Sníh v Elm Parku!

Před čtrnácti dny jsem měl rozhovor s Mary, což je naše irská hosteska. Na rozdíl od našich hostesek má tato skoro 60 let a tak se psuje spíše do babičkovské roviny, nicméně je s ní sranda a všichni ji máme rádi. Ten rozhovor se týkal sněhu. Tady na středozápadě sníh nepadá, ale prý nahoře v Connemaře (Ach ty má Connemaro, kdy já tě konečně uvidím?) už sníh párkrát v životě viděli.
Kieran, šéf a vlastník Meka v Shannonu, se mě zase ptal, co mi chybí o letošních vánocích a já mu řekl, že sníh. Zasmál se a prý, že ten mi bude chybět tak dlouho, jak dlouho budu chtít zůstat v Irsku.
Ještě včera odpoledne v pneuservisu, kde mi nějaký litevec měnil pneumatiku, mi Denis (majitel našeho domu) skálopevně tvrdil, že v Irsku nesněží. A když tak jeden centimetr, protože na víc není zdejší počasí vybaveno. A taky tak cca jednou za dvacet let.
Nuže, přátelé, ono jednou za dvacet let je právě dnes a já spěchám, abych to tady vyfotil, dokud je venku nasněžíno. Kochejte se Elm Parkem pod sněhovou pokrývkou! Bůhví, kdy se zase něčím podobným budete moct kochat příště…

dsc_3050.jpg

dsc_3053.jpg

dsc_3065.jpg

dsc_3064.jpg

Reklamy

Všehochuť

Upozornění: Článek je psán záměrně přehnanou formou. Pokud vám popsané situace přijdou povědomé, je to váš problém. Na „flame“ příspěvky v komentářích nebudu reagovat. Pražáci ať raději kliknou na tento odkaz… 🙂

Říkám si, že než psát „jen tak“, tak to raději nepsat vůbec. Ale fakt, že jsem tento měsíc napsal pouze jeden článek je natolik alarmující, že nezbývá než se zpronevěřit vlastním zásadám.
Takže tady máte pár kydů pro pobavení:

ad oblíbenec měsíce… 🙂
Na skútru nosím tzv. vyklápěcí helmu. Má několik výhod, které nebudu zmiňovat, protože nechci iniciovat flame v komentářích. Nicméně jeden postřeh uvedu. Zdá se, že se přemnožili čmeláci. Lítají a bručí úplně všude. Taťku dokonce jeden takový turbo-seremeďák kousl. Nechápejte mě zle, necítím k čmelákům nic záporného, pouze respekt. Ovšem, když se v bláznivé rychlosti (50-60 km/h) čelně střetnete s vzteklým včelím medvídkem, že vám to málem urve hlavu, tak si vůbec nedokážu představit, co by se dělo, kdybych neměl krytou bradu. Navíc, když si zpívám pod helmou, tak mi nemůže žádný exemplář rodu Bombus navštívit ústa… V každém případě po takové srážce dopadnu lépe já, protože čmelda zpravidla mění směr letu příkře k zemi. Nemám z toho radost.

