Táborový zápisník 05, bilancování

kdo si hraje nezlob�

Tak jsem zpět. Z tábora, který byl v lecčems zlomový a který opět odkryl několik dobře schovaných kostlivců. Ať už se jedná o vztahy, přístup k práci či k vlastním schopnostem, popřípadě k samotné základní otázce: Stálo to za to?

Za sebe musím říct…. stálo! Ovšem s dodatkem. Po každém táboře tradičně prohlašuji, že už nikdy na tábor nepojedu. Je to ohrané a každý, kdo mě zná, ví, že to nemyslím smrtelně vážně. Nicméně letos musím přiznat, že se nad tím skutečně vážně zamyslím. Obávám se, že je velká pravděpodobnost, že se příští tábor uskuteční beze mě. Alespoň to tak pod tíhou dojmů momentálně vypadá.

Nicméně, pokud se na právě uplynuvší tábor podívám očima jeho řadového účastníka a pokud mám možnost soudit, byl to opravdu dobrý tábor! Až na nedostatek vhodných míst na hry mu nemůžu nic vytknout. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se dobře vaří a je hezké počasí, dá se prominout pár jiných menších vad na kráse. Konkrétně v tomto případě se těch vad ovšem vyskytlo jen mizivé množství.

Táborový zápisník 04

Nějaký čas jsem se k psaní zápisků nedostal. Nechci se vymlouvat, ale pravdou je, že za poslední dny se toho událo hodně, a protože jsem jeden z aktérů, neměl jsem zrovna času nazbyt.
Došlo na první zranění. Došlo na první táborové lásky i zklamání. Pomalu zvolňuji tempo v pouštění hrůzy a začínám s radostí zjišťovat, že to se mnou tak strašné možná ani nebylo. Pokusili jsme se vyřešit rostoucí krizi mezi praktikanty (jak to dopadne ještě nevíme, ale za pokus to stálo) a konečně donutili nezbedné chlapce z pokoje č. 20 (4 obeďárovanci ve věkovém rozpětí 13-15 let, kteří nás svými nápady nepřestávají udivovat. Na jejich playlistu jsou položky typu: podomácku vyrobená vodní dýmka z flašky od kofoly, lezení na pokoj přes balkon v prvním patře, zabavování žárovek na cizích pokojích, protože ty jejich jsme jim zabavili z důvodu neuposlechnutí nařízení o zhasnutí po večerce apod.) sekat dobrotu. Víceméně.
Během netradičníc olympijských her mě přímo ohromil zápal do boje, který prokázali snad všichni účastníci tábora. V utkáních ve Středozemním rugby (speciální obdoba rugby, kdy se místo hromadění hráčů v jednom stohu berou šátky, zastrčené vzadu za pasem) se do sebe jednotliví hráči pouštěli s opravdu velkým srdcem! Několik obvázaných odřenin asi mluví samo za sebe… 🙂 Člověka vždy potěší, když vidí, že někdo tímto způsobem ocení jeho snahu v tvorbě programu.

Zápal do boje

 

Jediné, co mě trochu překvapuje je poměrně vysoká citlivost na počasí. Tolik škrábání v krku a angín (cca 5 lidiček) jsem na táboře ještě nezažil. Zřejmě si svou daň vybírá letošní vyjímečně skvělé počasí. Jak známo, o počasí platí, že může být i hezky hnusné. Což znamená, že podívám-li se z okna, tak v souladu s předešlou teorií musím konstatovat, že je tady letos hnusně hezky. Vedro, že se i oči pod brýlema potí, vzduch se nehne, krávy na nedaleké pastvině díky tomu prasáckému pařáku máchají ocasama o poznání líněji a děti, vrátivší se z celodenního výletu byly o dost skleslejší než obvykle. Nicméně na večerní diskotéce to nebylo znát.

Diskotéky jsou tady silně diskutabilní téma. Na nástupu, když se prohlásí, že je diskotéka, tak napříč celým spektrem pohlaví, věku a národnosti proběhne vlna radostného vzrušení… a pak, na dydžině, tancuje sedm párů, po stranách na židlích sedí dalších cca 20 lidí a zbytek se bezprizorně potuluje tábořištěm. Obvykle to potom utínám před desátou a hrnu je do postelí, protože se nemůžu dívat na devítiletého drobka HH, kterak se bezcílně potuluje okolo jídelny, smutný, že s ním BK nechce tancovat, protože je maličký… chudáček. Mám pro něj pochopení. 🙂

S dalšími zápisky se ozvu ještě před koncem tábora, snad to stihnu.
Prozatím se loučím, P.

