Skútristovy začátky

Skútrista nesnáší mušky mezi zubama, zamlžené plexi, omrzlá kolena a spoustu dalších věcí. Motorkáři nesnáší skútristy. Prý. Nevím co je na tom pravdy, protože téměř kdykoli, když některého představitele obou výše zmíněných skupin míjím, tak se zdravíme.
Moje první kilometry s Mao-Ce jsou za mnou a já konečně mohu napsat své první dojmy. Od prvních únorových dnů, díky hodné zimě, brázdím ostravské ulice na skútru v záběhu a musím přiznat, že se mi to líbí. Sice mě občas málem sejme nějaké auto, které nepovažuje malý motocykl za dost dobrý k dání přednosti v jízdě (viďte, vy zmrde ve stříbrném Audi na Ruské ve Vítkovicích a vy, zmrdice v modrém Peugeotu u Venuše v Hrabůvce, která jste mi ještě (asi jako bonus) ukázala výmluvný, topolánkoidní „fuck“ prstík s jistě velmi dobře pěstěným nehtíkem… Děkuji, že si myslíte, že jsem jednička), sem tam je to náklaďák, který si myslí, že když nebohého skútristu lízne ze vzdálenosti 50 cm a nejlépe skrz velkou kaluž, tak si tím zvedne náladu a bude mít o čem vyprávět večer v hospodě (jak „vyučil“ nejakého cypa na fichtlu…), anebo majitel červené oktávky u Shellky ve Vratimově, který jaksi musel jet směrem, ve kterém jsem dával Mao-Ce jeho povinnou dávku chlastu a místo, aby mě i Maa objel (na což mu zbývalo tři prdele místa, neboť kromě nás na pumpě nikdo jiný nebyl), považoval za svou občanskou povinnost seznámit celé blízké okolí se silou svého klaksonu… Přál bych vám vidět jak se tvářil, když jsem s chutí natankoval ty tři litříky V-Power (cca 4 minuty…) a pak jsem šel vybírat ledový čaj (cca 5 minut). Za nepřetržitého troubení a ťukání na čelo zacouval a objel mě… Světe, div se! Najednou to šlo!

Nejsa ještě zkušený skútrista, občas mě vyleká, že něco vibruje, něco piští, kufr na zadním nosiči skáče (za to však můžu já, protože jako správná lama jsem nedotáhl šrouby na nosiči a ty následně způsobili velmi silné vibrace, až se jeden z nosníků utrhnul)(Naštěstí díky dobrým lidem (např. pan B. a pan profesor) vybavených svářečkou na dural je opět vše OK), nebo že vypadne žárovčička pro denní osvětlení někam pod blatník apod. Taky se mi udělala kolem rafičky na ukazatelu paliva nějaká loužička, ale zatím to nesmrdí, ani nikde nejiskří, tak proč to řešit, ne?
Proti tomu opojnému pocitu, když se řítím těch 50-55 km/h vedle stojící kolony tiše zuřících aut na přecpané cestě na Výstavišti to nic není.
Apropo…. všimli jste si někdy při cestě autem, že na Ostravici je to permanentně do kopce? Ne, v autě si toho určitě nevšimnete, byť je to logické, když je to směrem do hor. Ovšem na skútříku, jehož max. rychlost je vymodlených 75 km/h (s větrem v zádech) si toho nevšimnout nelze :-). Prostě to nejede a nejede, i když se snažíte pomoct mu tlačením seč vám sila vůle dovolí. Ale má to i výhody… člověk má čas koukat kolem sebe, protože v té rychlosti se toho před ním moc neděje 🙂 (pozn. pro dopravní policii ČR: to byla nadsázka…).

To je zatím asi vše… a až „nalovím“ další zážitky v sedle věrného Maa, tak to najdete zase tady. Ať už se vám to líbí nebo ne.

Advertisements

6 comments on “Skútristovy začátky

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s