Počítačové patálie

Všechny rozhovory a postřehy v tomto článku pocházejí z období před rokem 2006… 🙂

O počítače a všechno kolem nich se zajímám již cca 20 let. Pracoval jsem ve velkoobchodní společnosti, zabývající se prodejem a servisem výpočetní techniky. Ta práce mě bavila. Nemusel jsem se ráno přesvědčovat, že tam musím, že nemám jinou možnost, jelikož jsem tam prostě chodil rád. Píšu to hned ze začátku, aby bylo jasno, že mě počítače živili. Sice se nepovažuji za špičkového odborníka, ale troufám si tvrdit, že o této problematice něco málo vím.

Díky svému zaměstnání jsem se takřka denně setkával s nejrůznějšími představiteli všech skupin počítačové veřejnosti. S různými počítačovými obchodníky, počítačovými techniky a rovněž čas od času i s nějakým osamělým administrátorem či potrhlým programátorem (Crusher rulezz 🙂 ). Mám rovněž to štěstí i s koncovými uživateli. Ke všem těmto skupinám však neodmyslitelně patří i dvě speciální, které hodlám v tomto článku poněkud rozebrat.

„Počitačovy odbornik“

Klasickými příklady „počitačoveho odbornika“ jsou:

  • synek od suseda, co se v tych softverach a v tym počitaču furt vrta (překlad: přetaktovává procesor)
  • synek od kolegy v robotě, co u teho furt sedi (překlad: paří nějakou super pařbu)
  • kchul frajer, starej mojí ségry, kterej dělá v Datartu u počítačů (předtím doplňoval regály v Tescu, ale protože má nagelované vlasy, tváří se nadutě, nosí hustý voblečení a umí zapnout počítač, je pro Datart nepřekonatelný borec. Viz níže: „zkušený specialista“)
  • každý, kdo jednou v životě přeinstaloval Windows a teď si myslí, že je King
  • vlastně kdokoli, kdo má počítač o tři dny déle než člověk, potřebující poradit

Pro „počitačoveho odbornika“ je typické, že všechny problémy s PC řeší přeinstalací Operačního Systému (Je-li to Windows, v opačném případě za všechno může Linux, Apple, etc.), přičemž pojem jako „záloha dat“ mu nic neříká. Sedne k počítači, zahuhlá několik rádoby učených pouček typu: „To je jasne, to sou ty zkurvene winy (linux, ten system s jabkem neznam)…, to se musí přeprcat,“ načež vrazí do CD-ROM mechaniky cédéčko s XPčkama (Vistama, Sedmičkama) a klidně zformátuje váš disk bez ohledu na množství diplomek, snímků a muziky, které tam máte. A vy jen bázlivě koukáte a užasle mžouráte očima na toho „poloboha“, jenž vám udělil tolik milosti, že se věnuje vašemu nemocně tuhnoucímu počítači. Kterému mimochodem stačilo, kdyby mu ten „polobůh“ defragmenoval disk, nainstaloval nějaký freeware firewall a provedl antivirovou kontrolu. (pro neznalé: Defragmentace – Fyzické uspořádání dat na pevném disku. Prostě, když nasypete do plechovky rýži a potřebujete tam ještě nějakou dosypat bez toho, aby jste ji byli nuceni rozdrtit, protože jednotlivá zrnka v plechovce jsou všelijak vzpříčená a zaseklá, tak tou pixlou párkrát klepnete o stůl. Rýže zapadne hlouběji, lépe se usadí a nahoře se udělá spousta volného místa, které tam sice bylo už před tím, jen všude a po malých kouscích a vy můžete dosypat rýži bez drcení. Je to sice silně zjednodušující popis, ale v jádru defragmentaci vystihuje; Freeware – počítačové programy, které jejich tvůrci dal k dispozici k volnému, bezplatnému šíření; Firewall – bezpečnostní program bránící nedovoleným přístupům do počítače „zvenčí“. Z oblasti např. Internetu nebo jiného počítače v lokální síti). To by ovšem musel náš „odbornik“ podobné vychytávky znát.

