Moraváček v zemi za duhou 12.

Červen vtrhnul do Limericku jako upír do krevní banky, ale ještě předtím do něj triumfálně vtrhnul místní rugbyový tým „Munster“, který se 26. května stal podruhé mistrem nejprestižnějšího evropského turnaje „Heineken Cup“.
Že se děje něco podezřelého jsem věděl už týden předem, protože na nástěnku kdosi pověsil povídání o tom, že Munster kdesi-cosi, a že abychom je podpořili, můžeme přijít do práce v červeném dresu toho týmu. Trochu mi to připomělo šílení kolem Dne sv. Patrika, kdy zase pro změnu vládla zelená barva a spíš než podporu týmu mám na mysli situaci, kdy všichni irové tráví volný čas v McDonald’s Shannon. Totiž o svátcích.

Na Štědrý den, nebo na Den sv. Patricka to u nás vypadalo jako za komančů v zelenině, když dorazili banány. Dvojnásobný plat je tudíž za tzv. „Bank Holiday“ krutě zasloužený.
V tu sobotu, kdy Munster podruhé vyhrál, jsem odjel na zavírací směnu plný očekávání, že opět budeme ve čtyřech lidech odolávat náporu 4 mil. irů, ale nestalo se tak! Zřejmě všichni seděli doma u velkoplošných TV a čuměli jak se na trávníku mlátí frantíci s jejich krajanama.
Kolem deváté však přijel D (náš Store Manager), a že prý, jestli by nám nevadilo, že budeme mít otevřeno do jedné do rána, protože údajně z Shannonského letiště míří do všech koutů hrabství Clare, Limerick a Galway 25 tis. fanoušků a je velká pravděpodobnost, že všichni mají chuť na Big Mac. Když jsme na něj nevěřícně pohlédli a někdo se zeptal, jak čtyři lidé zvládnou takový nápor, tak se jen usmál, že prý nám sehnal pomoc. Čímž myslel sebe a jednoho našeho černého přítele z Mauricia…
Nicméně od jedenácti hodin do jedné do rána nás navštívili přesně čtyři zákoši. Ostatních 24.996 fanoušků nás buď nenašlo, když přiletěli z Lodnýna ožralí jak dogy, nebo neměli chuť na hamburgery. Anebo nás prostě minuli po N19, která je nejrychlejší spojnicí na N18, spojující Galway s Limerickem. Tzn. cca 500 metrů za našimi zády… 🙂 a tím pádem zcela mimo jejich zorná pole.
Druhého dne jsem opět jel na zavíračku a divil jsem se, proč je po cestě toliko lidu? Děti mávali vlaječkami, dospělí vlajkami. Všude plno červenomodrožlutých fáborků, všichni v dresech lemujíce hlavní silnici z letiště do centra a na každém kruháči gardista s vysílačkou… Skoro jako u nás na prvního máje.
Aha, kluci z Munsteru se vrací a Limerick jim přichystal slávu takovou, že když jsem se kolem druhé ranní vracel zpět, po ulicích se potácelo daleko víc ožungrů v poblitých dresech než obvykle. Ale všechna čest, musí se jim nechat to zapálení pro věc. Kdyby Baník vyhrál Evropský pohár, možná by ho také vítala minimálně Ostrava, když už ne celá severní morava. Ale nedokážu si představit, že by nějací upjatí ředitelé bank (například) povolili pro ten den svým podřízeným přijít v bílomodrém baníkovském dresu do práce, jako tady.

