásné tanečnice. Středověce laděná hudba, pět ohňových kalichů kolem „jeviště“ a pět skutečně nádherných holek s hořícími řetězi tančící před námi… přiznám se, chvíli jsem si připadal jako v jiné době, nebýt blesků fotoaparátů kolem. Já to nefotil, protože tu atmosféru bych prostě zachytit nedokázal ani náhodou. Všichni tři jsme fascinovaně sledovali tu show a svorně litovali, že jsme přišli tak pozdě.

Po vystoupení se většina koukajících přesunula do tělocvičny, kde byl koncert staroslovanské kapely jejíž jméno mi však v paměti neutkvělo, ale hráli hezky. My se odebrali do anektované třídy, kde jsme měli v úmyslu provádět spánek, což se nám ze začátku dokonce dařilo. Než na chodbě nezačal kytarový koncert s pokusy o zpěv. Asi nejvíc odpudivý byl hlas nějaké šílené pražandy, která ječela stylem, že smysl původně milých písní přeměnila v obludárium. Jejich koncert trval asi hodinu a půl a já už asi vím, jak to vypadalo ve středověkých mučírnách…


Den třetí

dsc_3353.jpgAno, i Perry Rhodan má na světě své místo a jelikož C i A jsou rhodanisté (A taky trekkies), a Alasak měl mít přednášku, rozhodl jsem se, že ho podpořím a jeho přednášky se zúčastním. A také ostatních přednášek o Rhodanovi. A víte co jsem se dozvěděl? Že ve světě Perryho Rhodana mají svého Cimrmana. Dokonce s mnohem větším akčním rádiem. Je to chlápek, který vynalezl kolo, písmo a provázel Marca Pola na jeho cestě do Číny. Napovídal Da Vincimu v jeho technologickém zkoumání a osobně znal snad i Konfucia. Je to chlápek, který může za COKOLI, co se na Zemi za posledních 10.000 let stalo. A navíc to ani není pozemšťan… Je to Atlan… Nenapovídá vám to něco? Takže pozor! Nikoli naši předkové „Antici“, kteří, když jim teklo do bot, zahli kramle do galaxie Pegasus (i s celým svým městem „Atlantis“), kde potom nasrali Wraithy, aby se nakonec znovu vrátili na Zemi, protože je prostě nezvládali, ale chlápek, který tady před dávnými dobami ztroskotal…

Slavcon se nachýlil ke konci, my jsme do telefonů založili pár nových kontaktů a začali se připravovat k odjezdu. Jelikož jsme měli v plánu ještě navštívit kamarádku JP v Brně, naplánoval jsem trasu do Brna rakouským pohraničím. Jednak abych trochu rozšířil obzory Crusherovi s Alasakem, ale také, abych se opět podíval na místa, která se mi líbí, a která jsou tak trochu jiným světem. A to pouhých pár kilometrů za hranicemi naší česko-slovenské džungle. V Bratislavě jsme ještě nabrali jednoho pasažéra do Brna na nádraží a vyrazili.

Poklidný přechod hranic, poobědvání na lavičce v Heinburgu a průjezd mě známými místy před Poysdorfem na severu Rakouska směrem na Drasenhofen jsme zvládli na jedničku. Mikulov nás vítal už dlouho před Drasenhofem typickým pohledem na Svatý kopeček a zámek a po menším zmatkování na silnicích před Brnem (nemaje českou dálniční známku, nemohli jsme najít tu „pravou“ vedlejší cestu do Brna…) jsme dorazili na hlavní nádraží. Pomocí GPS byla pro nás cesta na stanici hračkou. Oriana se s námi rozloučila a nalezení bydliště JP proběhlo „víceméně“ v klidu.

dsc_3358.jpgZašli jsme společně na pizzu, JP si prohlédla fotky z Gdaňska a ze Slavconu a kolem šesté jsme měli v plánu opustit Brno směrem k Blansku. Nicméně náš přijímač GPS měl jiný názor a místo na sever, směrem k Blansku (vzdálenému 20 km), nás navedl na 50-ti km městský okruh dolů na jih. Chvíli jsme nechali tahat se za nos, ale když nám přišlo podezřelé, že nás GPS do Blanska navádí jižním směrem docela dlouho, mírně jsme ho „přeprogramovali“ a pak už jsme se vydali správným směrem kolem Blanska, Drahan a přes Prostějov a Přerov zpět do Ostravy. Byl jsem mírně rozčarován z jeho výkonu, takže jsem byl chvíli docela rozladěný, ale krátká zastávka u kukuřičného pole a poté Crusherův WRC styl jízdy na prázdných okrskách Drahanské vrchoviny mi dobrou náladu vrátili a dokonce jsme si po cestě i zazpívali. Resp. zahulákali…

Kolem půl desáté večer zastavila Crusherova Schade na parkovišti za domem. Konečně jsem mohl vyšlapat do třetího patra a zapnout iMaca. Říká se, že Con, po kterém nejste unaven, nestál za nic… Nevím jak moji dva companieros, ale mě únava přemohla jakmile jsem sedl do křesla… po třech hodinách jsem se v něm probudil a ospale zamžoural do bílé diody, oznamující, že můj iMac už usnul také.

Fotky najdete ve fotogalerii…

Reklamy

3 comments on “Bratislava – Slavcon 2006

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s