Irské ostudy, part. II

Následující článek obsahuje subjektivní názory autora a pokud máte jiné zkušenosti, tak buďte rádi a autora to nezajímá… Článek navazuje na obdobný z 14. listopadu 2007 se jménem „Irské ostudy“

Na jednu stranu musím říct, že Irsko je fakt báječná země. Je pěkná, zelená, malinko promočená a je to ostrov. To znamená, že ať se vydáte na kteroukoli světovou stranu, dříve nebo později narazíte na moře či oceán. Jistě… pokud budete v Bohumíně a vydáte se na kteroukoli světovou stranu, taky jednou narazíte na nějaké moře, jen si myslím, že v Irsku to bolí podstatně méně.

Z každého kouta na vás dýchá historie toho fantastického druhu jaký dal podnět k nejstarším evropským bájím a legendám. Historie balancující na hraně mezi skutečností a fikcí tak fíkaně, že stojíce například u Pulnabrone Dolmen jste ochotný věřit všemu. Jsou tady úžasné památky staré tisíce let, u kterých Američané zpravidla dostávají komplexy méněcennosti a Němci u nich točí stupidní romantické filmy.

Irská příroda je jedinečně nádherná. Za jakéhokoliv počasí a věřte, že jsem tady zažil počasí krásné i na české poměry. A ne jednou. Nevěřte pověrám o neustálém dešti. Hory na poloostrově Dingle nebo moje oblíbená Connemara a Twelve Pins, Aranské ostrovy a podobně… to všechno jsou body pro Irsko a kdybych byl Ir, nechtěl bych nic jiného.

Jenže já nejsem Ir… takže bych rád podotknul, že v oblasti běžného stravování je zde situace poněkud horší. Poněkud více.

Když zajdu v Česku do restaurace, tak dostanu jídelní lístek s velkým výběrem jídel a to snad ve všech běžných hospodách. Výběr je v tomto článku klíčové slovo. Ačkoli je mým osobním favoritem Kartáč s jeho grilovanýma kolenama, nepohrdnu ani těstovinami v Kolibě nebo salátem v Mexicaně (jsa Ostravákem, zmiňuji ostravské restaurace). Mohu si vybrat mezi desítkami restaurací a bister a vím, že téměř kdekoli dostanu dlouhý jídelní lístek a za různě vysoké ceny se dobře najím. Cesta do restaurace je vždy spojená s těžkým dilematem, co si dám. 🙂

Být Irem znamená cesta do restaurace….. hamburger. Vznosně nazvaný “Home Beef Burger”, ale stejně je to jen mletý kus hovězího různého tvaru a houska pochybného stáří. V lepším případě kuřecí kousky obalované v něčem co je téměř, ale ne zcela naprosto, řízkový trojobal, zpravidla “dochucené” nehoráznou kombinací koření a s alarmující absencí soli.

V Dunnes Store jsem jednou naletěl chutnému obrázku, koupil si již namarinované spare-ribs a po kousnutí do prvního jsem nabyl pocitu, že sůl je v Irsku sprosté slovo. Přitom když občas pozoruji Iry jak si zasypávají hranolky z McDonald’s bílým slaným popraškem, čiší z té činnosti pokrytectví jako biotoxiny z Martinovského masokombinátu.

V Lahinch jsem si jednou dal nějakou specialitu šéfkuchaře za 10 éček a po dvou soustech jsem to odstrčil s vyděšeným výrazem a nevěřícným vrtěním hlavy. Bylo to údajně něco z ovce (kupodivu to neobsahovalo ryby) a vzhledem k tomu, že Lahinch je vyhlášené evropské surfařské středisko, divil bych se, kdyby to papání neobsahovalo zbytky polámaných surfařských prken. Všichni kolem to tlačili do hlav tak usilovně, až jsem měl strach, že jim to poleze zátylkem ven. Celé to bylo zalité jejich pověstným “brown sosem” tedy hnědou omáčkou. Zajímavé je, že když jsem se mých irských spolupracovníků ptal, z čeho je ten “brown sos” vyrobený, tak jen krčili rameny a říkali:

“…no… to je prostě hnědá omáčka… je taková… hm… hnědá… no.”

V Killaloe, nádherném městečku u jezera Lough Derg, jsem podlehl svodům fish and chips (konečně) a věřím, že to bylo nadlouho naposledy. Nedokázal jsem pochopit, proč to té rybě udělali.

