Scifistické setkání

Uplynulou sobotu proběhlo další z řady setkání našeho Star Trek klubu. Dost formální začátek, že? No jo, byla mise a byla dobrá. Údajně. Kolem desáté jsem už poskakoval v klubovně D-Klubu na DDM a chystal projektor, když kolem 10.45 dorazili DM a VO. Chvíli před tím mi volali Lamovci z Nové Dědiny, že dorazili na nádraží a byli zvědaví jak se dostanou k nám. Jelikož pocházejí z míst, kde lišky dávají dobrou noc a slepice „dobré ráno“, nebyl jsem si zcela jistý jak by dopadlo jejich seznámení s ostravskou MHD. Přece jen takové velké traktory s tolika okny u nich určitě nejezdí a předpokládám, že vlak byla již dostatečná dávka civilizace na jejich zažívání, nabídl jsem se tudíž (po několika marných pokusech vysvětlit jim, co je tramvaj 🙂 ), že pro ně zajedu. Nabída byla přijata a tak CS (Crusherovo Schade) vyrazila do zasněžených Kunčic.
Po návratu do D-Klubu již vevnitř seděl VK s dcerunkou a novým NB a postupně se trousili další a další Startrekuchtiví fanoušci. Kolem poledne dorazil Alasak s EP a po chvíli i Crusher, KP, Arw a Beka a MJ. Sestava byla tímto kompletní a mohli jsme začít.
Nejprve měl Lama představení aktivit klubu (moc hezké Information Times, jen co je pravda… konečně jsem měl možnost je vidět…) a pak přišla na pořad programu alfaverze mé připravované přednášky o diplomacii. Trvalo to asi hodinu a díky připomínkám MJ a Arwa věřím, že do březnové mise postoupím na úroveň ranné betaverze. (připomínky měli samozřejmě všichni, ale o jejich konstruktivitě bych mohl uspořádat další přednášku) (obzvlášť mě vytáčeli Lamovci, kteří si můj pokus spletli s divadelním vystoupením) :-).
Po mé přednášce se ještě Lama pokusil něco spustit, ale protože byl hlad a žízeň, někteří přítomní (včetně mě, EP a KP) věnovali svůj čas přízemnějším zábavám. Potom už se za doprovodu Black Books rozpoutaly hry s kartami, stolní deskové hry a vůbec tak všelijak podobně. Velmi speciální náplň klubového setkání UPKB-Dominionu, že?
Kolem páté zjistili Lamovci, že musí být do šesti doma, a protože institut jízdního řádu není v živočišné výrobě pevně zakotvenou veličinou 🙂 nabídl jsem se jim, že je do jejich Nové Dědiny odvezu. Jelikož rád jezdím (když už mám zase ten řidičák) a jelikož je stále dostupná CS, byla moje nabídka postavena na zcela reálných základech. Takže se jelo…
Všechno dobře dopadlo. Po půl sedmé jsem byl zpět v civilizaci připraven na realizaci hamburgerovo-palačinkového sezení u mě doma. Je to jednoduché. Stačí jen mleté hovězí maso a něco na vykrajování (třeba obrácený šálek z čínského porcelánu) a hamburger je z poloviny hotový. Vtip je v tom, že pokud máte naplnit pomocí hamburgerů více osob, je jeden/dva kusy málo a tak se ještě mezi přítomné rozhodilo pár palačinek. Mezitím se opět hrály karty popř. se duchaplně konverzovalo v kuchyni. Vyházel jsem je všechny kolem jedné, protože EP pomalu usínala vklíněná mezi křeslo a KP a Crusher hrozil, že začne ještě jednu hru. Já ho znám… neví kdy přestat, pokud jde o KP nebo o karty… (myslím STAR TREK karty).

PS: Lana i Lama vědí, že moje narážky na místo jejich trvalého bydliště nejsou míněny vážně, a pokud s tím mají problém ostatní… inu… je to jejich problém… 🙂

Reklamy

Koprcon 2006

dsc_3728.jpg

Con – z angl. convene (sejít se, shromáždit se, svolat). Používá se jako součást názvů setkání příznivců sci-fi a fantasy. Např. PragoCon, AvalCon popř. KoprCon. A právě o tom posledním jmenovaném Conu je následující příspěvek.