ad pražáci
Pražáci jsou zvláštní odrůda lidí. Už jsem o nich občas psal, ale nedá mi to a rýpnu si opět. Někdy mám tendence někam zavolat a zařídit, aby rozšířili živočišný druh Homo Sapiens o jakousi rozšířenou verzi, tedy Homo Sapiens Pragensis. Nebo tak nějak.
Co mě k tomu vede? Například to, že každý Homo Cokoli projevuje zdravou zvědavost o své široké okolí, má obvykle velmi dobře vyvinutý smysl pro komunitu, řeší problémy každodenního života a neháže je za hlavu, ale hlavně! Každý Homo Cokoli české nebo moravské národnosti ví, že Česká republika se rozkládá od Aše po Brno. Homo Pragensis však Českou republiku skončí u Kolína, a cokoli za okruhem vytyčujícím právě vzdálenost Praha – Kolín považuje za Ugandu. Pražáci by si však měli uvědomit, že mají pouze jedinou výhodu (navíc nezaslouženou). Tou výhodou je právě Praha. Je to pěkné maloměsto. Kuriozita, která láká turisty. Ovšem pražáci si ji nevybudovali, jen momentálně těží z její popularity. Takže vzkaz pražákům (zahrnuji i domestikované pražáky, neboť ti bývají zpravidla něco jako otunění pražáci):
Lidičky! Praha není pupek světa… Olympiáda vám nepomůže a já stejně pojedu raději do Krakowa… je to blíž, líbí se mi tam víc a hlavně, nepotkám tam tolik pražáků!
Následují dva příklady ze života jak stejnou situaci řeší Homo Sapiens (HS) a jak Homo Sapiens Pragensis (HSP):
Problém: Nedošlo slíbené zboží
Řešení:
HS zvedne telefon začne se po zboží shánět. Modlí se přitom, aby vzniklý problém nebyl závislý na některém HSP.
HSP zanadává, kdo zas otravuje, dá si kafčo a zajde na oběd. Pak má poradu a zboží zapomene objednat. Druhý den si vzpomene (to v lepším případě) a jde do firemního bufetu vylít si zlost, že ho někdo nutí něco udělat. Nakonec napíše arogantní, vzteklý mail, že nehodlá řešit cizí problémy.
(toto není o skladnících, ti jsou obvykle až posledním článkem v řetězu)

Problém: Je třeba omluvit se zákazníkovi za chybu vzniklou přístupem firmy.
Řešení:
HS zvedne telefon a domluví si schůzku, na které zákazníkovi předá oficiální zdvořilou omluvu, vysvětlí danou situaci a navrhne možné řešení. Vyjádří přesvědčení, že nastanuvší nepříjemná situace neovlivní další obchodní vztahy.
HSP napíše urážející vnitrofiremní mail osobě zainteresované do problému (byť nikoli zodpovědné za vzniklou situaci) s kopií na všechny ostatní lidi včetně papeže, amerického prezidenta a Usámu Bin-Ládina, nařídí omluvit se zákazníkovi a zakáže pod pohrůžkou finanční sankce zmiňovat se o podstatě problému. Načež zvedne telefon, řekne zákazníkovi, že „ti v té Ugandě“ jsou poněkud pomalejší a tak ať je k nim shovívavý (pokud znají toto slovo).

Je asi jasné, že pražáci považují sami sebe za nejskvělejší (viz Mr. H u l á n), za nejvíce cool (viz Dara Rolins 🙂 ) a za nejchytřejší (viz Mr. Bém). Není tomu tak, věřte mi. Je mezi nimi i spousta normálních lidí, jen nejsou tak vidět.

ad cesty do práce
Jelikož v poslední době jezdím do práce ponejvíce na Mao Ce-Tungovi, mám málo příležitostí sledovat situace v MHD. Za to mám spoustu možností sledovat způsob řízení motorových vozidel kolem sebe a musím dát za pravdu průzkumům, že na našich silnicích skončí ve škarpě 4x více mladých lidí než kdekoli v Evropě. Nejrůznější teen cool votuněnci se prohánějí po silnicích způsobem, že není divu, že je pak obvykle vyprošťují hasiči. Jen je mi líto, že s sebou občas „vezmou“ i pár chudáků, kteří měli smůlu, že byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Dvě rozmlácené oktávky v minulém měsíci, řízené mladými řidiči z diskošky domů jsou toho zářným příkladem.
Když kolem vás projedou nevíte, jestli tak duní nedaleké hutě nebo cool basový reprák za zadním sedadlem futuristicky polepeného a bizarně podsvětleného Favorita nebo v případě bohatějšího tatínka třeba Bavoráku. Groteskně působí i přítlačné křídlo na zadní kapotě rozjeté stodvacítky s Hip-Hopem puštěným na plné kule a s kšiltovkou nakřivo na hlavě drsnýho týpka z Dubiny za volantem.
Nejvíc mě však pokaždé pobaví čistě vyhlazené zadní části u Felicií, kdy SPZ bývá šoupnuta hluboko pod nárazník. G4 mi jednou řekl, proč to tak ti votuněnci dělají… prý potřebujou, aby jejich kára byla aerodynamická při couvání… Většinou je mi jich líto, protože netuším, co můžou mít s mozkama a doma mě učili, že mám mít s postiženými soucit.