Exkurze v divadle, druhý pokus…

… a úspěšný!

Poslední letošní akce Rohlíků je za námi. To „letošní“ myslím z pohledu školního roku, takže pokud budeš mít, Pipi, problém s interpretací, klidně se na mě obrať, rád ti to ještě vysvětlím po telefonu… 🙂

Seděl jsem v kavárně Librexu a připojen k Internetu jsem psal předchozí příspěvek. Paní číšnice se pobaveně zasmála, když jsem si objednal ledový čaj slovy: „Když uvidíte, že je moje sklenička prázdná, doneste další, díky…“ a já, čekaje na iKo, pokračoval v psaní. Náhodou se kolem mihly Chlupáč (PN) a Chlup (ZCH), které však zmizely krátce po příchodu iKo, jež přišla neobyčejně přesně. Takže jsme se přesunuli na schody před divadlem Antonína Dvořáka a za chvilinku dorazily další členky naší rohlíkácké squadry, Ďolíčky a KD. Vzápětí iKi a Pipi a to už jsem se začal strachovat, že pánská část našeho oddílečku jsou nekulturní barbaři. Naštěstí se postupně začali zjevovat DM, G4 a Luke. S PP. A nakonec RK. Byli jsme tedy všichni ohlášení a já jen němě zíral. Účast i v tom vedru byla prostě ohromující.

Ve tři hodiny jsme se přesunuli k bočnímu vchodu do divadla, kde na nás už čekal pan správce, který se nás ujal, a exkurze začala. Nebudu se rozepisovat, protože se domnívám, že vnitřnosti divadla stojí za zhlédnutí, takže si dobře prohlédněte komiks o návštěvě a já mezitím pouze vyzdvihnu několik světlých momentů.

Moment 1. Skvělý průvodce. Pan, který nás provázel, pracuje jako správce budovy a podle všeho dost rozuměl tomu, co říká.

Moment 2. Můj synoveček captající po prknech, co znamenají svět, byl neodolatelný.

Moment 3. Rohlíci asi taky, ale jistý si nejsem… (můžete mi do komentářů napsat nějaký feedback ať vím, na co se mám příště fokusovat?)

Moment 4. Věděli jste, že jeviště je větší než hlediště???

Moment 5. Sbírka kopí a-la Rembrandtova „Noční hlídka“ byla inspirující.

Moment 6. Nechápu jak se v přístavbě mohou herci (o nichž je známo, že jsou jaksi spíše duševního zaměření než praktického) orientovat. Stačilo, aby s námi pan průvodce párkrát sešel po schodech, párkrát vyjel výtahem, párkrát změnil směr na chodbách a párkrát prošel dírami v časoprostorovém kontinuu, a byli jsme ztracení. Prý má každé patro jinou barvu… takže barvoslepí herci potřebují GPS a výškoměr….

Moment 7. A jako poslední… absolutně nechápu jak se architektovi podařilo nacpat do té malé přístavby tři zkušební sály (činohra, sbor a hudba), nahrávací studio, baletní sál, bistro a vrátnici!

Po exkurzi se ještě někteří z nás dali zlákat na cédéčka do čajovny Lapalála k Alasakovi, ale brzy nás opustili, a tak jsem tuto akci mohl považovat za ukončenou.

PS. To iKo: Děkuji, bylo to moc fajn…:-)

Reklamy

Exkurze v divadle

Ona to vlastně ani nebyla exkurze. A když tak vzpomínám… do divadla jsme taky nešli. Přesto název dnešní akce byl: Exkurze v divadle.
A kde jsme nakonec skončili? Neuhodnete…. na věži ostravské Nové Radnice. Když Rohlíci zahájili před čtyřmi lety svou činnost… každá akce, která probíhala v okolí centra Ostravy končila buď u McDonalda nebo na věži. Nebo na obou místech. Dá se tedy říct, že došlo k porušení tradice pouze v pořadí. Nejdřív byl McD a pak se šlo na věž. A poté někteří z nás snad zamíří do McCongu. Proč píšu „zamíří“? To je jednoduché… vzhledem k faktu, že momentálně sedím v hale radnice společně s P, DM a Lukem a nevím nic o budoucích krocích zbývajících Rohlíků. Vím jen tolik, že v plánu bude pravděpodobně návštěva Mekongu.
DM má problém…. chce Pizzu a nechce Glutamát Sodný (nevím jestli je to dobře napsané…), což může být osudové, když tato „sloučenina“ tvoří 20% obsahu každého správného asijského jídla. Kromě škrobu a sojové omáčky, přirozeně. MD byl v té nemocnici, pamatujete? S Mončou, jak svoji nemoc označil na svém blogu, který odsud neprolinkuju, protože bych mu zase nahnal zájemce a zvednul mu tak přístupy. To tak… je nemocný, nudle nejí a ještě se mu zvedne návštěvnost blogu.