KoprCon má pro mě trochu symbolický význam, protože to byl:
1) první Con, kterého jsem se kdy zúčastnil (před rokem).
2) Con, kde se sloučil náš ST klub s klubem plzeňským a vznikl tak klub UPKB-Dominion.
3) Con, po kterém náš klub vykročil po deseti letech existence k novým horizontům.
a 4) Con, který mě přesvědčil.

Za ten rok, jenž uběhl od loňského Koprconu, se udála spousta věcí. Založil jsem si tento blog, byl na dalších třech Conech, stali jsme se nedílnou součástí české sci-fi scény a upozornili na sebe, takže se s námi do budoucna počítá. Před rokem nedostižné celebrity české Star Trek scény jako Johanson, Hypo, Xyll, Margh a podobní, o kterých jsme jen slyšeli a výsledky jejichž práce jsme do té doby jen hladově hltali z Internetu, najednou začali být lidmi z masa a kostí, a někteří z nich se stali našimi dobrými přáteli (Posílám tímto pozdrav do Prahy).
Na ten letošní Koprcon jsem jel jako přednášející, i když jsem si to v podstatě naostro vyzkoušel už na SlavConu v Bratislavě. Ale vraťme se k pátku 17.11.2006.
Kolem jedenácti dorazili do Ostravy Hypo a Margh, kde se jich ujal Crusher, protože já ještě nemohl. V tu dobu jsem totiž ošetřoval počítač jedné tábornice a její maminka mi za tu práci dala láhev červeného vína. Nepiju alkohol a bránil jsem se! Zbytečně. Láhev se usadila v mém batohu a já po chvíli v tramvaji i s tou tábornicí, která si jela ke mě nalovit z iTunes pár písniček. Paralelně s tím se pak k nám připojila ještě PP a tak bylo veselo. Kolem čtvrté jsem doma osaměl a hned jsem se pustil do úpravy bytu. Na místo, kde obvykle stojí dvě dřevěná křesla a stolek s iMacíkem se muselo vejít 7 lidí, a tak dvě křesla, zbavená polštářů (Je to dobré. dvě křesla = čtyři polštáře = čtyři sedící), šla ke zdi. Stolek s počítačem a stativ rovněž. Pak ještě přihodit tři zbývající polštáře (další tři sedící) a doprostřed černý konferenční stolek aka Ikea (díky Crushere) a návštěva mohla přijít.
Sotva jsem dokončil „open space upgrade“ zazvonil zvonek a dovnitř vplula KaPe. Takže jsem v její příjemné přítomnosti začal s přípravou palačinek (resp. těsta). Víte jak se to dělá? Jestli ne, tak máte smůlu, popisovat vám to nebudu… za chvíli dorazili Hypo s Marghem, Crusher, Mike a Dani (samí zralí, dospělí a rozumní lidé) a tím to haslo. V obýváku byl pro ně sice nachystaný velký prostor (nikdy se nepřestanu divit zváštnostem časoprostorového kontinua… pravděpodobně jen díky nim bylo místo k sezení větší než celý můj malometrážní byt), ale oni všichni si stejně sedli v kuchyni, aby mohli kritizovat moje palačinky už při výrobě, k čemuž se ovšem nakonec nikdo neodvážil.
Palačinky byly totiž dobré a tak celá nasycená a napojená společnost spokojeně odkráčela před desátou do Crusherovo bytu, aby tam popustila uzdu svým úchylným karetním hrátkám (-:

Druhý den ráno jsem před osmou naběhl na parkoviště, kde už nějakou dobu stepoval SO, a světe div se… CRUSHER PŘIJEL JEN O CCA 15 MINUT POZDĚJI!!! Neuvěřitelné se stalo skutkem a kdybych se večer předtím vsadil, že pokud přijede včas, tak sežeru ponožky, už by mi je servíroval. (-:
Počkali jsme ještě na Mikea, který dorazil s VW Polem svých rodičů asi o deset minut později a mohli jsme vyrazit.
Po příjezdu do Kopřivnice jsme se už jako zkušení účastníci Conů ihned zaregistrovali (Mike, Crusher i já jsme dostali krásné modré visačky s VIP označením) a zamířili do sci-fi místnosti ve druhém patře. Dýchla tam na mě atmosféra spřízněnosti a sounáležitosti, a tak jsem Johansonovi hned odpustil, že se na nás mračil jako pošťák na POP3 server.

