Dechtáre, Dechtáre

dsc_5504.jpg

Dva soupeřící komentáře pod článkem o bryndzových haluškách mě přiměly podívat se blíže na Salaš Dechtáre a trochu to tam očíhnout.
Přiznám se, že z větší části za to mohla má zvědavost, protože, jak už jsem zmínil, pro mě je salaš na Dechtároch přímo kultovní místo.
Zavolal jsem tedy panu provozovateli a požádal ho o svolení trochu se tam porozhlédnout a omrknout to. Maje zkušenosti s provozem v restauracích McDonald’s, věděl jsem na co mám koukat a co mám vidět.
Pan F souhlasil, i když se mi zdál poněkud nedůvěřivý. Ovšem to se dalo čekat. Nestane se každý den, že vám zatelefonuje blogový fanatik, navíc ve státní svátek, a chce opruzovat. Nicméně svolení mi bylo uděleno a cesta s kamarádkou PN mohla začít.

Starý hradPřesně v deset jsem zastavil Crusherovo Schade 2 na přechodu v Proskovicích, PN se přibatolila a jelo se. Klasický kurz…. Frýdek-Místek, Ostravice, Turzovka, Žilina, Martin, Ružomberok a už jsme stavěli na odpočívadle u salaše. Byla to pohodová cesta. V průsmyku ve Veľké Rovné si PN natrhala nějaké rostlinstvo do herbáře, já nafotil pár ilustračních snímků a následně se stal objektem mého zájmu ještě Starý hrad, který stojí na vrcholu kousek od Strečna. Což je mimochodem také hrad. 🙂 Známější hrad. Fotí si ho každý, takže já jsem si vyfotil ten druhý.

Kolem půl druhé jsme dorazili na salaš, objednali si halušky a pirohy a pak se nás ujal provozní salaše, pan N a naše “exkurze” začala.

dsc_5505.jpgSalaš Dechtáre má poměrně zajímavou historii. Její název patří do pozůstalosti vesničky, která v současné době odpočívá na dně Liptovské Mary. Každopádně už od padesátých let na cestě z Ružomberoku do Martina v Dechtároch stála salaš, ve které jeden podnikavý bača hostil pocestné haluškami a ovčím sýrem. V sedmdesátých letech, kdy komunističtí zvěstovatelé světlých zítřků rozhodli spoutat další vodní tok a postavit mu do cesty horu šutrů, se rovněž rozhodlo o stavbě dálnice podél budoucího břehu přehradní nádrže. Nevím co je na tom pravdy, ale salaš, ve které se už tehdy vařili nejlepší bryndzové halušky na světě, byla přesunuta na kopec, kde se měla stát prvním a na dlouhou dobu jediným odpočívadlem na tom žertovném kousku dálnice.

Byl to na tu dobu důstojný plac. A vlastně stále je. Až na krátké pozastavení začátkem devadesátých let minulého století (pamatujete na tu zlatokopeckou, groteskní dobu, ze které se stále škrábeme?), kdy málem přišel o své slušné jméno, ho dostali do rukou lidé, kteří se snažili (a dosud snaží), aby to stále bylo místo, kde se člověk rád zastaví a seznámí se z haluškami.

 

dsc_5501.jpg

Prošel jsem se po ubytovacím patře, kouknul do kuchyně (mimochodem, čistější jsem zažil jedině u McDonald’s, ale to nic nedokazuje… jednak jsou u Meka hygieničtí fundamentalisté a druhak mají armádu lidí, která nedělá nic jiného, než že všechno utírá a pulíruje.) a obešel si salaš v doprovodu pana N, který nám ochotně všechno ukázal (on vůbec vypadal docela zapálený pro svou práci… 🙂 ).

A víte co? Mám z toho všeho tam dobrý pocit. Místo, které jsem donedávna považoval za kultovní záležitost, navíc otuněnou dětskými vzpomínkami, se ukázalo plné normálních lidí, kteří se jen snaží, aby se spokojený strávník zase vrátil. No, mě mají jistého.

N�zké Tatry

 

 

 

 

Reklamy

One comment on “Dechtáre, Dechtáre

  1. Při svém podnikání jsem obešel už docela dost restauračních kuchyní a dle obrázků musím uznat, že tady tato opravdu kladně vybočuje svou čistotou i zařízeností. Věřím, že je tomu tak nejen na fotkách, ale i v reálu a nevidím nejmenší důvod, proč bych se v podobné restauraci nezastavil třeba právě na ty tolikrát vychvalované brynzové halušky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s