Jak na palačinky?

Ačkoli nechci, aby se můj blog změnil v semeniště receptů, přesto mě něco nutí k napsání ještě jednoho.
K mému mládí na Slovensku patří neodmyslitelně (vedle Dechtárovo halušek) rovněž palačinky. Každé prázdniny v Podolinci jsem dlouhé minuty trávil u paní M., která dělala nejlepší palačinky na Východním Slovensku. Nebyly to žádné tlusté, bublinkované placky s 50% obsahem tuku a ojedinělými ostrůvky mouky, jak jsme zvyklí z restaurací a cukráren, kde jediný výrobní postup spočívá v kombinaci vody, prášku, šlehačky (aby ten průser nebyl moc vidět) a perfektní teflonky od Tefalu. Paní M. dělala své palačinky na staré litinové pánvi, která byla těžká jako hovado, ale palačinky byly krásné, voňavé a teňoulinké tak, že jste přes ně mohli číst noviny… kdyby bylo v té době v novinách něco ke čtení. Na té pánvi toho určitě dělala víc a nebyly to jen palačinky, ale to jsem neřešil, protože mi bylo 6-8 let a v tomto věku je vám spousta věcí bagr a ani o tom kolikrát nevíte.
Na palačinkách v podstatě nic není, jejich výroba je jednoduchá až primitivní a přesto, je-li výsledek alespoň z poloviny tak dobrý jako palačinky paní M., je konečný efekt na velmi vysoké úrovni. A jak na ně?
Je opět několik možností:

  1. Koupit si v Tescu palačinky v prášku, postupovat podle instrukcí na obalu a na závěr výsledné fragmenty opálené bílé hmoty nejlépe zanést do sklepa, protože skvěle sají vlhkost.
  2. Pokusit se vnutit na návštěvu, ale nevím ke komu, protože moje milá paní M. už smaží palačinky svatému Petrovi a ten díky tomu pouští do nebe kohokoli, jelikož kdo je jednou zkusil, nemůže věnovat pozornost takovým podružným maličkostem a já si návštěvy na palačinky pečlivě vybírám… 🙂
  3. Udělat si je:

Potřebujete mouku (nejlépe hladkou), mléko, vajíčko, sůl, cukr a nějaký tuk. Mouku nasypte do nějaké nádoby (hrnek a talíř nedoporučuji, pokud nechcete mít kuchyň vyzdobenou malými mazlavými nedodělky palačinek) a klepněte do ní vajíčko. Stejně jako do halušek prosím bez skořápky (nechápu jak si z toho může někdo stále dělat legraci…). Posolte. Jenom ždibec! Ne abyste to přehnali a pak mi svoje výtvory hodili na hlavu, že jsou přesolené!
Vidličkou hňahnějte vejce do mouky tak dlouho, až je výsledkem lepkavý nažloutlý humus a pokud vás v této chvíli nepřešla chuť, nalejte do toho trochu mléka. Pokuste se rozpustit ten lepkavý humus a použijte u toho takovou tu rozmíchávačku, co vypadá jako na konci rozježená palivová tyč v jaderném reaktoru. Výsledkem bude podobný humus jako předtím, jen bělejší a méně lepkavý. Postupně do těsta přilévejte další mléko. Po malých dávkách! A míchejte a přidávejte mléko tak dlouho, až má těsto hustotu roztaveného železa. Pak přidejte lžičku (tu malou, kávovou) moučkového cukru a opět pořádně rozmíchejte. Potom těsto na půl hoďky odstavte někam mimo dosah dětí a ostatního domácího zvířectva a mezitím popřemýšlejte, čím palačinky otuníte.

