Rakouské reálie

Seděl jsem za volantem Crusher´s Schade vol. 2 (CS2) a cválal k Mikulovu. Brno bylo za mnou a nápad jak překvapit své nejbližší předky přede mnou. iBook už změnil majitele a tak můj nápad dozrál k sklizni. Zavolal jsem mamce, která právě přebývala na zasloužené rekreaci v Bad Kleinkirchheim o mém nápadu a ona kupodivu souhlasila. Takže jsem CS2 napojil do plna hrdla, zkontroloval provozní tekutiny a s drobnou obavou překročil hranice. Čekalo mě cca 400 km po rakouském venkově a rakouském hlavním městě.
GPS navigace mi namalovala cestu a já se odvážně pustil tam, kam jsem sám ještě nikdy nejel. Šlo to. Víceméně hladký průjezd Vídní (kde jsem zjistil, že vídeňáci jsou hodní řidiči a pouštěli mě, ubohého venkovana, skrz čtyři pruhy sotva jsem vyhodil blinkr) následoval sjezd z dálnice, neboť nejkratší trasa vedla jinudy. Vedla skrz opravdu neotřelé „Jinudy“. Sice už byla tma, takže moje zorné pole bylo omezeno dosahem sřídavě dálkových a blízkových reflektorů, ale to byla ve výšce nad 1700 metrů (kudy vedla moje trasa přes Jinudy) jen nevýznamná maličkost. Po čtyřech hodinách vystřídalo náhlé prudké stoupání stejně prudké klesání k Ebene Reichenau a odbočce k Bad Kleinkirchheim a kolem půlnoci jsem zastavil před vchodem penzionu, kde právě přebývali mí nejbližší předkové.

2006-12-31-silvestr-046.jpg

Druhý den ráno mě čekal kontakt s rakouskou realitou na plný plyn. Byli jsme ve výšce zhruba 1000 metrů (což je asi na úrovni mnou tolik oblíbených Pusteven) a výška okolních kopců zřídka sahala nad 1900 metrů… takže převýšení bylo cca 900 metrů, což není o moc více než v Jeseníkách v okolí Holčovic. Krajinný ráz je téměř stejný. A přece, když se dívám na Holčovice, vidím několik podstatných rozdílů. A to je nesrovnávám zrovna s centrem zimních sportů! Mluvím o naprosto obyčejné vesnici. Nudné vesnici. Ovšem v té rakouské jsou dvě/tři malé pekárny, jedna/dvě kavárny a čisťounko i na silnici. V Holčovicích ani prd. A to proti Holčovicím nic nemám, spíš naopak.