dsc_3715.jpg

V jedenáct jsem přišel na řadu já a moje divadelní vystoupení „Proč nesnáším Star Trek“. Už chvíli před tím se do naší místnosti nahrnulo velké množství individuí a já trapně doufal, že to bylo kvůli veselým videím, které Johansson použil k zakončení své přednášky. Samozřejmě to byla kravina. Když nazvete ve sci-fi bloku na Conu, který pořádá Star Wars klub (a kde kolem vás poletuje víc Sithů a rytířů Jedi než normálních lidí) svou přednášku „Proč nesnáším Star Trek“, navíc v bloku, kde převládá Star Trek, můžete čekat, že to všichni ti škodolibci se světelnými meči u pasu chtějí vidět. VY to můžete čekat… já to nečekal. Překvapivé, že?
Nakonec to prý až taková katastrofa nebyla. Vím z dobře informovaných kruhů… Já měl opět trému a na moc si nepamatuji.
Svou přednášku jsem vydýchal až při misce čínského čaje v místní provizorní čajovně s moc ochotným a příjemným odredovaným chlápkem… A taky pokecem s mezinárodní návštěvou, od které jsem koupil černé tričko s ručně malovaným symbolem komunikátoru Hvězdné flotily. Byli to tři super slováci (dvě slovenky a jeden slovák), které jsem poznal už na Slavconu v Bratislavě.
Odpoledne pokračovalo v podobném duchu (představení našeho klubu, Mikeho a Crusherovo přednáška, co všechno můžete potkat ve vesmíru a Koraxovo ohlédnutí za světem ST her) a večer jsem se sešel s dámskou částí slovenské výpravy (čistě náhodou, opravdu!!!) v projekční místnosti, kde zrovna běžel Star Trek: Khanův hněv a tak jsme spolu komentovali děj a dobře se u toho bavili. Při třetí části sice odešly, ale později večer mi Dandy dala na sebe kontakt a tak jsem rozšířil řady potenciálních trekkies (-: (a snad i přátel).

Na noc jsme se přesunuli zpět do Ostravy, ale už druhý den ráno, něco po deváté, jsme dorazili na Zephramovo přednášku o terorii podprostorových polí, což byla asi nejlepší přednáška, kterou jsem kdy viděl. Třeba už jenom proto, že ten chlap očividně věděl o čem mluví (nebo tomu aspoň věřil). Zephram na mě vůbec udělal dobrý dojem. Jedna jeho sestra taky. A jeho druhá sestra ještě víc (-: (Zdravím, Z!)
Celý KoprCon zakončila Ziina s povídáním o Williamu Shattnerovi (herec, který hrál kapitána Kirka). Víte, že Shattner je katastrofální zpěvák, a že hrál v jednom totálním propadákovém westernu v šedesátých letech? Já to naštěstí nevěděl… Ale hraje třeba v novém seriálu Boston Legal a podle ukázek, které jsme tam viděli, to může být docela záhul.
Odpoledne se celá naše suita opět přesunula do Ostravy a přesně v 15:00 ji Hypo s Marghem v útrobách žlutého autobusu opustili. Rozdal jsem přítomným loučícím se Ostravákům bílé papírové ubrousky, abychom měli čím mávat a, i když to bylo míněno jako recese, bylo vidět, že tak úplně zbytečné nebyly…

PS: Nevím jak vy, ale návštěva kina, kde dávali Casino Royal (tu novou bondovku) bylo asi to nejideálnější zakončení sci-fi víkendu. Díky PN!

PPS: Hypo… vzkaz pro tebe… Nic není tak horké, jak se zpočátku zdá… (-:

Fotky naleznete třeba zde

Bratislava – Slavcon 2006

dsc_3286.jpg

Den první

Už je to tak. Z bývalého odpůrce Conů se najednou stal Conomaniak. Jak jsem před rokem na Cony odmítal jezdit, dnes se skláním před moudrostí starších a zkušenějších a na Cony jezdím už téměř rok. Začalo to loňským KoprConem, pokračovalo v únoru Pragoconem. O prázdninách to byl přímo Festival Fantazie, který už jsem na tomto blogu popsal. Nu, a nyní v září jsem jel na další. Dokonce do ciziny!