Minulou středu, na sklonku května, jsem propadl nápadu pokusit se oprostit o opojení z mletého hovězího a v návalu nadšení jsem zavolal do Dellu, který má v Limericku obrovskou fabriku na počítače. Pozvali mě na interview. Ale jaké! Bylo nás tam asi třicet, odhaduji 20 polských přistěhovalců, pět irů, jeden slovák, tři litevci a já. Nejdříve nás rozdělili do skupinek po deseti poté, co jsme prošli recepcí, kde nám kolem krku pověsili štítky s označením návštěvy, a posadili do kantýny, kde jsme vyplnili formuláře. Pak nás irská personální asistentka odtáhla do učebny, kde nás čekal test krátkodobé paměti, (stačilo si zapamatovat osm věcí a napsat pak jejich názvy do tabulky podle jejich umístění na obrázcích (klasická kimovka)), jednoduchý test našich znalostí angličtiny a test manuální zručnosti (nebo kýho šlaka to mělo otestovat), který mě maximálně pobavil. Spočíval v tom, že jsme museli sestavit automatický vodní ventil, skládající se z deseti komponent. Nejdříve podle přiloženého manuálu v obrovském šanonu, a po deseti minutách nazpaměť, před instruktorem. Složil a rozložil jsem ho bez manuálu hned napoprvé a pak jsem deset minut tajně pozoroval, jak bojují ostatní. Většina z mých devíti „spolužáků“ do manuálu jen letmo nahlédla a ventil složila. Dva s tím trochu bojovali a jeden… polák s nagelovanými vlasy, perfektně střiženou košilí od Armaniho, kravatou a botami s vysokým leskem, deset minut zíral na součástky ventilu, pak vstal, cosi prohodil polsky s instruktorem, ten pokýval hlavou a mládenec nás opustil. Později jsem ho už neviděl, když jsme seděli na chodbě a čekali na pohovor. Byl to pravděpodobně takový malý zmrd-začátečník, který se už viděl v řadách top managementu, ale když zjistil, že se po něm bude chtít používat mozek a ruce, raději šel zkusit štěstí o dům dál.
Jak to dopadlo nevím. Držte mi palce… třeba mi brzo zavolají a já vyměním sladké americké žemličky za počítačové komponenty. Jo, není to Apple, ale znáte to s tím kaviárem, ne?
Vyzkoušel jsem tam ten den na oběd kuřecí prsíčka v těstíčku s omáčkou sweet-chilli. Prsíčka dobrý, ale už nikdy nebudu věřit žvástům o tom, že sweet-chilli fakt nepálí. Jo, sice cítíte jakousi sladkou koncovku, ale to je pravděpodobně jen úleva potom, co si držku zevnitř ožehnete do červena něčím, co „přece nemůže tak pálit“.

Už týden neklesají denní teploty pod 20 stupňů, prší velmi sporadicky (ale zato vydatně), a když nasedám do Redíka mezi 10.00 a 17.00, je předehřátý jako trouba na pečení kachny. Sluníčko zapadá až dlouho po deváté a vím, že se to ještě protáhne, takže se začínám chystat vyčíhnout vhodný den, abych zajel na Burren nafotit pár západů do oceánu. Je to komické, ale mě se to stále líbí… Na východy nejezdím. Jednak jsem líný vstávat a druhak se mi nechce na východní pobřeží. To bych zase skončil v Dublinu v Czech Inn u vepřa-knedla-zela a to by nebylo dobře :-). Ale jestli někdy přijedete (resp. přiletíte), určitě zajděte „na jedno“.

PS: nalezl jsem velmi pěkně zpracované dějiny Irska a Sev. Irska. Je potěšující, že si někdo dal takovou práci se sestavením do tak krásně obsáhlého článku a tak Ti Kyklope děkuji a snad se neurazíš, když tady dám odkaz, aby si početli i další zájemci… 🙂

Advertisements

2 comments on “Moraváček v zemi za duhou 12.

  1. Opět prcháš z náručí hamburgerů k počítačům ? O Ty nevěrný…

    K té omáčce, v Mekongu zavedli žbány se superpálivkou (asi aby omezili spotřebu), viděl jsem tam dokonalou dámu, která asi 3 sekundy držela jídlo v ústech. Pak zrudla, jídlo vyplivla a málem se zabila na schodech ven. Zachytil ji vstupující chlapík. Punc dokonalosti naprosto ztratila.

    Přeju Ti, ať ten job v Dellu získáš.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s