Vyhnout se úřadu?

Vlastně jde o to, že pokud něco potřebujeme zařídit, úřadu se nevyhnete. V žádném případě. Náš život v tu chvíli neřídí příroda, Bůh ani nepředvídatelné okolnosti, nýbrž úředník. A je zcela lhostejné jaký úředník a na jakém úřadě sedí. Jak jsem již nedávno psal, moje zkušenosti s úředníky nejsou zrovna kdovíjak obsáhlé, nicméně dvě intetmezza jsem v poslední době zažil a o jedno jsem se s vámi již podělil. To druhé přichází na řadu nyní. Dlužno předem podotknout, že o poznání příjemnější než to první.
Shodou veselých a nečekaných okolností jsem se stal vlastníkem nového motorového vozidla. Jsa nemajetná námezdní síla pracující veskrze pro blaho bankovního účtu svého zaměstnavatele, nemohl jsem si dovolit limuzínu s řidičem a tak mi nabídka skútru (dovezeného coby výplň volného místa v kontejneru plném motorových čtyřkolek) přišla náramně vhod. A když mi můj kamarád LU sdělil, že s placením není nutno spěchat (za což mu nyní skládám neskonalý dík… Dík, Luku… 🙂 ) nebylo proč váhat.

Takže mi jednoho krásného dne přivezli do místa mého pracoviště nový, malý, červený skútr, který čínský pracující lid vyrábí ve fabrice ve městě Wuyang. Ve stejné fabrice, kde do 16.00 hod vyrábějí motocykly Honda. Po šestnácté hodině přepnou mašiny a z výrobních linek sjíždějí místo motocyklů HONDA skútry WUYANG… 🙂 Nebo tak nějak…