Do vzdálené Bratislavy se s Crusherem a celou tou sebrankou kolem Perryho Rhodana (on totiž Crusher, ač na to tak nevypadá, sedí elegantně na dvou židlích, a nikdo neví, pro koho toho špiona vlastně dělá…:-) chystáme v podstatě od Festivalu Fantazie, kde nám můj spolušéf UPKB-Dominionu Mr. Johanson, sdělil, že s námi počítá do programu.

Po naší expedici do Gdaňska vypadal výlet do Bratislavy jako brnkačka, takže jsme to vzali s klidem ostřílených cestovatelů. Ten den mi ještě padl do oka inzerát v AWC, kde nějaký MAC fundamentalista po svém přezbrojování prodával čtyři roky starý iBook G3. Napadlo mě, že by nebylo úplně od věci mít zase nějaký psací stroj, a tak jsem tam zavolal. Džejms mi hned nabídl ať si ho vyzkouším a já po té šanci skočil jako hospodyně přes dvoumetrovou zeď pro péřovou deku. V práci jsem skončil ve tři, kolem půl čtvrté jsem byl v AWC a v 15:45 mě už vítal Alasak u dveří Crusherova bytu. Ve čtyři měl dorazit Crusher v Schade a plán začal mírně selhávat. Jako ostatně pokaždé, když jde o dodržení časového harmonogramu a našeho milého Crushera. Naštěstí tentokrát nebyl až tak úplně „out“ a dorazil pouze o neuvěřitelných 15 minut později…! 🙂 Nevídaný úspěch!

Kolem 16:30 jsme odrazili z centra a za 20 minut jsem již mohl Crusherovi a KaPe (se kterou začal Crusher chodit… a ona s ním… to jsou věci, že?? 😀 ) předvést jak sbalit na Con snadno a rychle. Z deset minut jsem měl spakováno a zazipováno do Bushmanova báglu (zapomněl jsem doma pouze baterku, což je úspěch. Vzhledem k tomu, že ten den byl, co se sklerózy týče, docela tristní. No… nejdřív nechám ráno na posteli mobil a pak, v práci u notebooku, hodinky…) vše, co jsem uznal za vhodné, Crusher se venku rozloučil s KaPe a konečně jsme mohli vyjet naostro. Náš předpoklad se opozdil o necelou hodinu, což bylo za daných okolností vcelku uspokojivé!

Nad Místeckou se pomalu snášel soumrak, asfalt pod koly Schade utěšeně utíkal zpět do Ostravy, a po krátké zastávce v nějaké dědině před Ostravicí, kde jsme zanechali Lamovi jeho bibli o Star Treku, nás čekala moje oblíbená „vysokohorská“ partie kolem Šancí na Bílou a na hraniční přechod v Makově. Na hraničním přechodu jsem si čenžnul české za slovenské a koupil si slovenskou bagetu s debrecínkou. Schade zajela k důležitému okýnku, kde se musí dokázat, že jsme opravdu češi a ne muslimové. Zde se do toho Crusher opravdu obul. Kde stačí obvykle ukázat doklady z otevřeného okýnka, on vystoupil z vozu a zdvořile naše pasy ukázal vstoje. Ještě se musí hodně učit… 🙂

dsc_3240.jpg

Kolem nás již převzala vládu noc a naše světlomety střídavě přepínané z dálkových na blízkové osvětlovaly místy téměř dokonalou silnici. V Bytči se naše cesta stočila vpravo na Bratislavu a po cca 20-ti kilometrech se změnila na dálnici, po které jsme dojeli zdárně až do hlavného mesta.

