Velká cesta do práce

Po dlouhých téměř deseti letech opouštím důvěrně známé prostředí firmy, kde jsem se v mnoha směrech zdokonalil (údajně)(sám na sobě to moc necítím) a nalezl spoustu známých. Z některých se pak stali dokonce přátelé. Firma mě obohatila o poznání, že když něco jde udělat složitě, není důvod se zabývat jednoduchými řešeními. Poskytla mi nečekanou možnost nazírání na logiku z několika různých směrů, podle toho jak se komu zrovna hodilo. Měl jsem možnost zažít kuriozní situace vyplývající z různorodých příkazů, které dokonce logiku zcela postrádaly. Na základě dostupných poznatků jsem nabyl přesvědčení, že průměrný český zaměstnavatel by potřeboval najmout stovky Ferdů mravenců, kteří by pracovali 24/7 a pokud možno za minimální mzdu. Navíc by je učinil zodpovědnými za počasí a korupci v české politice (tedy veličin, jež nelze ani při nejlepší vůli ovlivnit) a za každý prohřešek proti měsíčnímu plánu dešťových srážek a obžalovaných zkorumpovaných politiků by jim strhával stovku po stovce z té jejich minimální mzdy.

Možná vám tento názor bude připadat zcestný, ale když se mrknete na západ od našich hranic zjistíte, že tam už éra zbohalických zmrdů a divoké honby za ziskem skončila před šedesáti lety. My si tím musíme teprve projít. Naši podnikatelé (až na čestné výjimky) se teprve budou muset naučit jak přistupovat ke svým zaměstnancům. Osobně přeji přicházející generaci absolventů středních i vysokých škol, aby potkávali stále méně zaměstnavatelů, kteří si zaměstnance pletou s otroky.
Pokud vám nyní připadá, že jsem levicově zaměřený, musím vás vyvést z omylu. Kdo mě osobně zná tak ví, že je to kravina! Kromě toho můj názor na českou podnikatelskou scénu nemá s politickou orientací co dělat. Vztahy v českých firmách nezavinili socdemáci nebo modří ptáci. (možná snad komunisti, jejichž čtyřicetileté ovládnutí koryta pošlapalo téměř vše dobré, co v nás češích kdy bylo. Ale to je laciné prohlášení, nebudu to dále rozvádět.) Pokřivené vztahy v českých firmách (opět až na čestné výjimky) jsou nejčastěji zaviněné neschopným vedením a v neposlední řadě jeho touhou co nejdříve jezdit sedmičkovým bavorákem. Dokud bude pro české rádobypodnikatele důležitější oslňovat okolí svými výhodami a registrační značkou na svém autě v podobě „1T1 1111“ apod, není možno očekávat nějaké zlepšení. Smutné je, že v dnešních „šamponských“ teenagerech jim rostou „důstojní“ nástupci.

Předchozí odstavec asi vytváří dojem zhrzeného zaměstnance opouštějícího firmu, která se k němu otočila zády. Tak to není. Jako všude, i u nás to je pouze o lidech. Neodcházím z firmy zhrzený… odcházím sám, na vlastní žádost a bez ztráty cti. Byli tady dobří lidé, kterých si vážím a vážit si jich budu dál. Byli tady lidé, se kterými se kdykoli znovu rád uvidím. Všichni Vy z Brna, Ústí, Hradce, Českých Budějovic a Olomouce, i Vy (těch pár „normálních“ jedinců) z Prahy mi budete chybět. Spolupracovalo se mi s Vámi velmi dobře. Ovšem byli zde i lidé, jejichž přístup a jejichž schopnosti byli přímo žalostné. Lidé, jejichž nekompetentnost byla do nebe volající. Nicméně ať hodí kamenem, kdo je bez viny. Ani já nejsem bez chyb, spíše naopak. Čímž chci naznačit, že část článku osvětlující mé pohnutky právě skončila. Kdo čekal šokující odhalení, nechť laskavě odejde k nejbližší trafice a koupí si Blesk.

A co bude dál?

Já to nevím. Přiznám se bez mučení, že následujících pár měsíců je pro mě v mlze. Měl jsem pár plánů, ale jak už to s plánováním u nás v rodině bývá (to je tzv. syndrom přeplánování)(ve stručnosti jde o to, že množství kombinací v jednotlivých plánech je nepřímo úměrné jejich zdárnému dokončení. Naše rodina tohle dotáhla k dokonalosti)(typický příklad: je pořádána párty na 18.00. v 17.45 jde tatínek do sprchy se slovy: “To je v pohodě. Když přijdeme o 15 minut později, akorát budou stahovat maso z grilu.” V 18.15 zapíná TV a na něco kouká. V 19.00 se telefonuje hostiteli oznámení pozdního příchodu. Pak odjedou. V lepším případě. V tom horším se volá v 20.00 a návštěva se odvolává), máloco je realizováno. Chvíli jsem dumal a nakonec jsem se rozhodl uskutečnit svůj největší plán. A pracovat na něm jsem začal už loni po prázdninách.

Ukončil jsem své působení u Rohlíků, utlumil svou činnost ve sci-fi oblasti a nakonec se mi podařilo prodat byteček… Ano, čtete správně… v tuto chvíli již opět dlím v domě svých rodičů a připravuji další etapu svého velkého plánu. Ve firmě jsem už skončil, uspořádám ještě jeden letní tábor a pak, koncem srpna…. pá pá Česká republiko. To už jsem ostatně zmínil v předchozím článku.

Pokud vše dobře půjde, vrátím se v důchodu… a pokud ne… Inu, to budu řešit, až taková situace nastane. Tento blog neopustím, protože mi něco říká, že jeho chvíle teprve přijde. Přejte mi štěstí a já vám slibuji, že než odjedu, určitě ještě pár slov napíšu.

Reklamy

6 comments on “Velká cesta do práce

  1. Tak jak?!?….. už jste pryč nebo ještě tady?!? Každopádně ať se daří!!! …a jestli budete pryč, tak se určitě budu dívat na nové příspěvky o Vašich cestách. Opravdu si je rád počtu. AP

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s