Nepovedeně do Sev. Irska

Původně jsem měl vyrazit ve tři… hned po otevírací směně. Plán to byl dobrý!
Když jsem se však o půl páté přistihl jak učím čistit gril jednoho Litevce, bylo mi jasné, že zůstane pouze u toho plánu. Jako už mnohokrát. Je jasné, že ty více než dvě hodiny, které by mi usnadnily proklouznout kolem Sligo a Ben Bulben ještě za světla jsou nenávratně pod bagrem.

Druhý nejrozšířenější živočišný druh na Connemaře

Druhý nejrozšířenější živočišný druh na Connemaře

Bylo krásné počasí, Sobík polykal kilometry jako žralok školní výlet a kolem osmé večer jsem líznul pěkně zprava Galway až to mlasklo. To už mě přepadal spánek, takže byl čas pohlédnout se po vhodném mostě. A protože to v Irsku není zrovna obvyklý jev, přišlo na řadu náhradní řešení v podobě nějakého vhodného penzionu (B&B), kterých je tady rozhodně více než mostů. Jak nějaký takový najít? Je to jednoduché. Stačí jet rychlostí menší než takovou, kdy vnímáte cedule u cesty rozmazaně a nestačíte zareagovat dříve než po dvou kilometrech. Já to zpravidla dělám tak, že když zmerčím tabuli s vekými znaky B&B (zde v Irsku ještě obohacené o všudypřítomný zelený čtyřlístek) obhlédnu ten dům, a když se mi líbí, zastavím u něj a poprosím o postel a snídani (což je doslovný překlad názvu Bed and Breakfest, neboli B&B)(tak mě napadá, že název P&S by se u nás asi nechytil). Těch penzionů je po celém Irsku taková přehršel, že vyhledávat si dopředu nocleh je skutečně old-school přístup obhájitelný pouze v případě člověka, který nosí současně pásek i kšandy a to pro jistotu i na kombinéze.
Už mám za sebou několik noclehů v B&B a tak jsem postupoval i tentokrát stejným způsobem. Zastavil jsem kousek za Headfordem u jedné z těch výše zmíněných cedulí a za chvíli jsem už nesl svou neodmyslitelnou zelenou tašku National Geographics (musím se pochlubit, tak buďte zticha!) s nádobíčkem do pokoje s velikým oknem a pokaženou roletou.
Dokonce i wi-fi internet měli (což není obvyklé vzhledem k tomu, že naprostou většinu béendbéček provozují starší lidé s již odrostlými dětmi). Abych reagoval na to v závorce… tenhle penzion byl jiný, protože rodiče v něm bydlící měli dvě náctileté dcery a jednoho náctiletého syna (velmi odlišné od těch bloody-fucking teenagerů, kteří nám chodí dělat bordel do knajpy) a nádherný Ford Capri ročník ’82 na dvoře. Mám tyhle penziony rád, protože se v nich člověk dobře cítí a přátelská atmosféra je v každém z nich přímo hmatatelná. Možná má někdo negativní zkušenosti, ale za sebe mou prohlásit, že já nikoli.
Noc byla klidná jak jen může být klidná noc na samotě mezi kopci cca 50 km severozápadně od Galway a ráno mě opět přistihlo v jídelně u irské snídaně (na ten jejich pudding si nikdy nezvyknu… 😀 ). Paní domu zrovna vezla své teenagery do školy a tak mi jen řekla, že jestli budu chtít jet dřív než se vrátí, tak ať nechám peníze na stole, a že mi přeje hezkou cestu (Have nice trip!) a s nezbytným úsměvem (na kterém nešlo najít nějaké předstírání) zmizela.
Položil jsem tedy na stůl 35 éček a nakopnul znovu Sobíka pro další cestu.
Bylo jasné, že Severní Irsko mi uteče. A protože jsem měl na dosah ruky moji srdcovku Connemaru, bylo rozhodnutí kam pokračovat nad slunce jasné. Jenom to slunce jaksi nechtělo vylézt. Jako… nepršelo, to zrovna ne… Bylo to takové to mrholení, jaké pije člověku krev, a které mi znemožňovalo fotit. Navíc to byl ten typ deštíku, kdy cyklovače stěračů “řvou nadšením”, protože pomalá frekvence nestačí stírat kapky vody ze skla a hned následující stupeň ho do sucha odírá.
Ale abych si jen nestěžoval a potenciální čtenář nezískal dojem, že se mi nic nelíbí, tak musím pokračovat v tom smyslu, že krajina se začala vlnit a na vrcholcích rozeklaných hor, které sem tam vykoukli z mraků se bělal sníh. Což mimo jiné znamená, že mě interpersonální problémy cyklovačů mého Sobíka přestali zajímat a přesunul jsem svou pozornost na ovečky s barevnýma flekama na kožichu a na strmé stěny kopců padajících do Killary harbour, jinak jediného Irského fjordu.
Kolem jedenácté jsem dorazil do Leenene, kde se rozdělují cesty na Clifden a na Wesport. Já se dal nalevo na Clifden, ale ještě předtím jsem zastavil v Gaynor’s The Field Pubu na jeden club orange a wc. Taky jsem poseděl u krbu a napsal prvních pár odstavců tohoto článku. A vlastně tady ještě sedím, protože tohle tady píšu taky :-). Je hezké cestovat v čase, že?
Poprosil jsem barmana, jestli mi dovolí udělat pár obrázků. Dovolil… 🙂 Tak tady jeden máte.