Tam teprve začaly naše navigační potíže, když most, po kterém jsme měli jet, nás zničehonic míjel po pravé straně a my, neplánovaně, projeli po mostě pod Bratislavským hradem. Stočili jsme se zpět a pro velký úspěch jsme si přejezd mostu zopakovali. Jako maják v moři nás pak navedl na správný kurs světelný monolit se znakem McDonald`s, když jsme ovšem opět beznadějně zakufrovali, a než jsme se vzpamatovali, byla restaurace za námi. Naštěstí jsme nalezli nájezd na ten správný most a na ulici Košickou. Střední škola už byla doslova za rohem a světlo a v její vstupní hale bylo příjemným zakončením naší cesty.

Jako správní applisté jsme rozbalili naše nádobíčko na stole a vzbudili jsme tím oprávněný údiv i nepochopitelný odpor. Tři notebooky od Apple a dva iPody, to už byla skoro hotová Apple Expo. A nejhezčí na tom bylo, že na všech se pracovalo. Nehrálo… pracovalo! 🙂


Den druhý

Ranní sprcha je fajn osvěžení. I slovenský hot-dog (sezamový rohlík plný sympatické pikantní klobásy a pokečupovaný kečupem) byl fajn a dobrá Dobrá voda společně s Alasakovým Mekbůkem nás bavili až do Johansonova příchodu.

Pak následoval cyklus přednášek. Nejdříve Johanson a jeho „úvod do Star Treku“, protože na Conu v těchto vodách je Star Trek zatím neznámou a po jednom díle z řady DS9 jsem přišel na řadu já a moje divadlo na téma „Proč nesnáším Star Trek“. Jelikož to bylo vcelku krátké, tak jsem přidal jeden kvíz a Johanson dokončil „CV – Star Treku“.

Po jeho vsuvce nastal čas oběda. Odebrali jsme se na něj se skupinkou scifistů, kteří sledovali obě naše přednášky a nutno podotknout, že až na poměrně dlouhé čekání (jako… na šest jídel čekat více než hodinu… to je na vypíchnutí oka…) nebyl vůbec špatný. Leč nikoli jídlem. Myslím hlavně zůčastněné. Opět se mi potvrdilo, že mezi scifisty je spousta moc fajn lidí… 🙂 (nakonec ani to jídlo nebylo tak špatné, ale vzhledem na délku kořenů zapuštěné do kamenné podlahy té restaurace, které z nás při čekání vyrašili, ji hodnotím známkou 0,3 McCongu).

Odpoledne se neslo ve Star Trek sekci víceméně podobně. Crusher seznámil přítomné co všechno je může na cestách ve vesmíru potkat, promítli jsme jednu epizodu ze seriálové řady ST:Voyager a na závěr jsme zařadili seznámení s naším klubem. Pěkně jsme se slovenskými scifisty pokecali a po Trelově přednášce o paralelním vesmíru jsem poprosil Crushera a Alasaka, jestli bychom se trochu neprojeli po večerní Bratislavě a „neulovili“ zopár snímků Bratislavského hradu a mostu Apollo. Oba souhlasili a z původně krátké projížďky po Blavě to bylo nakonec zastavení v Auparku (místní shopping center), kde se nám paradoxně docela líbilo, protože to nebyla taková klasická Mekka šampónů a zmrdů jako u nás v OV (teda…. ne, že by tam nebyli šampóni a zmrdi…. ti tam přirozeně byli, dokonce víc než u nás), ale vcelku líbivě architektonicky navržené nákupní prostory.

Vyměnili jsme si ještě pár českých za slovenské, nakoupili v místním McD`s nějakou tu poživatinu a vydali se fotit Bratislavský hrad… z rakouské strany… 🙂 Přejeli jsme hranice, zastavili v širém poli, já vybalil stativ a teleobjektiv, nastavil velmi dlouhý čas a po prvním snímku mě málem omylo. Hrad byl vidět. Dokonce dobře… a spolu s ním několik drátů přímo skrz snímek… Ach jo… 😦

dsc_3313.jpg

Pak jsme zastavili na chvíli v Bergu (cca 45 minut) a dobře zdokumentovali místní školu, kostel, hasičskou zbrojnici a nápaditou studnu tří národů. Dokonce nás oslovil místní šéf hasičů, proč prý fotíme večerní Berg. Tak mu Crusher poloněmecky vysvětlil, že to je pouze moje osobní manie, a když jsme mu ukázali moje fotky, tak pokýval hlavou, s úsměvem nám popřál hodně štěstí a odjel. Chvíli po něm jsme z Bergu vyrazili o pár kilometrů a pár desítek let zpět do východní evropy i my. (pro zájemce je zde několik fotek z nočního Bergu)