Ano… byli jsme v Mekongu. Tento odstavec píšu již v klidu svého 1+1 ve třetím patře takže mohu mluvit v čase minulém. Z radnice jsme šli do Mekongu pěšky. Není to daleko a jde se kolem jediného moravského mrakodrapu. Což je ta vysoká budova na Odstrčilově ulici, která vypadala omšele už v dobách mé docházky do školy na ul. 30. dubna. A to je, bratru, 27 let. Jenom si ji pamatuju trošku vyšší… Už jste někdy byli v Mekongu? Je to jednohvězdičkové asijské bistro. Neděste se, ona hvězdičková konvence má v tomto případě opačný význam. Čím více hvězdiček to které bistro má, tím větší dobrodruh a hazardér do něj chodí. Například asijské bistro na zastávce „Most M. Sýkory“ v podloubí bývalého obchodního domu ASO bych já osobně ohodnotil mnoha hvězdičkami. Možná za to může to vedro, které panovalo při mé první (a poslední) návštěvě, ale smrad, linoucí se z kuchyně mi až moc evokoval představu extrémně rozloženého biologického odpadu. Možná tak voněl ten homeless, co seděl u dveří, ale to vám říkám… byl to rygol, že se dal nahmatat. Mekong zabírá čestné místo mezi všemi asijskými bistry v celé Ostravě. Znám to tam téměř 6 let a za tu dobu se kvalita tam podávaného jídla zlepšila ze 100% na 150%. Vaří tam opravdu úžasně. Dokonce tak moc úžasně, že uvažuji o založení nové kategorie na tomto blogu (asijská bistra) a psal bych pod ní hodnocení jednotlivých asijských vývařoven, přičemž jednotka kvality by se počítala na desetiny Mekongu. Uvedu příklad: zmíněné bistro v podloubí bych ohodnotil na 0,001 mekongu. Čím více by se číslo blížilo hodnotě 1, tím více by se kvalita a absence hazardu blížili k nepsanému standardu jeden Mekong.
Co vy na to? Připojili byste se?

No, ale vraťme se k Rohlíkům. Do Mekongu jsme dorazili ve dvou pelotonech, přičemž, když dorazil ten druhý, měli členové prvního po jídle a tak trávili čas zesměšňováním obsahu talířů pozdě dorazivších Rohlíků. Nebylo to na místě. Jak jsem již předeslal, v McCongu vaří opravdu dobře a každý, koho znám si to tam pochvaluje (Nic mi nezaplatili, píšu to z vlastní iniciativy a není to reklama!).
Po vydatné večeři jsme ještě chvíli poseděli v betonovém pseudoparku naproti draze (a námi) zaplacené rekonstruované budovy velení Plynáren a asi po dvaceti minutách jsme naši akci odpískali.

PS: Naše řady se rozšířily o dvě slečny KD a ŽB, které už půl roku docházely na naše akce coby VIP hosté. Takže vás tímto ještě jednou vítám mezi Rohlíky, Katko a Žaneto. 🙂

PPS: Termín exkurze v divadle se pouze změnil. Jdeme tam 27.6….