Dřevěný pult a vzadu zdřevěnělí irové

Dřevěný pult a vzadu zdřevěnělí irové

Dál to byla podobná cesta jakou jsem podnikl loni na podzim, jen v opačném směru. A s několika tehdy neuskutečněnými zastávkami.
První bylo Kylemorské opatství (Kylemore Abbey), stará kamenná stavba, která si hraje na kamenný hrad ze středověké Anglie, nicméně posazená na břehu pěkného jezírka s neodmyslitelnými strmými svahy kopců kolem a tak je člověk schopen pár věcí odpustit 🙂

Kylemore Abbey - vypadá to načančaně, že?

Kylemore Abbey - vypadá to načančaně, že?

Druhá byla u vstupu do Národního Parku Connemara, který jsem tentokrát nehodlal minout. Tím spíš, že (k obrovské radosti cyklovačů) přestalo pršet a z rozedrané šedivé peřiny nad hlavou o sobě dávalo tušit sluníčko. Vyzbrojil jsem se foťákem a čepkou a vyrazil na třiapůl kilometrový obchvat Velkého Diamantu.
Cesta vedla naprosto mastňácky po (kamínky vysypané) pěšince mezi obrovskými balvany, travnatými dunami a hordami oveček. Zem se postupně měnila s promáčené hlíny na regulerní mokřad, po kterém se vinula visutá cestička na dřevěných kůlech a vyrobená z poctivých fošen.

Chodníček nad bažinou a nad Atlantikem

Chodníček nad bažinou a nad Atlantikem

Jak přibývaly výškové metry ubývalo oveček, ale zároveň přibývalo výhledů a tím pádem to byla daleko větší zábava. Rovněž počet lidí kolem byl na velmi přijatelné úrovni (0,3 člověka na kilometr čtvereční) a tak se ten minipotlach posunoval dopředu velmi příjemným způsobem.
O Connemaře se špatně píše, víte? Connemaru musíte zažít stejně jako pyramidy v Gize nebo sídlo Apple, Inc. v Cupertinu. Můžu se pokusit psát o hnědých kopcích s problýskávajícími bílými skalisky, o členité krajině prosté veškerých stromů a přesto plné života (už jen to našinci nutně musí připadat jako jiná planeta). O krajině poseté jen tu a tam zelenými keři s drobnými žlutými kvítky a s všudypřítomnými ovečkami. Mohu vám ukázat obrázky vysekaného Irského západního pobřeží s Aranskými ostrovy vystupujícími z mlhy jako nějaká bájná zem a s nedozírným Atlantikem, na jehož neklidnou hladinu dopadají jen ty sluneční paprsky, které byly dostatečně silné a probojovaly si cestu mraky, ale stejně vám to k ničemu nebude. Můžete říct, že je to pěkná fotka, ta co na ní je asi nejfotografovanější Connemarský ostrov (absolutně neprozaicky umístěný na hlavním tahu Clifden – Galway), ale říct, že je to tam neskutečně krásné a že to bere dech, budete moci teprve tehdy až to uvidíte na vlastní oči.
Třetí zastávka byla v městečku Clifden, o kterém se říká, že je vstupní bránou do Connemary. Nevím… já tam žádnou bránu neviděl. Naopak jsem viděl asi jediné irské horské středisko 🙂 a moc pěkné město.
Jelikož to nazpět do Shannon bylo skrz zasekanou Galway, zakončil jsem svůj krátký rétour zcela neirsky u Segedýnského guláše a Kofoly ve Slovenské Krčmě.
Následovalo 60 km plahočení za jedním furťákem (jel furt 70, pako) až k té čtyřproudovce před Ennis, kde jsem ho konečně mohl předjet (a se mnou asi dvěstě ostatních), ale to už jsem byl skoro u konce cesty i s dechem.

Jedním slovem: Connemara

Jedním slovem: Connemara

Reklamy

3 comments on “Nepovedeně do Sev. Irska

  1. Ahoj Pavle, už jsem si skoro říkal, jestli ještě žiješ, tak dlouho jsi tady nic nenapsal… Tak co, Ostrava ještě nevolá? Irsko je sice krásná země, ale doma je doma, ne?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s