Connemara, at last…

Connemara, at last…

Vyjet v osm ráno je pro mě nedostižná meta. Vím, že se budu muset polepšit, když se jednou chystám do Donegalu, ale Connemara zas tak daleko není, tak co bych si dělal násilí, že?
A když se ještě navíc stavím na kafe v Shannonu u kamaráda, je mi jasné, že dřív než odpoledne nedojedu. Chyba lávky… To bych nesměl jet po pobřeží Galwayského zálivu a narazit v Inveranu na letiště s názvem Connemara…
No co, říkám si, omrknu letiště, či spíše letišťátko a potáhnu dál. Zaparkoval jsem na parkovišti a než jsem se vzpamatoval, seděl jsem v osmimístném BN-2B „Islander“ s partou italských turistů a před čumákem se nám skvěl ostrov Inishmore. Největší ze tří ostrovů Aranského souostroví na západním pobřeží Irska.
Seděl jsem úplně vzadu vedle úplně starého italského dědečka, který se se mnou chtěl bavit, ale protože italštinu neovládám, bylo to jen jakési máchání rukama a seznámení se s ním, s jeho ženou, dvěma dcerami, synem a vnučkou. Překvapil mě tím, že znal Brno (strojírenské veletrhy), ale s Ostravou jsem se nechytal… 🙂

Řidič dodávkobusu, který nás vezl do Kilronanu, správního to centra Aranských ostrovů, zmínil po cestě pár čísel. Takže… Na Inishmoru (nebo možná na Aranech dohromady, to jsem jaksi z jeho angličtiny prodchnuté notnou dávkou irštiny nepobral…) žije 800 stálých obyvatel (když jsem pak seděl v tom dodávkobusu na zpáteční cestě k letišti, přemítal jsem, že bych se klidně stal osmistýmprvním obyvatelem…), jsou tam dvě banky, stovky krav, mnoho ovcí, jeden lékař, tři zdravotní sestry, dvě základní školy a jedna… hm… prý střední škola. Prostě rušno… :-).
Dorazili jsme do Kilronanu a já udělal neuvěřitelnou věc. Pronajal jsem si kolo. Zaplatil jsem 10 jůro, osedlal jsem nejbližší modrý bicykl a vyrazil kolem ostrova. To kolo… tvářilo se jako horské, ale cítil jsem z něj silný pocit beznaděje. S každým šlápnutím sténalo, praskalo v něm, sedlo bylo protkané vyhřezlými péry, řetěz úpěl, ale fakt je, že statečně vydrželo až do konce. Větší kopečky jsem šlapal s jazykem na svetru a ke strážní věži na nejvyšším místě ostrova, kde létaly mouchy jako kráva a bylo jich tam jako much, jsem v podstatě doplaval. Jo, když jste tlustej, zažijete spoustu srandy i s tak banální věcí jako výlet na kole 🙂
Inishmore vypadal jako by někdo vzal obrovský nůž, odřezal kus Burren a nazdařbůh jej hodil na západ do Atlantiku. Ostatní dva ostrovy jsou totéž v bleděrůžovém. Jen menší. Jelikož počasí přálo, vyrojili se tůristi, ale to není nic, co by Araňanům vadilo. Odvezl jsem si dva základní poznatky. Až zemřu, chci svůj popel rozsypat nad Aranami a Zetorů je tam tolik kolik Araňanů. 

