Proč existuje tento blog

Rozhodně netrpím dojmem, že bych byl bezchybný. Naopak myslím, že mám chyb víc než dost. Je dokonce docela dobře možné, že někde existuje jiný bloger, který na základě mých „výstřelků“ nebo mého chování píše právě teď břitkou kritiku na mou osobu. Nemám patent na bezchybnost, skutečně ne. Ale pokud se do něčeho konkrétního navážím, do něčeho, co se mi nelíbí, tak jsem si zatraceně jistý, že se toho konkrétního prohřešku nedopouštím taky. Je ale také pravdou, že není pokaždé jasné co je a co není prohřešek. Něco se mi nelíbí, nepovažuji to za normální, ovšem pro někoho jiného to může být standardní vzorec jeho chování. Kde je pravda? Kde je ten přechod mezí tím co je dobré a co špatné? Existuje na to odpověď?

Nepřecházím na červenou. A to ani v případě, že se široko-daleko nenachází jediné auto. Někdo si v tuhle chvíli klepe na čelo, ale mě je to jedno… Prostě se to nedělá. Jenže mladá maminka vedoucí za ruku roztomilého chlapečka si to asi nemyslí, když si to sune na červenou po přechodu a navíc na velmi rušném místě. Ve Švýcarsku jsem zažil jednu zajímavou příhodu, když jsem přicházel k tiché křižovatce v Arbonu, po které snad sto let nejelo jediné auto. Byla řízena semafory a na protější straně přechodu stála skupina teenagerů, kteří kdyby nemluvili německy tak by klidně mohli být teenagery odněkud od Ostravy. Chovali se stejně, jak to umí většina našich teenagerů, což jim nemůžeme mít za zlé, protože to prostě k tomu věku patří (nechť mi prominou teenageři čtoucí tento blog, vždyť právě proto vás mám tak rád…:-)) … s jedním obrovským rozdílem. Poslušně čekali až blikla zelená a teprve pak se dali do pohybu. Myslíte si, že by stejná situace u nás měla stejný průběh? Naivky…

Žijeme v době, která, když ne přímo podporuje, tak minimálně toleruje rozličné prohřešky proti všeobecně přijímaným pravidlům. Ať už se jedná o nedodržování rychlosti, přecházení nebo přejíždění na červenou, přecházení po ulici kde se komu zlíbí, byť je přechod na dosah ruky, kouření na zastávkách, kopírování software (což je ovšem složitější na posouzení), úplatky, které jsou už tak zažité, že se nad jejich používáním nikdo ani nezačervená (tohle stojí za rozepsání, ale to až někdy příště), předjíždění přes „plnou“ apod. Nepřímo se v lidech pěstuje pocit, že zákony dodržují jen socky, a že pravidly se řídí jen debilové. Začíná to přecházením na červenou, ale nezřídka to pak končí rozdrcenou stopětkou vezoucí mladou rodinu pod koly nového P(r)assata patřícího bohatému synáčkovi, který po havárii vyleze z vozu a pronese: „Kurva, tata mě zabije, další Passat…“ Ano… je to extrém, ale klidně si to dokážu představit.

Tohle klidně kritizovat budu, protože jsem skálopevně přesvědčen o „morálních“ kvalitách dotyčného synáčka i jeho rodičů a jsem si jistý, že se chovám tak, abych se ničeho podobného nedopustil. Pokud uvidím opilce, který opruzuje v tramvaji, tak to taky budu kritizovat, byť samotný akt ožrání se a poblití všeho kolem se někomu může zdát jako nejlepší zábava nijak nevybočující z normálnosti jeho života.

Takže proč o tom vůbec píšu? Protože si myslím, že někdo by tohle psát měl. Někdo by měl tyhle „prkotiny“ řešit, protože tím to všechno začíná. A taky proto, že je šance, že si to někdo jiný přečte a bude se mu to líbit a bude se mnou souhlasit. Nemám na to, abych se pasoval na vzor morálky a charakteru, ale pokud moje povídání bude mít aspoň trošku vliv na ostatní lidi, tak jsem spokojený. No… a když ne, což je klidně možné, tak to dělám jen proto, abych něco „vyblil“ na internetu, jak to říká mistr Čtvrtníček. Abych tady něco vyřval.

Kapiš?

Reklamy