Předtáborové setkání

Debatní trojlístek

Tak jsme měli první setkání hlavounů letošního tábora. A hned skoro všech. Nechápu čím to je, ale ještě nikdy, na žádném setkání jsme nebyli všichni. Asi je to kacířská myšlenka. Asi bych chtěl moc. Jenže co se dá dělat? Jeden onemocní, druhý má něco s nějakým kurzem… a nakonec jsem rád, že přijdou aspoň tři. Tentokrát to sice nebylo tak tristní, ale absence jednoho vedoucího a dvou praktikantů na iniciační schůzce hlavounů zamrzí. Všimli jste si jak o takové kravině člověk může psát celý odstavec a neunavit se? Mohl bych to tady omílat ještě další dva odstavce… Jak mě to vytáčí a jak se mi to nelíbí… Že se člověk snaží, utrácí svůj drahocenný čas a nakonec, když může prezentovat ovoce své snahy, tak se nesejde ani třetina zodpovědných osob. Ale mě to neštve. Důležité je, aby se všichni sešli na táboře. Jinak je mi to putna. ALE JESTLI MI NĚKDO Z NICH NA TÁBOŘE ŘEKNE, ŽE SI NEPAMATUJE, CO SE NA PŘEDTÁBOROVÝCH SEZENÍCH PROBÍRALO A BUDE TO NÁHODOU JEDEN Z TĚCH CO NA TO HODILI KOLÍK, TAK JE POVĚSÍM ZA KŠANDY NA STOŽÁR MÍSTO VLAJKY!!!!!
Jsem klidný… Absolutně klidný člověk. Jsem tak klidný, že i teď, když píšu tahle slova (a sedím s Pipi a Richiem v krčku mezi hlavní budovou a kulturou na DDM) tak klidně oddechuji a jsem schopen racionálního uvažování… 🙂
Takže jak to teda dnes proběhlo? A vlastně ještě probíhá. Sraz jsem měl v 15.30. A měl jsem plán, že když pro mě přijede Crusher, bude vše OK a já s přehledem stihnu doma vše sbalit a být v 16.30 na baráku (DDM). Leč chyba lávky! Občas mám pocit, že plány dělá člověk jen proto, aby pak bezmocně sledoval jak se mu z nich staví domeček z karet. Jen stojí opodál a kouká jak se celý jeho plán hroutí a nemůže se pohnout, aby mu nastavil oporu, protože zjistí, že dopad té situace ho zalil do betonu. Obrazně řečeno.
No, ale dál. Crusher dojel v 16.40. Zvonil mi ve chvíli kdy jsem už ztrácel naději v husté mlze a s naprostou ztrátou sebevědomí odcházel na autobus, že stojí za Konsignou. Naštěstí se začátek akce posunul na pátou hodinu a tak byl čas dokonce dát napít Crusherově schade, zajít do Hrušky a po cestě nabrat Pipi. V pohodě jsme dojeli ke mě, zabalil jsem svých sedm švestek, a když jsme přijeli k DDM, už tam čekala Marťa s Janičkou. Připravili jsme techniku, zapojil jsem svého iBooka do projektoru, pustil Aerosmith a zapojil se do živé debaty s ostatními přítomnými. Postupem času přišli další, a když jsme nabyli dojmu, že poslední ohlášený (nebudu jmenovat, jinak to Ivetku Ko rozlítostní a to bych nechtěl) bude mít poněkud zpoždění, začali jsme bez něj. Nejdřív oznámení změny velení, kterážto ovšem informace spadala do kategorie tak moc veřejných tajemství, že to vlastně nevěděl akorát ten projektor a pak už jsme se vrhli na prezentaci celotáborovky, která se všem moc líbila… Ne, byli jí přímo nadšení! Veselost prýštila z každého jejich póru…. no dobře, kecám… Ale představa je to hezká, ne? G4 osvětlil některá moje opomenutí (děkuji G4) a celkově vzato doufám, že jim to „něco“ řeklo. Ano, je to sice představa nahony vzdálená té před chvílí popsané, ale na druhou stranu je mnohem realističtější. Po primárním programu, který se asi nesetkal s přílišně kladným přijetím začala sekundární část akce. Abyste to pochopili, nejprve bylo táborové setkání hlavounů a poté následovala akce mých Rohlíčků. Jakýmsi skluzem na ní zůstali i dva vedoucí, jednak G4 a druhak staronový přírustek Jocho s modře svítícím diablem.

Diablo 

Update 18.4.2006 – Takže fotka je zde, konečně to umím… 🙂

Víkednové kino

O víkendu jsem navštívil filmové představení. S Rohlíkama, což je ten můj již zmíněný oddíl teenagerů. Týden před tím předcházelo „zuřivé“ hlasování, který ze tří filmů to bude. Já se přikláněl k „Univerzální uklízečce“, ale byl jsem s G4 trapně osamělý. Dalšími kandidáty byly filmy „Underworld“ a „Karcoolka“. Hlasovali všichni. Jak se ukázalo, nikdo netoužil vidět Rowana Atkinsona. „Underworld“ skončil na hezkém druhém místě a na plné čáře zvítězila „Karcoolka“. Bohužel. Něco tak infantilního jsem už dlouho neviděl. A to se sám za infantilního člověka považuji. Jenže všeho moc škodí a osobně už Karkulku nikdy nikomu vyprávět nebudu. Samotná myšlenka toho filmu nebyla až tak tristní. Detektivka o vyšetřování krádeží cukrářských receptů… to bych dokázal překousnout. Čtyři navzájem propletené příběhy, dokonale do sebe zapadající, to by mě dokonce dokázalo i zaujmout… to by ovšem nesměli hrát počítačově animovaní plyšáci a obdobu Hercula Poirota by nesměla hrát ta ohyzdná žába! Vůbec by mi nevadilo, že samotná Karkulka byla představená jako adolescentní technosmažka s červenou pláštěnkou a její babička byla přímo vzor originality, vzhledem ke svému dvojímu životu, ale ti přiblblí plyšáci!!! Jo, já vím, byla to pohádka. Ale i tak… ti plyšoví animáci… to byl smutný příběh… 😦
Nejsvětlejší na celé sobotě bylo snad jen to, že jsem po dlouhé době viděl svoje Rohlíky v tak velkém počtu, že jsem tomu zpočátku ani nechtěl věřit. A taky účast nové členky, mojí milé Ki. Sice je jen Rohlík-čekatel, ale myslím, že to byl dobrý kauf…
Rohlíčci… děkuji vám. 🙂