Táborový zápisník 03

Nejprve fotka našeho výhledu:

 

Vyhled
Tak nám poprvé pršelo. A mě se vybily baterky v mém milovaném Nikonu D50, což mimo jiné znamená, že výběr fotek bude silně omezen. Taky nám onemocněla jedna malá slečna. Angínou.
Tohle píšu tak trochu pod parou… ovšem nikoli „pod parou“ ve smyslu ožralý jako doga… má to znamenat, že jsem poněkud rozčilen. Občas mám pocit, že na nástupech mluvím do větru. Třikrát něco povím… s proměnlivou gradací naštvanosti, a když se podívám, zda to mělo nějaký efekt, je mi jasné, že to budu říkat počtvrté. To už zanechá své stopy i na klidnějších jedincích.
Máme momentálně na programu druhou etapu naší celotáborovky s názvem „Hledání hrdiny“. Dopoledne to absolvovaly tři oddíly a odpoledne zbytek (rovněž tři oddíly, kupodivu). Dopoledne to bylo fajn. Sice ty lamy z těch tří oddílů luštili dvě zakódované zprávy půl hodiny, ale byl to jejich čas, že… 🙂 Mě osobně se líbila ta část s vodou… ona totiž ta zpráva, která členy jednotlivých oddílů posílala za mnou, byla uvázaná v PET lahvi na šutru přesně uprostřed bazénu.
Teď sedím na ošetřovně a sedí tady se mnou dvě kopretinky a jeden kopretiňák z prvního oddílu, takže nesmím psát moc podrobností o dopoledním programu… bylo by pak totiž jasné, že se to neutají a odpolední část bude mnohem jednodušší. Pro ty zbývající oddíly.
Už jsme tady měli jeden návrat domů. Slečna, která onemocněla angínou, už asi leží ve svojí posteli doma a má se určitě lépe než týden na ošetřovně tady u nás.
Včera večer proběhla táborová Superstar. Těžko se mi o ní píše, protože jsem ji uváděl a tudíž nejsem příliš objektivní. Snad jen, že ji připravila naše ohnivá NK, která tak zúročila zkušenosti získané léty příprav Dnů Nato na Mošnovském letišti. Nicméně slečny brigádnice se o tom programu vyjádřily velmi pochvalně. Tentokrát ovšem nevím, zda nemyslely spíše vítěze, oslnivého RK, než celý večer.
Mimochodem… dnes se u nás v táboře objevily krávy. Skutečné, hnědé, bučící a rohaté kusy hovězího dobytka. Dost mě překvapilo, že je děti poznaly, protože je zřejmé, že naprostá většina z nich zná pouze fialovou krávu Milku.

 

kravy

S další krátkou zprávou se přihlásím pozítří. Do té doby nashledanou, P.

 

PS: Díky za podporu mého statistického průzkumu. Sice se vás ozvalo jen pár, ale to nevadí… Aspoň mám představu. Kacatko, Axiome a Alasaku, ještě jednou díky… 🙂

Táborový zápisník 02

První dny:

No… a je to za námi. Bylo to… nevím jak to nazvat. Výraz, který by dokázal dnešní den nejlépe vystihnout mě prostě nenapadá. Myslím den odjezdu na tábor.
Ráno jsme vyrazili zpět do Ostravy a v tom vedru to bylo tristní. Před Třincem opravují most. Samozřejmě klasicky uzavřeli na půl roku hlavní tah na Slovensko a tím pádem se vytvořila fronta dlouhá cca 4 km a stání v ní bylo plné vzruchu a napětí.
Do Ostravy jsme dorazili téměř přesně v deset. Na DDM už na nás byli připraveni a naše akce „Kulový blesk“ mohla začít.
Nechal jsem G4 a Crushera, aby mi vybílili byt a nabrali zopár věcí, které jsem ve svém nadšení zapomněl. (Hlavně iPoda pro G4, aby mi neokupoval iBooka svým šíleným technem)
Já jsem mezitím na DDM začal balit, tisknout, nervovat se a vůbec podnikat všechny kroky vedoucí k úspěšnému zahájení tábora.
Převezli jsme materiál na parkoviště, kde bylo místo srazu a po asi půlhodině pobíhání, zapisování a shánění lidí jsme obsadili dvě obstarožní Karosy a vyrazili k Lomné. Jako… nevím jak vy, ale když jsem viděl, co nám Connex nadělil za šílenosti, v první chvíli jsem měl sto chutí poslat na jejich ústředí hodně sprostý dopis. Ty autobusy snad pamatovali ještě moje cesty do školy!
Naštěstí přesun do Lomné proběhl víceméně v poklidu a v horku a po dvou hodinách jsme konečně spatřili Polanu, která na nás již nedočkavě čekala.
První dva dny proběhly v ruchu typickém pro každý tábor. Za zmínku snad stojí jen kontrola z Krajské hygienické stanice, která ovšem proběhla naprosto hladce, a obě kontrolorky odjížděly spokojené a usměvavé.
Moje předsevzetí napsat tady pár slov o dění na našem táboře každý druhý den zatím dodržuji, ale obávám se, že to nebude mít dlouhého trvání.
Z tábora v Dolní Lomné zdraví: Pavel Pabjan, jr.

Pohoda

PS: Netušil jsem, že můj blog někdo čte, když většina mých čtenářů je se mnou na táboře… Mohl bych udělat malou statistiku? Napište mi prosím do komentářů, jestli se vám bude chtít, odkud jste a jak jste se na mou stránku dostali. Díky moc 🙂