První výlet

Tak a je to tady… První z (doufám) mnoha neplánovaných “Výletů na Pustevny” tady v Irsku je za mnou a jediné co bych na tom změnil jsou ty Pustevny. Pravděpodobně tuto kategorii přejmenuji na “výlety na Connemaru”, ale to ještě nevím jistě. A co jsem to teda spáchal?
Po jedné zavíračce jsem zjistil, že mám volno stejné jako moji noví kamarádi Alejandro (čti Alechandro) a Magda. Skvělý polský pár, který, jak jsem zjistil, je ohledně výletů a neplánovaných záležitostí zaměřen podobně jako já. Resp. hlavně Alejandro… Jak to trefně komentovala Magdalenka: “Drugi taky wariat…” 😀
Pozvali mě na oběd, já osedlal Redíka (všimli jste si jména? Za to může brácha…. Vezu mu za to právě domů hafo fotek ze Sixmilebridge) a za čtyřicet minut jsem parkoval před dočasným útočištěm A + M.
Na oběd byly těstoviny s kyselou kapustou, uzeným masem a kuřecími kousky (nikoli těmi od “fochu”). Bylo to moc dobré… Opravdu.
Jelikož Alejandro ujíždí na oceánu a na vlnách (podobně jako já na horách), nabídnul jsem cestu k Loop Head. Jenomže jak už osud karty míchá a neptá se kudy má vykládat ten full house, jelo se nakonec na Woodcock Hill. Ano, na ten “kopec” nad Limerickem, co je na ní koule radaru a co jsem na ní už několikrát byl. Dvakrát dokonce pěšky. Nějak se mi zachtělo ukázat jim, že Irsko není jen “oušn”, ale i sem-tam nějaké hory, protože z Woodcock Hillu je vidět nejen Shannon, ale na druhé straně rovněž kopcoidní Tipperary.
Redík si cestu přes Sixmilebridge doslova užíval. Aspoň mi to tak připadalo, ale neberte mě moc vážně… V autech se příliš nevyznám… Akorát jsem si jistý, že moc nenadával. Přece jenom, je to už děda a musím ho šetřit.

Magdalenka a Shannon

Na vršku “Vůdkoku” jsme koukali jako blázni. Bylo čerstvě po dešti, vychutnávali jsme si čisté výhledy a ostrý vítr nám cuchal vlasy. Magda, jako správný wariat, vylezla na betonové něco, z čehož vedlo betonové jiné něco do nitra hory a já ji vyblejsknul s parádním protisvětlem, které vyzařovalo ze vzdálené hladiny Shannonu a ona mě za tu fotku po dvou dnech pochválila!
Redík byl už nervózní (nebo možná jen foukalo trochu více) a tak jsme pokračovali dále, tentokrát směrem na Ennis, podél břehu na Kilrush než jsme zakotvili v Killimer na přívozu přes Shannon. Měli jsme štěstí, protože přívoz byl přistavem, auta byla naložena a sotva jsme se nalodili my a dobytkobus, zvedla se rampa a my vyrazili pozorujíce havrany na horní palubě… Nikdy jsem netušil, že havrani mají komediální talent… 🙂
Po překonání vodní překážky, ve Foynes (cca 20 km) jsme prokleli irské pojetí času (protože muzeum létajících lodí bylo zavřeno deset minut před zavíračkou… GRRR!!!) a provedli alespoň menší výtržnost u pomníku plavajícího letadla.
Protože se už smrákalo, nabrali jsme kurz Limerick, kde jsem oba polské spolupracovníky seznámil s místem, kde bydlím a už za pár desítek minut jsem je vyhodil doma, v Shannonu a já se vrátil zpět.
Redíka jsem zaparkoval před vchodem, sejmul tatranku z rádia, zabouchl dveře a šel spát.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s