Nebo například hashbrown. Je to prý z brambor, vyznačuje se to těžko uvěřitelným žlutým zbarvením a hlavními rysy toho jsou absolutní nedostatek jakékoli chuti a obrovská obliba snídajících Irů, kteří dokážkou tuhle zhovadilost objednávat i extra po více kusech, jako by jim jedna katastrofa po ránu nestačila.

Cukrářství v Irsku je velmi podobná kapitola. Desert po obědě je fajn, pokud vám stačí studený jablečný koláč. Nebo teplý jablečný koláč. Popř. teplý jablečný koláč se šlehačkou a pokud je místní kuchař výstřední excentrista, může se stát, že vám tu šlehačku ještě posypou čokoládou. A zákusky typu “špička”, “laskonka”, “věneček”, “indiánek”, “větrník”, “linecké kolečko” nebo “kremrole” by tady nutně vzbuzovaly veřejné pohoršení už jenom díky jménům. (u této věty musím poděkovat mým dvěma poradkyním Kristýně a Laně, protože já s hrůzou zjistil, že jsem zapomněl názvy českých zákusků). Tady dostanete ještě maximálně muffin. Sice v tisících podobách, ale to je jedno… muffin bude stále jen muffinem.

Byl bych však nerad (a irové by byli nešťastní) kdybyste nabyli dojmu, že není šance se normálně najíst. Dá se tady najít “normální” jídlo. Pizzerie jsou tady vcelku častým jevem a čínských “take away” vývařoven je tady taky spousta… Koneckonců i v polských obchodech dokážete nakoupit téměř cokoli a můžete si být jistí, že je to velmi podobné onomu normálnímu jídlu. V Limericku je Slovensko-Český obchod, tedy příjemný závan domova s tatrankami a rohlíky. A není to jediný ČS obchod v Irsku…

Pokud máte štěstí a bydlíte v Galway popř. v Dublinu, máte dokonce možnost navštívit restauraci připravující české a slovenské speciality (jak moc v nich vaří z irských surovin nevím, ale segedýn ve Slavic Housu v Galway není úplně totožný ze segedýnem, co dělá moje babička)(ale to vlastně není žádný segedýn…)(a jejich bryndzové halušky mají s tímto pokrmem totožné pouze jméno)(mě můžete věřit, na halušky jsem odborník).

Co však tímhle vším chci naznačit?

Už v předešlém příspěvku jsem poukázal na skutečnost, že nechápu, jak se mohla anglická kultura vyvinout na tak otřesném jídle. V Irsku to platí také…

Advertisements

6 comments on “Irské ostudy, part. II

  1. Vcelku vystizny clanek, akorat v nem chybi to nejdulezitejsi: Irove nic jineho jist nechteji, to co jsi popsal je v podstate nabidka jidel a stravovani dana poptavkou, to znamena pozadavky mistnich stravniku.
    Mel jsem tu cest s nekolika Iry cestovat po Evrope a taky je zavedl do nasi rodne zeme a obecne se otrasali hruzou nad mastnymi presolenymi ceskymi jidly a veprovymi specialitami. Vetsinou je jejich hodnoceni ceske kuchyne zrcadlovym obrazem toho, co jsi zde dobre popsal.
    Zakladem irskeho obeda je maso, dva druhy zeleniny a brambory, coz mi prijde docela dobre z nutricniho hlediska. Lopatky tady jedi hambace a v cesku praseci hlavy, takze to vyjde na stejno.
    Ani se zakusky to neni nejhorsi, Pavlova, Tiramisu, Apple Crumble a ruzne jine lahudky mi prijdou docela dobrou naplasti za laskonky, venecky, rakvicky a „kravince“ alias vetrniky 🙂

  2. Bracho,
    mozna by nebylo spatne Iry naucit jist halusky. Dej to jako podnet pro rozsireni nabidky ve Vasem Mekaci. Treba se za to postavi i Dimuth a dalsi, napr. polsti a slovensti soudruzi. Rovnez byste misto nezdrave a hnusne coly mohli zacit nabizet napoj opravdu „plny energie“. Dle hesla: Fuck da Cola, Fuck da pizza, all You need is Slivovica!!!“

    OSTRAVA!!!

  3. Hello,
    při čtení jsem dostal nehoráznou chuť na octové chipsy :-P. Je možné si tam toho nakoupit kila? Jinak Killaloe musí být zajímavé místo. Opravdu tam zabijí aloe?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s