Irsko 2007, poprvé. Díl třetí

Den třetí, 18. června 2007

Prý jsem nechrápal, tvrdí jedna strana. Druhá naopak oponuje, že mě chtěla párkrát natáhnout polštářem. Čert, aby je poskákal. Pravda bude zřejmě někde mezi.
Druhá snídaně byla opět irská. Asi jsme naši paní domácí Agnes trochu překvapili, ale nehnula ani brvou a za půl hodiny jsme před sebou měli irish breakfest jak vyšitou. Příště budeme prozíravější a nebudeme Agnes tak zatěžovat. Ono je to totiž vcelku pracné připravit, řekl bych.

Infocentrum v Killaloe

Galway byl náš cíl. Pro dnešek. Takže jsme vyrazili docela brzy. Směřovali jsme na Killaloe kde nám cesta kolem jezera slibovala hezké výhledy. A že byly! Za tou mlhou jaksi. A deštěm. Konečně. Už jsem si myslel, že v Irsku neprší… Každopádně jsem si Killaloe užil, protože tam bylo fajne turisticke byro a prodávali tam fajne věci. Takže jsem tam koupil dárek pro Kokiho a pro jednoho rodiče a pro jednu slečnu. A pro sebe čapku. Takovou, co nosí občas můj pan bratr a zbytek irů od třiceti let nahoru.

př�voz na Holy Island

Další zastávka byla u přívozu na Holy Island. Začalo mírně poprchávat a ke slovu tak přišly konečně i stěrače. Odbočku k přívozu jsem naprosto předvídatelně minul… Takže zpátečka a šachy na silnici, než se nám podařilo odbočit. A pak po VELMI úzké silničce až ke břehu Lough Derg. Nad jezerem se vznášela řídká mlha, zřetelné obrysy Svatého ostrova vystupovali z vody jako přízrak, irská krajina nás oslovovala s klidnou důstojností a chlap na molu pumpoval pomocí benzínového čerpadla vodu z kravského trajektu (Kravský trajekt nechápej jako vlastnost, nýbrž jeho účel. Skutečně se jednalo o trajekt pro dobytek, který se na travičce Svatého ostrova popásal volně pohozen).
My se kochali okolní atmosférou a na Astru mezitím provedl frontální útok hmyz z blízkého křoví. Když chlap v gumákách vyčerpal všechnu vodu z trajektu, šel jsem se ho zeptat na možnosti přepravy. A tak jsem zjistil, že přeprava na Holy Island je možná pouze po telefonické domluvě s infocentrem. Shit happens.

Irská silnice

A jelo se dál po klasické irské silnici. Jaká je vlastně klasická irská silnice? Inu divná. Stav cest je zhruba stejný jako u nás. Jen s většími rozdíly. Buď jedete po super kvalitní cestě, nebo po naprosté katastrofě, za kterou by se nestyděla kdejaká česká okrska. Zajímavý na irských silnicích je speciálně drsný povrch, zřejmě kvůli častému pršení, a absence krajnic. Krajnice zde nahrazují živé ploty obrostlé kolem kamenných zídek. Tu a tam z nich něco trčí do silnice a je pak zajímavé sledovat, jak po obou stranách zpětných zrcátek zbývá cca 13 mm místa a vám naskakují pupínky za krkem, protože to je auto z půjčovny a tam by ho asi bez zrcátek rádi neměli.
Je obvyklé, že krásná široká cesta zničehonic transformuje svůj tvar do trychtýře a najednou je uzounká a nepřející míjení dvou aut, natož kamionů.
Další kuriozní vychytávkou je dopravní značení omezené rychlosti. Mimo obec je v Irsku povolená stovka… a stovku mají irové na silnicích, kde by Alonsovi běhal mráz po zádech při padesátce. Nikoli však irům. Ti si to klidně tnou devadesát a více a ještě při tom popíjí Guiness. Nicméně i přesto jsem se všude setkával s ohleduplností až neuvěřitelnou. Jakoby irové vycítili, že za volantem té stříbrné Astry sedí nejistý obyvatel kontinentální Evropy… 🙂 Na stopce při vjezdu na frekventovanou ulici jsem nestál déle než tři auta a jel-li přede mnou nějaký klasický zpomalovací prostředek (traktor, volský potah, etc), téměř vždy uhnul a pustil před sebe rychlejší vozy. O tom, že se mi nikdo nelepil na zadek a třeba i třicet kilometrů jel spořádeně za mnou v místech, kde by si to obvykle řinul min. 100 km/h asi ani nebudu mluvit. Zde majitelé rychlých a luxusních autíček neprudí, neblikají ani nepředjíždí jak je zvykem u prasat na našich silnicích. Je náhoda, že jedno z mála aut jedoucí prasáckým stylem byla česká Fabie s českou SPZ?