2006-12-31-silvestr-001.jpg

Hlavní ulice, která se vine údolím Gurku je lemovaná po obou stranách veselými rakouskými domečky se širokou sedlovou střechou a dřevěnýma balkónama s truhlíkama na pivoňky. A je tam plno rakušáků. Mimo jiné (Taky tam bylo pár maďarů, rumunů a poláků)(a taliánů (což nepochopím) a slovinců (což rovněž nechápu)). Ovšem němčina převažovala. Téměř vše je podřízeno tomu, aby se hosté cítili příjemně, a aby sem tam utrousili nějaké to ojro. Termální koupaliště pod širým nebem, kde se rochní turisté, má otevřený výhled na sjezdovku, na které se prohánějí navlečení lyžaři a působí to zajímavě, když na ně civí osoby v plavkách, kterým trčí z teploučké vodičky jen hlavy.
V obchodě se sportovními potřebami mě zaujal jeden typický šampón. Už už jsem si začal myslet o podobě s českými sportovními obchody, kde zaměstnávají šampony jak na běžícím páse a já se pak bavím, když po nich chci vysvětlit jednotlivé vrstvy svršku boty s goretexovou membránou. O vibramové podrážce zpravidla vědí akorát to, že má vespod žlutou značku…
Ovšem moje předsudky vzaly za své vzápětí poté, co ten rakouský šampon obsluhoval nějaké francouze, bez škobrtnutí switchnul do plynné francouzštiny, a pak u mě do plynné angličtiny. Navíc mluvil k věci (do té míry, do jaké jsem mu byl schopen rozumět) a očividně ho bavilo, co dělá. Když už jsme u těch odchodů…. v Bille mají super těstoviny a marmelády a ve Sparu prodávají krásné mladé holky 🙂 (prodavačky jsou krásné mladé holky… ne, že je tam prodávají). A v těch malých pekárnách prodávají hafo typů chlebů a ten jeden, co jsem koupil, byl navíc i strašně dobrý. Chutnal dokonce i tatíkovi, který bílý chleba obvykle nemůže ani cítit.
Kapitola sama pro sebe jsou rakouské kavárny. Jsou všude! V místech, kde byste je nečekali a i ve vesničkách, kde bydlí 15 lidí včetně slepic jsou minimálně dvě. A v každé bez rozdílu dostanete skvělou kávu (taky co jiného, když je to kavárna, že?), horkou čokoládu nebo zákusek, který si přímo říká o zakousnutí. V jedné kavárně, kam mí předkové chodili nejraději, měli vystaveno jako dekoraci asi tisíc různých kafemlejnků a velkého chlupatého hunda a pil jsem tam nejlepší čokoládu, jakou jsem kdy pil. Obsluhovala nás starší upovídaná paní a byla hrozně milá. Oni ti rakušáci v těch obchodech byli všude hrozně milí. Taky docela rozdíl od našich obchodů, kde jsou milé akorát krávy na čokoládách Milka. (Není náhoda, že jsou taky rakouské?)
Z toho, co jsem dokázal vysledovat v rakouské televizi, jsem vydedukoval, že rakušáci se rádi baví, mají rádi děti a cestování a folklor a rádi kupujou čerstvé žemle v malých pekárnách. Rakušáci ctí sobotu a neděli a tak narazit na otevřený supermarket v tuto dobu můžete jen na české straně hranic. Milují klobásy a slaninu a jejich šunka patří k nejlepším na světě. A pokud vám už maso leze krkem, nebo jste nudní vegetariáni, máte možnost natlačit do hlavy tuny čokolády nebo třeba jiných, pro změnu zdravých potravin. Výběr mít budete. Snad jediné, co mi na rakušácích vadí, je jejich nechuť k Temelínu.
2006-12-31-silvestr-120.jpg V sobotu ráno jsem opět nakopl CS2 a vydal se, tentokrát po dálnici, zpět k Moravě. Zastavil jsem po cestě v St. Paul, protože mě zaujal tamní zámek, a když už jsem tam byl, všiml jsem si (coby čerstvý skútrista) poměrně velkého množství skútříků a hlavně jejich sexy malých SPZ… Na rozdíl od bílých placek velikosti menšího parkoviště tam mají štíhlé červené značičky, které na skútrech vypadají daleko lépe… 🙂 Když už mluvím o skútrech… Vídeň je jich plná.
Na hraničním přechodu Poštorná jsem počkal na našich Caddynu a zbytek cesty jsem už jen nadával na stav našich silnic a idiocii některých našich řidičů, se kterou jsem se v Rakousích nikde (kladu důraz na slovo „nikde“!) nesetkal.

Advertisements

8 comments on “Rakouské reálie

  1. Eeee, neměla bych číst takový „cestovatelský“ články – hned bych nejradši někam jela. Kamkoliv. Popadá mě cestovatelská horečka. Jenže jet nemůžu:-(.

  2. dovolím si nesouhlasit s těmi rakouskými řidiči…. jezdím do rakouska pravidelně každý rok nejlépe několikrát a postupem času jsem nadšení ztratil….jsou tam jak dobří tak špatní řidiči…jediným rozdílem je to že se snaží dodržovat předepsanou rychlost ale né všichni a někteří až moc úzkostlivě…jinak je rakousko gut…. guten tag wie gehts??? 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s