Skútřík jsem si okamžitě zamiloval. Něco tak rozkošného potkáte málokdy a fakt, že jsem ho dostal ještě před zakončením procesu navrácení řidičského oprávnění, zapůsobil jako velmi silná motivace. A to i přesto, že po mých návštěvách odboru dopravy z cílem znovu získat výsadu řídit motorová vozidla (viz tento článek) jsem začal mlhavě tušit, co mě čeká až budu svůj nový, malý, červený a rozkošný skútřík (dále jen Mao-Ce Tung) přihlašovat do registru motorových vozidel.
V pátek ráno jsem v 7.30 stepoval před vchodem, stejně jako cca dvacítka stejně postižených lidiček. Bylo po bouřlivé noci. Orkán strhával střechy, lámal stromy a obracel kamiony a úředníci tři minuty po půl osmé otevřeli vstupní dveře do svého úřadu. Lidí kolem začalo v tu ránu přibývat geometrickou řadou a zúžené datové hrdlo druhých dveří do honosné vstupní haly odboru dopravy počalo propouštět do útrob té budovy tenký čůrek osob, které okamžitě počaly okupovat terminál klientského systému. Poradní síla, která vysvětlovala co má kdo mačkat, mě poslala s mou žádostí o přihlášení vozidla do registru do blbé sekce odboru, neboť přeslechla, že chci přihlásit JEDNOTLIVĚ DOVEZENÉ vozidlo, takže po počátečních drobných zmatcích jsem přistál na opačné straně budovy, u dveří číslo 20-21. Bylo cca 7.40 hod.
Kolem osmé ke mě přistoupil vcelku symatický chlápek v pruhované košili. S úsměvem mě požádal, abych mu předložil co jsem donesl. Předložil jsem mu, co jsem donesl. Usměvavý úředník (dále pouze UÚ) se prohrabal papíry a upozornil mě na fakt, že budu ještě potřebovat STK a emise. Řekl jsem, že nebudu potřebovat STK a Emise, protože v těch papírech, které mi dali bylo napsáno, že STK a Emise potřebuji pouze v případě, že vozidlo bylo již v minulosti používáno. Pokud je vozidlo nové, nic z toho není nutné. Pak podotkl, že Certificate Of Conformity není v češtině. Pochválil jsem jeho postřeh a nabídl se, že mu ho rád přeložím, což ovšem nepokládám za nutné, neboť je rovněž přiložen úřední překlad. Sice do polštiny, ale to by nemělo pravověrnému ostravákovi vadit. Pokýval hlavou, a že to teda stačí, že tam mají někoho vybaveného znalostí jazyka našich severních sousedů. V duchu jsem si již mnul ruce, protože tak hladký postup jsem nepředpokládal ani ve svých nejrůžovějších snech.
UÚ posbíral dokumenty. A pak prý, jak na to spěchám…. Že prý teď stejně nebudu na Mao-Ce jezdit a tak. Namítl jsem, že pokud bude zima nadále podobná jaru, je docela dobře možné, že budu. Povytáhl obočí, vzal si mé telefonní číslo, a že se do toho teda pustí a kdyby “něco”, tak zavolá. A ať přijdu v pondělí kolem osmé. Pěkně jsem se poděkoval a kolem 8.30 opustil úřad směrem ke Crusherově Schade, když “něco” nastalo.
Zaškubala mi noha zvěstvujíc, že mi vibruje telefon. Onen usměvavý človíček měl dotaz na barvu vozidla. Sdělil jsem, že v dokumentech má napsáno “červená”, na což opáčil, že to nestačí. Prý musím specifikovat, zda se jedná o světle červenou, tmavě červenou, přírodně červenou nebo červenou metalízu. Upřesnil jsem barvu a nasedl do Schade, abych kolem 8.50 dorazil do zaměstnání.
V deset mi znovu zazvonil telefon. Dotaz se tentokráte točil kolem rozměrů ráfků a pneumatik. Měl jsem po ruce jakýsi manuál ke skútru, ze kterého jsem vyčetl něco o rozměrech ráfků, ale bylo zřejmé, že nepatří k Mao-Ce. Musel jsem tedy kolem půl jedenácté jet zpátky na úřad, abych pošpekuloval co s narafičeným manuálem, ráfkama a pneumatikama vykutit, a přitom jsem zjistil, že UÚ stihnul za téměř dvě hodiny vyplnit v počítači patnáct bodů z registrace mého Mao-Ce. Kdyby Napoleon postupoval podobným tempem, smažil by v důchodu na ulici žabí stehýnka a u Waterloo by to projel jiný loser. Abych byl objektivní musím přiznat, že i přes své hlemýždí tempo se UÚ choval velmi přátelsky, a bylo zřejmé, že nemá v úmyslu vypouštět na mě vlny úřednické arogance. Naopak musím uznat, že i přes nedostatky v mé dokumentaci, se mi snažil pomoct, což bych za dané situace prostě nečekal.
Musel jsem Mao-Ce zákonně pojistit, na což mě UÚ upozornil a ochotně mi vyplnil lísteček mou budoucí registrační značkou a číslem velkého techničáku. Proto jsem ještě to dopoledne zašel nejprve do České pojišťovny, ze které jsem vzápětí vyšel, neboť jsem nebyl zvědavý na dav lidí a pět pracovníků pojišťovny, pokoušejících se ho zpracovat a skončil jsem naproti, v budově Alianz, kde se mě ujali hned a za deset minut jsem již držel v ruce doklad o zaplacení zákonné pojistky v hodnotě 347,- babek.

V pondělí ráno jsem nastartoval Crusherovu Schade a odjel na úřad, kde jsem byl pět minut po osmé. Plný nadšení a entuziasmu jsem nakráčel do kanceláře 20-21 a tam mi kolega UÚ sdělil, že p. UÚ není a neví se kdy bude. 95% nadšení i entuziasmu opadlo a nespravily to ani dvě housky se salámem v nedalekém bistru. Odkráčel jsem se svěšenou hlavou zpět k zaparkované Schade a odjel do práce.

scooter-transparency.pngKolem půl desáté jsem se pokusil zavolat na telefon UÚ a mé srdce povyskočilo. Byl tam a bodře halekal, že mám dojet, že to doděláme. Schade zavrčela a za 20 minut a 300,- Kč jsem do batohu strkal registrační značku, velký technický průkaz i malý techničáček k mému Mao-Ce…

Reklamy

7 comments on “Vyhnout se úřadu?

  1. no vidíš jak to šlo…..já se teda chlubit nechci ale u mě to jde všechno v jeden den a cca 3 hodinky, ale znám lidi co znají lidi co okradli nějaké lidi….. necháš mě řídit maa???? ;o)

  2. Takové vozítko není výhodou jen z hlediska ekonomického, ale rovněž ekologického. Přece jen dva litry benzinu versus přibližně pět či šest, které by spotřebovalo auto jsou pro náš ostravský vzduch daleko příjemnější… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s