Plachetnice z Argentiny

 

Do Galway jsme dorazili kolem jedné. A Galway dostává ode mě číslo jedna na mém soukromém řebříčku oblíbenosti irských měst. Na třetím je beznadějně chaotický Limerick, na druhém komorní Ennis.
Galway je studentské město. Je to město mladých… Ale pro mě je to navíc ode dneška město nádherného bílého trojstěžníku. Kam totiž míří noha suchozemce v městě na břehu moře/oceánu? Do přístavu přece! Když navíc vidíte už z dálky tři obrovské stěžně s pěti ráhny, dýchne na vás něco neopakovatelného. Obrovská plachetní loď argentinské armády, která zavítala do Irska zrovna v době naší návštěvy Galway, byla přístupná pro veřejnost a tak se dalo čekat, že v příští minutě už se budu klouzat po dřevěné palubě a nasávat ty dojmy plnými plícemi.
Pár frajersky uniformovaných důstojníků a větší pár námořníků se zcela ztrácel pod náporem fotekchtivých irů, POLÁKŮ, němců a mě. Přesto neztráceli úsměv a ochotně povídali každému o své lodi. Projevil jsem přání vidět strojovnu, ale druhý důstojník (podle dvou prýmků na rukávech) jen s omluvným úsměvem zavrtěl hlavou. Dalo se to pochopit, přece nebudou vodit do strojovny kdejakého vandráka, že?
I tak bylo seznámení s Argentinou vcelku kladné, pominu-li jak naložili s Evitou… 🙂

Galway

Galway se nám líbilo moc. Sice pršelo (poprvé, co jsme v Irsku), ale to nám vůbec nevadilo. Barevné krámy s ručně malovanými dřevěnými štíty jsou kouzelné a naštěstí sem ještě tak docela nedorazila globální uniformita nadnárodních korporací. Vodafone, McDonald’s nebo podobné jsou zatím chválabohu v menšině.

Sousoš� na lavičce :-)

Zpět z Galway jsme to vzali kopírákem podél pobřeží… což je sice poněkud delší, leč mnohem záživnější trasa. Ubohý malý Opel musel každou chvíli zastavovat a čekat na nás, než podkouříme své turistické vášni pro fotografování. Ostatně posuďte sami:

dsc_7280.jpg

dsc_7341.jpg

PS: Fish and Chips se dnes opět nekonali….

Reklamy

4 comments on “Irsko 2007, poprvé. Díl třetí

  1. No Irsko je moc hezká země (na některé detaily), ve které se dá stále najít taková zvláštní atmosféra… Pokud bych se chtěl někam odstěhovat, žhavými kandidáty by bylo Irsko nebo Velká Británie.

  2. Zdravím nadšence :)) Musím se majinko přidat,spoustu let pusou navštěvuji Irsko a konečně toto září sen splněn,myslím že jsou tady místa úchvatná,magická,ale i klasika.Hodně si myslím že člověka nadchne mentalita hodných lidiček,kteří ještě neměli tu čest se spálit falešností imigrantů a snad ještě chvíli budou prožívat svou typickou irskou pohodu.Bylo to super a doufám,že ne za dlouho budu moci v poznávání pokračovat-kdy že to vyrážíš ? :))))))))))) Páá a pěkný psaní Rád’a

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s