V celé ČR jsem neviděl pohromadě tolik Zetorů jako tady. Jeden jsem si vyfotil a s Mikem, jeho majitelem, jsem prohodil prál teplých lidských slov, když mě nejdřív hnal vidlema ze svého pozemku (kecám, vidle neměl). Ale když zjistil můj zájem o jeho Zetor, tak mu na tváři zahrál široký úsměv. A když jsem mu ještě řekl, že jsem z mateřské země jeho traktoru, úsměv se ještě víc rozšířil a hned se mě ptal, kolik u nás Zetory stojí. No, nevěděl jsem. V Irsku se dá koupit nový od 33 tis. Eur a jak jsem se dozvěděl, konkrétně na Aranech spočívá jeho obliba v tom, že je levný, rychlý (na Arany, podotkl s poťouchlým úsměvem Mike), malý a spolehlivý. Svého Zetora má od roku 1999 a ještě nebyl ani jednou porouchaný. Je jasné, že moje ego trochu vyrostlo a můj pocit vlastenectví opět o něco pookřál.
Rozloučil jsem se s Mikem a vrátil se do Kilronanu, abych vrátil kolo. Sotva jsem z něj vysedl, připadal jsem si jako po týdenním pobytu ve sprše plné 4% pánů.
Ale to už jsem rozebírat nestihl, protože už jsme s mými novými italskými kamarády (hlavně s dědečkem Enricem) rozebírali rozdíly mezi Irskem a Florencií. A Brnem… 🙂
Vybavil jsem si s pěknou polskou stewardkou místo vpředu a až na pevninu (hehehe, vlastně na ostrov, že?) jsem si užíval místo druhého pilota. Ale nejdřív jsem musel svatosvatě slíbit, že nebudu na nic sahat (kromě svého foťáku). Nebyl to nakonec problém. Pedály směrového kormidla byli na míle od podrážek mých bot a vzhledem k tomu, že jsem celý let držel foťák, mohl jsem knipl jen závistivě vyfotit.
Nakonec ještě foto pilota před kabinou. Popřál mi šťastnou další cestu a kladl mi na srdce, že příště musím přijet na delší dobu. Minimálně den na každý ostrov. A nejméně dva dny na Inishmore. 

 

Vzhůru dolů za splněným přáním.

Connemara. Co všechno jsem už o ní slyšel. Co všechno jsem o ní četl a kolik jsem už viděl fotek! A dnes, po více než roce, ji snad konečně uvidím a ucítím na vlastní oči.

Connemara je vzácný přírodní úkaz. Jedinečná oblast severského charakteru, kterou můžete vidět třeba hodně divokou v Norsku, nebo hodně rozlehlou na Aljašce. Chcete-li si ji ovšem vychutnat pěkně v komorním prostředí se zeleným Leprikonem v zádech, jeďte do Irska, Co. Galway.
Chtěje si to čekání trochu napnout, nezamířil jsem hned do srdce Connemary, městečka Clifden, ale vzal jsem to opět mým oblíbeným způsobem, kopírákem podél pobřeží. S čím jsem ovšem nepočítal byla členitost toho pobřeží. Na druhou stranu… nelituji toho. Bylo na co koukat. A bylo si co užívat.
Už po výjezdu z Inveranu se prostředí silně poirštilo. Anglických nápisů notně ubylo, a i když nezmizely úplně, irština měla najednou velkou převahu. A slyšet pár rybářů v Casle mluvit čistou irštinou pro mě mělo vskutku exotický nádech.
Blížila se noc a pro mě se přiblížil další moment, který později budu moci popsat slovem „poprvé“. Rozhodl jsem se, že vyzkouším i jiné kvality svého nového přemisťovadla a přespím v jeho útrobách. Zaparkoval jsem blízko jezírka pod nevysokou skálou, prošel jsem si blízké okolí, abych se přesvědčil, že poblíž jsou jen ovce a ryby, udělal pár telefonátů a zalehl na zadní sedadlo. 
Jestli jsem spal, nevím. Každopádně druhý den kolem šesté mě probudil beran pasoucí se metr od auta. Protáhl jsem se, zašel si opláchnout ksicht do jezírka a vyrazil jsem kopírovat pobřeží až do Clifden. V tu dobu jsem už ovšem plnými doušky začal nasávat Connemaru. A že bylo co nasávat!
Vzal jsem to spojnicí Galway – Clifden, ale jen chvilku, než jsem zase uhnul ke kopíráku pobřeží a Clifden mě přivítal o půl osmé, když jsem se vloupal do obchodu pro bagetu a mléko. Velmi distinguovaný pán staršího věku se mi zdvořile omluvil, že mají ještě zavřeno (což mě překvapilo, vidše dveře shopu dokořán), ale že nemám být smutný (don’t worry), snídani můžu koupit i na blízké čerpací stanici. Vyvedl mě ven a laskavě mě dovedl až k ní. 
Nikdy si nedávejte francouzskou bagetu s typickou irskou snídaní. Nacpou vám do ní svoje nechutné párky, chutnou irskou slaninu a promažou ji máslem. Výsledkem je mezinárodní myšmaš, navíc mnou proložený příšerně přeslazenou bílou kávou (neboli Latte, jak je dnes moderní) a důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ještě, že kousek za Kylemorským klášterem je kostel a jsou hodní na pocestné, protože jim nabídly veřejné toalety… Koukal jsem jako blázen… nebyl na nich žádný pavouk 🙂