Jednou mi volal jakýsi človíček, kterému jsem před nějakou dobou prodával počítač, že má doma nějakého machra přes počítače, který mu opravuje jeho pokaženou mašinu, a že se mě na něco potřebuje zeptat. Prý proč mu nejdou při stahování videa z kamery na disk ukládat soubory větší než 4GB. Zeptal jsem se toho „odbornika“, jaký mému bývalému zákazníkovi nastavil na disku souborový systém:
„No FATku… ta je přece nejlepší, to ví každý!“ Jeho odpověď mě nenechala na pochybách… měl jsem ve sluchátku protřídního „počitačoveho odbornika“. (Pro znalé podotýkám, že se jednalo o operační systém Windows XP s diskem 80 GB. Pro neznalé… pokud se u vás někdo podobný objeví, žeňte ho pohrabáčem od dveří.)

Kdysi jsem se musel násilím držet, abych se hlasitě nerozchechtal, když mě při jednom grilování jeden „počitačovy odbornik“ přesvědčoval, že pro něj není problém „heknout“ (hacknout) jakýkoli program pro Windows, a přitom nedokázal popsat rozdíl mezi windows a dos aplikací. A pojem „zdrojový kód“ ho nechal naprosto klidným, protože… „co se zdrojem, však ten s tím nemá co dělat, ne?“ Inu… měl v podstatě pravdu…

Jak sami vidíte, na nezkušeného koncového uživatele se tak řítí mnoho nástrah a nebezpečí. Koupí si počítač, obsluha v Makru mu neřekne, že ten obrovský černý nápis na krabici (dodáván bez OS) znamená, že mu ta kisna nepojede, pokud si do ní nenainstaluje nějaký operační systém, a nebohý uživatel pak letí do servisního střediska, kde ze sebe dělá debila, protože si myslí, že koupil stroj v poruše. Není to chyba toho uživatele! Je to koncák a má plné právo být neznalý! (Jeho chyba ovšem je, že chtěl ušetřit 50 korun, prochodil kvůli tomu celou Ostravu, ztratil celý den a nakonec šel a koupil počítač v Makru)

„Zkušený specialista“

„Počitačovy odbornik“ ze sousedství ovšem není jediné úskalí, které může chudáka koncáka při jeho svízelné cestě za počítačem potkat. Dalším druhem rádoby znalců, se kterými se člověk záhy seznámí, pokud si plánuje pořídit počítač u některého „renomovaného“ prodejce typu Datart, Tesco apod., jsou „zkušení specialisté“.

Takový „zkušený specialista“ vám bez mrknutí oka prodá počítač a u toho vám na nos navěší důležité kecy přeplněné odbornými výrazy, které si pamatuje z chatu, odkud ho vyrazili, protože ty jeho bludy nemohl nikdo vystát.
Typická mluva „zkušeného specialisty“ obsahuje výrazy jako: dva giga na ramce, stodvacet na hardu, šilena grafarna s dvěstepadesatišesti megama, placaty moňytor a optika. Pro přesnost: PC je vybaveno 2GB paměti RAM, pevným diskem o kapacitě 120 GB a obsahuje výkonnou grafickou kartu osazenou 256 MB videopaměti. Sestava obsahuje ještě LCD monitor a optickou myš. (Zde přiznávám, že jsem se nechal volně inspirovat D-Fensovým slovníkem autobazarního ksindlu.)

Mé vlastní zážitky se „Zkušenými specialisty“ se omezují na občasné legrácky, které mě pokaždé pobavily a obvykle jsem si myslel svoje. Až dodnes. Dovolte mi nyní, abych se s vámi o některé jejich perly podělil:

  • „Hry na Apple? Jako na Mac OS? To je mi líto, ale na Apple se žádné hry nevyrábějí…,“ sdělil mi suverénně mladík stojící u vystaveného joysticku v několikrát zmiňovaném Datartu v centru Ostravy. Na jeho obhajobu musím uznat, že on aspoň existenci počítačů Apple připustil, protože Crusherovi se nedávno stalo, že se ptal na totéž v jednom obchůdku v nákupním centru Futurum (nemyslím Comfor!!!) a dozvěděl se, že na tuhle konzolu hry nemají… (Později jsem k témuž výsledku došel s obsluhou v tomtéž obchůdku, když jsem ji vyzkoušel stejně jako Crusher…)
  • „Mezi DVD-R a DVD+R je jediný rozdíl. DVD+R jsou mnohem lepší než DVD-R a lépe drží data…,“ opět Datart a opět odpověď nadějného mladého muže staršímu pánovi, který byl mírně zmaten, když si nemohl vybrat, která média mu „pojedou“ v jeho obstarožním DVD přehrávači. (pro neznalé: DVD-R – Tento formát je nejstarší ze všech, firma Pioneer uvedla mechaniku DVD-R již v roce 1997. Na toto medium lze provést zápis dat pouze jednou. První generace těchto nosičů nabízí paměťovou kapacitu 3,95 GB, současná, tj. druhá generace pojme až 4,7 GB dat; DVD+R (DVD+RW) – Plusové formáty vznikly později a uvedlo je na trh několik významných firem (např. HP, Philips nebo Sony), které měly pocit, že tato technologie je lepší než ty stávající (odtud znaménko plus). Mechaniky těchto společností nahrávají pouze disky DVD+R a DVD+RW, ne však DVD-R nebo DVD-RW. Nicméně v poslední době se velmi rozšířili mechaniky, které podporují většinu formátů a to dokonce i u výše jmenovaných společností, které začaly omezení formátu vnímat jako konkureční nevýhodu. Koho zajímá podrobnější rozebrání problematiky, ať mrkne sem.)
  • „No… tak jestli potřebujete počítač hlavně na kancelařskou praci, tak potřebujete grafarnu s minimálně stodvacetosum megama…,“ řekl prodavač v Tescu… Zajímalo by mě, jestli každý běžný uživatel používá v PowerPointu 3D animace v reálném čase nebo potřebuje jako přílohu do mailu strkat videa v HD rozlišení. Popř. zda onen prodavač náhodou nepovažuje Call Of Duty za klasickou kancelářskou aplikaci.
  • „Jako… rozhodně vám doporučuju ikspéčka (Windows XP)…, protože Windows 2003 server jsou už tři roky starý systém…,“* odpověděl na můj dotaz borec v Hypernově v ostravském Shopping Parku… (pro neznalé: Windows 2003 server je o tři roky novější než Windows XP a navíc je zaměřený na absolutně odlišný segment trhu IT)*

Tyto a další důležité informace se dozví nebohý koncák, když je odkázaný na dodávky počítačů z hyper, super, mega a jiných marketů. Sice má možnost volby a může si koupit počítač z některého skutečně specializovaného obchodu, kterých u nás zatím pár zbývá, ale co má dělat, když „…v Tescu k temu pecku dostaně opikač topinek a je o dvěstě lacinější?“

A to už nezmiňuji názory „zkušených specialistů“ na Macy. Pokud máte štěstí a narazíte na někoho, kdo má takový rozhled, že už o nich kdesi slyšel, tak se spolehlivě dozvíte, že jsou drahé, škaredé, nekompatibilní, nedá se na ně nic sehnat, jsou nestabilní, pomalé a pod. Ale to už zabředávám do PC vs. Mac diskuzí a to nebylo mým cílem.

Je sice pravda, že jediný spolehlivý způsob jak ochránit svůj počítač a svá data je nezapínat svůj počítač (ještě spolehlivější je počítač nezapínat, zalít ho do betonu a odsekat přečnívající kabely), ale to je námět pro jinou diskuzi a jiné servery. Mým cílem bylo varovat vás před „zkušenými specialisty“ a „počitačovyma odbornikama“ (sic). Protože vedle virů, pokažených harddisků, spyware a tuhnoucích počítačů jsou představitelé obou výše popsaných skupin dalším a nemalým nebezpečím pro vaše data.

A ještě něco na závěr… Nebojte se počítačů… nekoušou.

Šťastný uživatel Maca

 

 

* všechny rozhovory a postřehy v tomto článku pocházejí z období před rokem 2006… 🙂

Reklamy