Sotva jsme dorazili na místo Slavconu, hned nás zaujal ruch ze školního dvora. Spousta lidí sledovalo rej kejklířů s ohněm a krásné tanečnice. Středověce laděná hudba, pět ohňových kalichů kolem „jeviště“ a pět skutečně nádherných holek s hořícími řetězi tančící před námi… přiznám se, chvíli jsem si připadal jako v jiné době, nebýt blesků fotoaparátů kolem. Já to nefotil, protože tu atmosféru bych prostě zachytit nedokázal ani náhodou. Všichni tři jsme fascinovaně sledovali tu show a svorně litovali, že jsme přišli tak pozdě.

Po vystoupení se většina koukajících přesunula do tělocvičny, kde byl koncert staroslovanské kapely jejíž jméno mi však v paměti neutkvělo, ale hráli hezky. My se odebrali do anektované třídy, kde jsme měli v úmyslu provádět spánek, což se nám ze začátku dokonce dařilo. Než na chodbě nezačal kytarový koncert s pokusy o zpěv. Asi nejvíc odpudivý byl hlas nějaké šílené pražandy, která ječela stylem, že smysl původně milých písní přeměnila v obludárium. Jejich koncert trval asi hodinu a půl a já už asi vím, jak to vypadalo ve středověkých mučírnách…


Den třetí

dsc_3353.jpgAno, i Perry Rhodan má na světě své místo a jelikož C i A jsou rhodanisté (A taky trekkies), a Alasak měl mít přednášku, rozhodl jsem se, že ho podpořím a jeho přednášky se zúčastním. A také ostatních přednášek o Rhodanovi. A víte co jsem se dozvěděl? Že ve světě Perryho Rhodana mají svého Cimrmana. Dokonce s mnohem větším akčním rádiem. Je to chlápek, který vynalezl kolo, písmo a provázel Marca Pola na jeho cestě do Číny. Napovídal Da Vincimu v jeho technologickém zkoumání a osobně znal snad i Konfucia. Je to chlápek, který může za COKOLI, co se na Zemi za posledních 10.000 let stalo. A navíc to ani není pozemšťan… Je to Atlan… Nenapovídá vám to něco? Takže pozor! Nikoli naši předkové „Antici“, kteří, když jim teklo do bot, zahli kramle do galaxie Pegasus (i s celým svým městem „Atlantis“), kde potom nasrali Wraithy, aby se nakonec znovu vrátili na Zemi, protože je prostě nezvládali, ale chlápek, který tady před dávnými dobami ztroskotal…

Slavcon se nachýlil ke konci, my jsme do telefonů založili pár nových kontaktů a začali se připravovat k odjezdu. Jelikož jsme měli v plánu ještě navštívit kamarádku JP v Brně, naplánoval jsem trasu do Brna rakouským pohraničím. Jednak abych trochu rozšířil obzory Crusherovi s Alasakem, ale také, abych se opět podíval na místa, která se mi líbí, a která jsou tak trochu jiným světem. A to pouhých pár kilometrů za hranicemi naší česko-slovenské džungle. V Bratislavě jsme ještě nabrali jednoho pasažéra do Brna na nádraží a vyrazili.

Poklidný přechod hranic, poobědvání na lavičce v Heinburgu a průjezd mě známými místy před Poysdorfem na severu Rakouska směrem na Drasenhofen jsme zvládli na jedničku. Mikulov nás vítal už dlouho před Drasenhofem typickým pohledem na Svatý kopeček a zámek a po menším zmatkování na silnicích před Brnem (nemaje českou dálniční známku, nemohli jsme najít tu „pravou“ vedlejší cestu do Brna…) jsme dorazili na hlavní nádraží. Pomocí GPS byla pro nás cesta na stanici hračkou. Oriana se s námi rozloučila a nalezení bydliště JP proběhlo „víceméně“ v klidu.