Po zpáteční cestě jsem nabral dva francouzské stopaře. Budoucího doktora a budoucího leteckého inženýra. Stopovali po Irsku. Smrděli, byli špinaví, upocení, ale čišela z nich radost, měli plné ruksaky a když mi říkali, jak spí ve stanu každou noc jinde, i na soukromých pozemcích, tajně… a jak tím pádem ušetří za bydlení… trochu jsem jim záviděl. 
Cesta domů (mohu-li to tak říct) proběhla unaveně, ale poklidně a když se mi konečně podařilo zapojit iPoda, aby mi hrál Nohavicu, byla i příjemná.

Zde je rozsáhlejší fotogalerie 

Příště mě čeká Sligo a Donegal, ale protože se tam jede kolem Connemary… Bůh ví…

Advertisements

4 comments on “Connemara, at last…

  1. Ahoj 🙂

    Super blog, ale možná jsem trochu zaujatý, protože vše o Irsku hltám poslední dobou dvojitě 🙂 a teď k věci:
    mám po maturitě, celé prázdniny trávím na brigádě a v hospodě v mém rodném městečku.. od října mě čeká přechod na vysokou školu..řekl jsem si, že by nebylo od věci si nakonec „středního mládí“ užít pořádné dobrodružství.
    Proto mě napadlo meditativní výlet do Irska.
    Celé mě to posedlo v uterý, ale až dnes jsem začal tak nějak prvně shánět detailnější informace a načrtl si obrys cesty a zajímali by mě Vaše názory na mojí šílenou ideu.
    První věc je dostat se z Dublinu na výchozí bod meditační tůry do Killarney.Celou meditaci bych chtěl začít právě v Killarney a v několika následujících dnech bych(om) chtěli okusit atmosferu irského venkova a jíhozápadního cípu země. Z Killarney se pěšky vydat do Kenmare, odtud stopem přes Glengarniff do Bantry. Z Bantry se pak vydat opět pěšky Schulle a nalodit se na Clear Island. Užít si atmosferu „konce světa“ nad Atlantským oceanem a poté jet z ostrova přenocovat do městečka Baltimore. Z Baltimore pak už rychle stopem do Corku a z Corku zpátky do Dublinu.
    Podle měřítka mapy se mi zdá, že vytyčené vzdálenosti na ose Killarney-Bantry-Clear Islad nejsou nějak velké a myslím si, že jsme dost šílená parta bláznů na to abychom to ušli/ujeli na flašce. 🙂
    Celé bychom to chtěli provést v půlce září, tedy chytnout pozdní léto, jestli v Irsku vůbec něco takového je :).

  2. Žádný nápad, který vás má obohatit o zážitky a atmosféru z cestování není dost šílený. Měřeno podle mého podobně „pošahaného“ názoru.
    Jihozápad Irska bohužel neznám, ale určitě bych do trasy zahrnul tzv. Ring Of Kerry… zadejte do vyhledávače a uvidíte… 🙂
    Mimochodem, loni v září bylo v Irsku krásné počasí, ale moc nepočítejte s nějakými ohromnými teplotami. Přibalit teplý svetr a nepromokavou bundu je nezbytnost!

  3. Ringo of Kerry navštívíme cestou z Killarney do Kenmare, jestli se nepletu 🙂
    Jinak, kdyby počasí přálo byla by to rozhodně paráda, snad se zadaří. Svetr a pořádná česká pláštěnka taky. 🙂
    Chtěl jsem se ještě zeptat jak Irové koukají na trampy co používají stany a je nějáký problem se „stanistama“ obecně?:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s