Možností je spousta. Přes džemy, marmelády, šlehačku (vy alibisti…), čokoládu, rozinky atvp. (ATVP = a tak všelijak podobně). Asi bych nedoporučoval přísady typu kečup, hořčice, cibule (tu nikdy!!!), ale proti gustu žádný dišputát a pokud jste experimentátoři, klidně si do nich nastrouhejte sýr. Jen mi pak nebrečte na rameni, že to bylo hnusný! Bude to vaše chyba.
Pánev. To je na delší rozpravu. Paní M. používala starou litinovou pánev, ale ty se dneska špatně shánějí a jsou velmi drahé. Asi bych nešel do nerez pánve, protože si nejsem jistý, zda by se těsto nelepilo na dno a místo palačinek byste měli trhance. (ovšem ty budete mít i kdybyste použili pánvičku od samotné paní M.) Asi nejlepší alternativou bude dobrá teflonka s nízkým okrajem.
Pokud máte splněný tento bod výrobního postupu, můžete zkontrolovat těsto, jestli už symbióza mouky a mléka postoupila do té míry, že v ní neplavou hrudky mouky (což by ovšem neměly, pokud jste dobře míchali!). Pokud tam přesto něco podobného objevíte, doporučuji podniknout kroky k jejich likvidaci. Jak to uděláte nechám na vás. Já to svinstvo rozmačkávám skrz cedník druhou stranou naběračky a musím se pochlubit, že když jsem palačinky dělal naposledy, nebylo to nutné! 🙂
Nyní řádně rozpálíte pánev (třeba nad ohněm, to je fuk) a kydnete do ní malilinkantou špetku nějakého ztuženého rostlinného tuku. Můžete použít i rostlinný olej, ale to je moc mastné a některé návštěvy to nerady.
Tuk se pokuste po roztavení roztáhnout na co největší plochu dna a naběračkou nalejte první dávku těsta. Lehkými krouživými pohyby donuťte těsto obsadit všechna zákoutí vaší kulaté pánve a udělejte to rychle, protože pánev nesmí příliš vychladnout!
Těsto se vám odvděčí tím, že viditelně pookřeje a je prča koukat se, jak postupně ztrácí bělost mléka a místo ní získá na soudržnosti a pospolitosti. Do jaké míry dosáhne obou těchto vlastností zjistíte vzápětí.
Když už se vám zdá, že se budoucí palačinka opéká moc dlouho a máte pocit, že přilnavost k pánvi dosáhla minima, můžete ji obrátit. K tomu doporučuji dřevěnou nebo umělohmotnou špachtli, abyste potenciální palačince mohli případně domluvit, že by se neměla příliš lepit ke dnu a rychlým pohybem ji pak podebrat a obrátit. Pokud byla hustota těsta v pořádku a soudržnost a pospolitost na vysoké úrovni, bude mít obrácená palačinka tentýž kulatý tvar jako před tím. V opačném případě už to v této chvíli není palačinka.
Co se obrácení týče, rád ohromuji své návštěvy eskamotérským kouskem otočení palačinky ve vzduchu pouhým švihnutím pánve, ale věřte mi… nic to není a není čím ohromovat. Chce to jen trochu citu a nedůvěry k pověstem o palačinkách na stropě. Osobně si myslím, že takový švih, aby se palačinka přilepila na strop není jednoduchý, a pokud to nebylo úmyslem, tak to není možné. Což se ovšem netýká podlahy.
Rovněž je nutné, aby palačinky hladce klouzaly po povrchu pánve, protože jinak se místo elegantního otočení ve vzduchu dočkáte max. omeletoidního složení na půlku (nebo do jiného patvaru) a přijdete tak o palačinku.
Pokud jste došli až do této chvíle, měli byste mít před sebou krásnou, kulatou palačinku, s křupavými okraji a na jazyku se rozplývajícím zbytkem. Totéž udělejte se zbytkem těsta a pak hurá na ně!

Advertisements

12 comments on “Jak na palačinky?

  1. Pokud mohu přihodit trošku do mlýna, tak zkus do těsta přidat trochu perlivé vody, může být i minerálka. Těsto je „nadýchanější“. Někde jsem taky pochytil radu, abych přidal lžíci rumu do těsta. Alkohol se pravda vypaří, takže podávat palačinku jako panáka nemá smysl, ale zůstane příjemná příchuť.

  2. Pingback: 2010 in review « Abych nezapomněl…

  3. … take si je muzete naplnit „mixovanym“ tvarohem 🙂
    2x tvaroh (modry) 3x zloutek, lzice vanilkoveho cukru (+ 3 s normalnim 😉 a drobet nastrouhane citronove kury (cerstve – prosim) a dle vasich chuti pridat bud rozinky, nebo dzem dle vasi chuti :o)
    Pekne po te rzmixovat a pak uz muzete jen natirat jednu za druhou :-)) az se Vam budou delat „boule“ za usima… jako se delali me :)))

  4. Asi jsem někde udělal chybu. Do mouky 300g jsem klepal tři vajíčka a začal tvořit onu nažloutlou lepkavou hmotu. Což se mi asi nepodařilo dosáhl jsem suchého těsta. Přilil jsem mléko a snažil se to rozpatlat vidličkou ale ne úplně se dařilo. A ted po přidání mléka mi vznikla zajímavá směs ideálního těsta na palacinky a mnoha menšími až středními kousky mouky smícháne s vajíčkem, tedy „sracicky“, teprv čekám půl hodiny zda se rozpustí ale moc tomu nedávám. Proto se chci zeptat kde jsem udělal chybu. Děkuji a krásný den

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s