dsc_3358.jpgZašli jsme společně na pizzu, JP si prohlédla fotky z Gdaňska a ze Slavconu a kolem šesté jsme měli v plánu opustit Brno směrem k Blansku. Nicméně náš přijímač GPS měl jiný názor a místo na sever, směrem k Blansku (vzdálenému 20 km), nás navedl na 50-ti km městský okruh dolů na jih. Chvíli jsme nechali tahat se za nos, ale když nám přišlo podezřelé, že nás GPS do Blanska navádí jižním směrem docela dlouho, mírně jsme ho „přeprogramovali“ a pak už jsme se vydali správným směrem kolem Blanska, Drahan a přes Prostějov a Přerov zpět do Ostravy. Byl jsem mírně rozčarován z jeho výkonu, takže jsem byl chvíli docela rozladěný, ale krátká zastávka u kukuřičného pole a poté Crusherův WRC styl jízdy na prázdných okrskách Drahanské vrchoviny mi dobrou náladu vrátili a dokonce jsme si po cestě i zazpívali. Resp. zahulákali…

Kolem půl desáté večer zastavila Crusherova Schade na parkovišti za domem. Konečně jsem mohl vyšlapat do třetího patra a zapnout iMaca. Říká se, že Con, po kterém nejste unaven, nestál za nic… Nevím jak moji dva companieros, ale mě únava přemohla jakmile jsem sedl do křesla… po třech hodinách jsem se v něm probudil a ospale zamžoural do bílé diody, oznamující, že můj iMac už usnul také.

Fotky najdete ve fotogalerii…

Festival Fantazie, dokončení

Den druhý
V úvodu článku pro dnešní den (6.7.2006) se ještě vrátím ke dni předchozímu. Na osmou večerní byla ohlášena beseda s herci dabujícími postavy seriálu ST:Enterprise. Ta beseda byla… jedním slovem ÚŽASNÁ. Nechtějte po mě, abych si jmenoval jejich jména, a i když bych tady mohl napsat jména postav, které dabují, většině čtenářů by to stejně nic neřeklo, ale takový Jiří Prágr, léta dabující např. Dustina Hofmanna, byl absolutně neopakovatelný. Klub Trekkies.TNG, který tuto besedu spáchal, zaslouží uznání a musím říct, že dojmy z tohoto večera dokázali smazat i rozčarování z neslané, nemastné přednášky o Geneu Roddenberrym a z faktu, že po desáté večerní je nemožné najít v Chotěboři jakékoli otevřené restaurační zařízení. No, nemůžeme být tak zhýčkaní a veka s paštikou + teplý ledový čaj musel stačit. Nakonec… vždyť je jedno co jíš. Důležité je s kým jíš. A koho jíš. Následoval spánek.
Vstával jsem brzy, v naději, že najdu sprchy prázdné. Leč osud to zařídil jinak… Oprava… nikoli všichni, ale pouze naprostá většina sci-fistů jsou inteligentní lidé. To hovado, které se vybobkovalo do jedné ze dvou sprch, které byly k dispozici pro cca 700 nocležníků, by zasloužilo v těch sračkách vymáchat rypák! Naštěstí tři představitelé té inteligentnější většiny sdíleli tento osud se mnou, a tak jsme čekání na volnou sprchu trávili přirovnáváním naší situace k situaci pacienta stojícího v čekárně u zubaře, leč v poněkud horších hygienických podmínkách, následně k čekárně na patologii (má-li toto oddělení čekárnu, přirozeně) a nakonec jsme se shodli, že někteří z nás by byli přímo zralí na operaci slepého střeva při plném vědomí. Zatím jediná vážná skvrna na tváři mého prvního Festivalu Fantazie tím ztratila trošinku na síle.
Po “shower intermezzo” jsem se vrátil bludištěm chodeb Chotěbořské Základní školy zpět na náš pokoj/třídu, kde jsem sbalil spacák a své věci a začal se připravovat na Den-D. Den, kdy náš skromný klub Dominion, nedávno spojený s plzeňským klubem UPKB našeho přítele Jaremiho Johansona (nic bližšího jsme prostě vybrat nemohli) vystoupí ze své pohodlné anonymity a uskuteční dlouho připravovanou přednášku, v níž jsme dokázali do té doby neuvěřitelnou věc. My jsme tím impulzem, který se přenesl přes všeobecně rozšířené neshody v oblasti české ST scény a domluvili společnou přednášku čtyř klubů, která dopadla nad očekávání dobře.
Ještě před tím jsem se ovšem zúčastnil přednášky o Perry Rhodanovi, kterou připravil Crusher. Abych ho psychicky podpořil, že… Protože každé malé dítě ví, že Perry Rhodan není nic jinýho než obyčejný vlakový čtení, že? (Už vidím Crusherův výraz… 🙂 )
Při obědě jsme se osobně seznámili s našimi slovenskými přáteli, kteří nás pozvali na Comics Salón do Bratislavy, kde se náš klub zavázal připravit blok přenášek o ST.
Ovšem, nastala čtrnáctá hodina, přednáškový sál Kulturního domu Junior se nebezpečně zaplnil, a já byl vhozen před lidi, abych to spustil. Co vám budu vykládat? Zmocnila se mě tréma jako Mažňákův tatík ježka v kleci a kruhy před očima mi bránily ve výhledu. Nicméně zvládl jsem to. A podle nezávislých pozorovatelů na mě tréma nebyla vidět. Čert jim věř.
Po besedě, jíž se zúčastnilo dle mého odhadu cca 70-80 lidí, jsem to potřeboval vydýchat a tak jsem zašel do baru Velký voči na půllitr řácky vychlazený Coly s ledem a šťastnou náhodou jsem pak mohl až do odjezdu sedět v chladném předsálí Chotěbořského kina společně s Hypo. Opět jsem si uvědomil jak okouzlující a přátelská je tahle mladá dáma, kterou jsem takovou dobu považoval za nedosažitelnou celebritu české Star Trek scény. Opět musím zohlednit fakt, že díky sci-fi člověk získává přátele, kteří s trochou dobré vůle vydrží skutečně dlouho.
Nastal čas odjezdu. Na rozdíl od cesty do Chotěboře jsem zpět do Ostravy jel s MJ a Alfáckým P. Projížděli jsme vesnice s bombastickými jmény. Pro příklad uvádím třeba Bílek. Nebo Čertoviny. Opravdu, kdo rozhodil po Vysočině tyhle názvy byl asi patřičně naplněn vtipnou kaší. Cesta do Ostravy mi ukázala jak moc se dokáže změnit člověk za volantem. Jindy klidný MJ, kterého občas dávám za příklad chladného a za všech okolností drtivě logicky uvažujícího člověka, se za volantem své červené filcky mění, čas od času, v krvelačnou bestii, která pro expresivní výraz nejde daleko. Dlužno dodat, že jiný člověk by ve chvíli, kdy MJ klidně pronese: „Co je to kreténa před námi?“ mlátil pěstmi do volantu, troubil, blikal, případně by si rval vlasy a od huby by mu šlehaly blesky adrenalinu. Takže vlastně to zase tak strašné není… 🙂
Vzhledem k tomu, že MJ není vybaven dálniční známkou, byli jsme nuceni jet po okrskách a vedlejších silnicích. Paradoxně byla tato cesta tímto mnohem zábavnější, a nebýt krátkého kufrování v Olomouci a hlavně následného hlubokého zajetí po dálnici, kde jsme byli nuceni onu dálniční známkou nakonec zakoupit, mohl bych říct, že i hezčí než má cesta DO Chotěboře. Domů jsem dorazil krátce po půlnoci a sotva jsem se vybalil, praštil jsem sebou na postel a do rána o sobě nevěděl.
Festival Fantazie byl tímto za mnou a tábor se mílovými kroky blíží. Poslední dny před odjezdem vzpomínám, co všechno jsem ještě nestihl dodělat a co všechno musím ještě připsat na seznam věcí, které chci s sebou. Přece jen by bylo zoufalé, dojet na tábor, vytáhnout tiskárnu a všimnout si, že nemám kabel.
Zatím se loučím a pokud vše dobře dopadne a nestane se nic zvláštního, můj následující článek by už mohl být z tábora.

PS: Zde se můžete mrknout na fotokomiks z Festivalu Fantazie.